Hle, kde je hanba!

14. prosince 2016 v 15:23 | Misantrop

Nedovednost, hloupost - hle, kde jsou skutečné zločiny, hle, kde je hanba!


Jaká hanba, jaké třeštění! Zdá se, že Bůh z hrozného milosrdenství nechává zchátrat národy a třídy, které se řítí v záhubu.


K dobru i zlu až hanba zlhostejnělí,
couváme bez boje hned s kraje arény.
Dny nebezpečí v nás jen baby uviděly
a pohrdavá moc dav rabsky bezcenný.


Slyším je v strachu bít
jak tepnu hyeninu.
Je, pane, hanba žít.
Kdys božstvo, teď psí synu!


Bez jakékoli masky, již si obvykle nasazuje rdivá hanba či krutý zločin, myslivci ve státní televizi klidně šíří své lživé slovo, svou velkou osvětimskou lež.


"Že ti není hanba mučit zvířata!" - Bože, jak špatně ho vychovávají, přemítá, když Péťa odejde.
(Čechov: Zbyteční lidé)


Když známá čachtická paní, "die Blutgräfin" Báthoryová pochovávala se všemi náležitými poctami svého nejmilejšího koně Vihara, opovážil se to místní farář a kronikář v jedné osobě označit slovy "Jaká zvrhlost! Jaká hanba!" - Uznala svého koně i po jeho otrávení zákeřnou lidskou rukou za hodna větších poct, než se od ní dostávalo lidem. To je zvrhlost? To je hanba? Všecka přirozenost si žádá naopak jisté vyrovnání, vystavení účtu, srovnání pozic, lidskou krev, která by smyla tu obrovskou křivdu a nespravedlnost, páchanou na zvířatech, jakož i hanbu a ponížení z té nejzvrácenější zvrhlosti, která vyvyšuje i toho nejsprostšího člověka nad zvíře!


Jaká to hanba pro lidstvo!" - šeptal si Jean Lemercie s trpkým hnusem.
(Arcybašev: Silnější smrti)


Ach, hanba mluvit - těžko mlčet však.
(Aristofanés: Lýsistraté)


Je hanba, že většina našich slov jsou nesprávně používané nástroje, páchnoucí často ještě špínou, kterou je znesvětili dřívější majitelé.


A jak je na tom naše současná vzdělanost? Hanba povědět!


Psinec Evropy jsou Čechy, smetiště Evropy, skanzen komunismu jsou Čechy, zkorumpovaný cikánský stát zlodějů, se zaplivanými nádražími, jež připomínají víc žebráckou noclehárnu pro humusáky než křižovatku cest uprostřed Evropy. Hanba této nekulturní zemi!


Člověk musí jít do lesa na houby aspoň jednou za rok. A pak se v tom lese ztratí, zabloudí a musejí ho hledat policisté a hasiči, protože les nezná a nenajde cestu zpátky domů. Ale není to pro ně hanba, nestydí se za to; nemůžou si totiž pomoct: dělá to tak přece "každý".


Je to hanba, že lidé nemohou žít bez drog, střízlivě; je to hanba, že si netroufají vidět svět a sebe takové, jací skutečně jsou.


Surrealisté byli první, kdo práci systematicky napadali, ukazovali na světle její lživost, prohlašovali, že placená práce je hanba.


Placená práce = prostituce = hanba.


Fuj! nechat si namlouvat, že vystupňováním neosobnosti, v soukolí nové společnosti se může hanba otroctví proměnit v ctnost!


Dneska to není žádná hanba. Pokrytectví je módní neřest a všechny módní neřesti se pokládají za ctnosti.
(Molière: Don Juan)


Lidé berou na sebe hanbu pro zisk, a to i pro zisk skrovný.
(Aristotelés: Etika Nikomachova)


Hanby nedbají, jen když mají v tašce tolary, i kdyby byly posrané.


Co lící bez ruměnce studu,
co měděných tu drzých čel,
v něž hanby pečeť tlačit budu,
by nikdo již ji nesetřel!


Člověk bez čela. Nevěstčí čelo.
Nezná hanby jako pes.
Smrdí psinou.
Má mravy jako hladový pes.
Mnohé prahy ten už překročil.
(Nezná hanbu.)


Hanba těm, kdož za hřích bijí,
který sami v nitru kryjí!
Třikrát hanba, když hřích tvůj
vladař kosí, pěstě svůj!


V 1. Korint. 11:14 se píše, že "je hanba pro muže mít dlouhé vlasy." Nazarita (zasvěcenec) byl ochoten snášet tuto hanbu - pro Boha. Samson je jedním z příkladů; jeho síla závisí na tom, že se brání nechat si ostříhat své dlouhé vlasy. Nový Zákon říká: "Zdaliž i sama příroda vás neučí, že má-li muž dlouhé vlasy, pak hanba jemu?"


Proč nejste nazí? Že vám hanba není!
V košili s vlečkou jste tak umravněni -


Zeus ve spravedlivém hněvu rozťal těla původních lidí na dvě poloviny, aby oslabil lidskou zpupnost, od kteréžto doby trvá rozdělení lidstva na dvě pohlaví, která se vzájemně milují a současně i nenávidí. Vůbec se mu však tento božský záměr nezdařil a ono se mu klidně páří dál přímo před očima a zpupné je až hanba tím víc, leč samo hanbu nepociťujíc.


Věčný stvořil svět takový, jaký je. Kdyby s lidmi vyjednával, všechna hanba by vystříkla až k jeho tváři.


Veliký Duchu, má hanba je hluboká jako oceán.
Veliký Duchu, je-li tomu tak, pak se modlím za mé vyhynutí.


Chystám se však na tebe. Ukáži tvou hanbu.


Je pouze jediná hanba - přes vlastní nemoci a nedostatky přivádět na svět děti.


Největší však hanba přec jen z toho vzniká,
jestli stará žena se starcem se stýká.


Zřídkakdy obcuje muž se ženskými bez hanby.


Hanba hříšné obraznosti,
hanba chtivé smyslnosti!


Sex se považuje za cosi nemravného a nízkého, zatímco mateřství je vyzdvihováno. A přitom jedno se neobejde bez druhého. Je to pochybný dualismus: sex jako hanba - rodičovství jako poslání.


V theorii předpokládá se láska ideální, vznešená, kdežto v praxi jest láska cosi mrzkého, svinského, o čem i mluvit i vzpomínat je hanba a stydno. A jestliže hanba a stydno, tož třeba to tak i pojímat. Ale tu lidé naopak se tváří, jako by mrzké a hanebné bylo - krásné a vznešené.


Matylda chodila, aby to doma nevěděli, s jedním důstojníkem.
Potom na to tatínek přišel a mluvil k ní, až se rděla. Pak jsme všichni plakali, poněvadž tatínek říkal: "Ta hanba, ta hanba!"
Matylda řekla, že si ho tedy vezme, aby nebyla hanba v rodině.


Dost té domácí šalby! Spravedlivý člověk se nesmí nechat spoutat domovem. Mnohem lepší je proto žít v lese. Hanba domáckému životu!


Skutek jiného není hanba tvoje.


Ale hloupost vždy zvítězí. I Já musím s hanbou přiznat, že jsem se dost odchýlil od mého prvopočátečního nadšení pro starořecký kynismus.


Mé postavení musí být změněno - musím počít jednat k tomu cíli! Hanba, že jsem v tom bahně tak dlouho vydržel.


Kdysi tělesná slabost znamenala hanbu i v těch nejkultivovanějších staletích.
(Leopardi: Tristan a jeho přítel)


Hanba kormidelníkovi, kterému vyrazila vlna kormidlo z rukou, hanba kapitánu, který opustí plachty zmítané větrem a vydá loď bouři. Ten však, koho pohltilo moře držícího kormidlo a vzpírajícího se, budiž pochválen, i když ztroskotá...
(Seneca: O krátkosti života)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm