Nastala hrozná panika

5. prosince 2016 v 13:40 | Misantrop

Pán divoce křepčil, skákal a radoval se z toho bujného veselí. Ale jindy, když nehrál a jen strašlivým hlasem vykřikoval někde v skrytu lesní samoty, naháněl hrůzu všemu živoucímu. Tu pak šířil kolem sebe panický strach, hrůzu a děs. Když ho uslyšel osamělý poutník, div z toho neměl smrt. A což teprve, když ho někdo uviděl! Polekal se jeho chlupatých kozlích nohou, zakončených kopyty, jeho rohů a dlouhé, husté srsti, jež pokrývala celé tělo Pánovo. I jeho děti byly tak ošklivé. A když už jich bylo mnoho a lesy se jimi jen hemžily, zle se vedlo lesním vílám a pocestným. Nejednou nastala hrozná panika. Tu pak vzal raději každý nohy na ramena a utíkal, co mohl, aby unikl nezbedným Pánům.


Jsme tady mezi spoustou lidí. Uprostřed tolika lidí se mě po nějaké době vždycky zmocní panika. Mám pocit, že by mě mohli duševně umačkat. Kdybych tu zůstal, asi bych se dal do křiku.


Není prolhanějšího a zkaženějšího tvora pod sluncem nad našeho milého dobrého soudruha křesťana, jenž je v zajetí panické fobie ze všeho přirozeného, divokého a volného.


Roj divokých včel nikterak náhodně právě v době kvetení voňavé lípy vždy obsazuje odvětrávací otvor na boku našeho domu. Než se v něm usadí a zabydlí, je jejich včelí rojení značně nápadné a často už vzbudilo ve zdejších lidech ustrašenou paniku. To divoké včelí rojení trvá vždycky tak jeden den a pak už nejsou včely vůbec nápadné, takže si jich nikdo nevšímá a nevzbuzují v lidech vždy u nich pohotově připravené myšlenky na odvetná "bezpečnostní" protiopatření. Opravdu nebezpeční a otravní jsou však tady jen ti lidé, nikoliv divoké včely.


Stačí, aby někde někdo zahlédl přerostlého toulavého vlčáka, a spustí se panika, že se vrátil nejmíň vlkodlak, aby sežral "naše děti". Ani to nemusí být vlk nebo jiná velká šelma; mnohdy jen stačí, aby utekla z koncentráku obyčejná mírná kravička, nebo se jen zatoulala, a lidé vyděšeně panikaří.


Že si vždycky vzpomenou na zvířata, když se něco zlého stane! Vypukne nějaká nemoc, která usmrtí pár neduživých lidí - vybijí hned kvůli tomu v bezhlavé panice miliardy nevinných zvířat!


Zbytečná je tvá panika
lev vrhá se jen na býka
a neprohání motýly
ty ješitníku zpozdilý


Před několika dny byla zjištěna ozónová díra i nad Prahou. Ta verbež! Ani to nevyvolalo paniku!


Kdyby všemu kurníku a všemu dobytčímu dvoru povědělo se o nožích, o palicích, o plamenech pece, o mísách, z nichž zítra budou hltány jejich strnulé, znetvořené údy, jaká panika, jaký strach a šílenství by jimi ovládlo!
(Arcybašev: Zločin dr. Luriera)


Nejlítější bestie pod sluncem nevzbuzuje tolik panického strachu, jako jej budí nezřetelná postava dvounožce v šeru nastávajícího večera. Člověk je horší než smrt. Běžte a zeptejte se zvířat, jež před vámi v panice prchají, nebo je pozorujte, nedovedete-li se ptát, jak se před vámi chovají, a pak porovnávejte, kdo budí v přírodě největší hrůzu! Utekla by všechna v panickém strachu z neznámého lesního tvora, s nímž se dosud nesetkala?


To vidíme například u zdivočelých mezků nebo koní. Jediná změna, ke které u nich došlo, je to, že jakmile spatří človjeka, prchají v panice pryč.


A nevzpomínáte si ani, že právě v této chvíli, kdy se mezi námi šířila panika, postavil se do našeho čela soudruh Napoleon a s výkřikem "Smrt lidstvu!" se zakousl Jonesovi do nohy?


Už tu nekonečnou dřinu prostě nenávidím. Nedokážu si představit, že bych ji vykonával bez přerušení celý život až do důchodu. Ne, při takové představě mě zachvacuje panika jako ve smrtelném ohrožení.


Jsem rozený útěkář. Jak se mi něco nezdá, kopnu do vrtule a už mizím. Přecpaná čekárna, lidí neubývá, přetopeno, věšák nikde, pocit studu, začínám se potit, klaustrofobie, panika… - a už jsem najednou venku na ulici s osvobozujícím pocitem triumfu.


Najednou začal v záchvatu paniky psát a jen nejasně si uvědomoval, co vlastně svěřuje papíru. Nemohl se ubránit náporu paniky. Bylo to absurdní, protože napsat právě ta slova nebylo o nic nebezpečnější než to, že vůbec začal deník psát. Znovu se ho zmocnila temná panika. Byl slepý, bezmocný, bez myšlenek. Propadal panice. Byly chvíle, kdy tak realisticky předvídal, co se s ním stane, až se mu srdce rozbušilo a dech se mu zastavil. Ale zuřivě se bránil panice. Jedinou nadějí bylo přemýšlet - přemýšlet.


Člověk zdegeneroval; dávno ztratil půdu pod nohama a v nastalé panice ztratil nakonec i hlavu. Jen život zatím neztrácí...


Tyto nové pohromy však rozpoutaly paniku. Milióny lidí, kteří chtěli okamžitě odcestovat i se svými penězi, se tísnily ve velkých úvěrových bankách, ale ty po třídenním vyplácení, navzdory bouřím nevole, zavřely okénka. Davy uprchlíků ověšených zavazadly obléhaly nádraží a vlaky braly útokem. Mnozí se vrhli na potravinářské a lahůdkářské obchody, které s nasazenými bodly střežili vojáci, aby se i se zásobami potravin co nejrychleji poskrývali ve sklepech.
(France: Ostrov Tučňáků)


S panikou na konci "světa", rozuměj lidského světa, se jistě včas dostaví další a další roje falešných proroků, náboženských blouznivců, okultních mystiků, scientologů, transhumanistů a jiných pošuků, pomatenců a bláznů. Bude to zábavný tyjátr na závěr existence lidstva na planetě Zemi.


Když podlehnu panice z demografické exploze, představuji si, že svolávám deset biologů a že jim dávám bezpodmínečný rozkaz, aby rozšířili po světě strašný virus, který by ho zbavil dvou miliard obyvatel.


Brzo bude vše osamělost. Panika. Sami uvidíte.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm