Nepřátelé, slyšte!

29. prosince 2016 v 15:14 | Misantrop

Člověče! Lidé! Lidstvo! Vy nepřátelé divoké svobody! Slyšte!


Nedávám vám žádnou disciplínu, protože jen vaši nepřátelé vám můžou dát disciplínu.


Nepřátelé Tassovi učinili z jeho života řadu utrpení. Nepřátelé slavného Galilea způsobili, že sedmdesátiletý úpěl ve vězení proto, že přispěl k objevu, že se Země točí, a co bylo hanebnější, donutili ho, aby to odvolal.


Ano, jsou to nepřátelé pravdy, ti, kteří nás chtějí nejdřív oslepit, aby nás potom mohli snáze řídit!


Nenechte vaše nepřátele, aby si mysleli, že jsou vašimi přáteli
Nechte toho plazení před tyranem, i když má v ruce pistoli


Stát nemůže dopustiti, aby kdokoli v něm žijící měl svou vlastní vůli. Individuální svoboda a stát jsou úhlavní nepřátelé.


BRBLAL: Většími kretény než naši státníci jsou přece -
OPTIMISTA: - státníci našich nepřátel?


Naši nepřátelé vymýšlejí stále nové způsoby, jak ublížit našemu lidu. Ani my nezůstáváme pozadu.
(G. W. Bush)


Liberálové jsou nejpotměšilejší nepřátelé svobodných mužů.


Pane, ochraňuj naše hnutí před podobnými přáteli, a ono se již se svými nepřáteli vyrovná!


Porazil jsem nepřátele, ale přátelé mne posílají na smrt.


Na tomhle světě jsou nepřátelé i přátelé jedna verbež, nikomu není radno důvěřovat!
(Čechov: Darebák Platonov)


Dávno již jsem dával na uváženou, nejsou-li lidská přesvědčení nebezpečnějšími nepřáteli nežli lži ("Lidské, příliš lidské" I, aforismus 54 a 483). Tentokrát hodlám dát rozhodující otázku: je vůbec protiklad mezi lží a přesvědčením?


Jinými, nebezpečnějšími nepřáteli, proti nimž člověk nemá ochrany, jsou tělesné vady, dětství, stáří a nemoci všeho druhu, smutná to znamení naší slabosti.


Jiří Drašnar
(Venuše spící v krajině):
Říká se, že když člověk žije dostatečně dlouho, tak uvidí v řece plavat mrtvoly svých nepřátel.


Mrdání lidáků je činnost vůči mně vysloveně nepřátelská, ježto skrze ni vznikají další šiky mých úhlavních nepřátel - lidáků.


A protože má plození ten nejtěžší dopad na přírodu, někteří vidí rodiče jako nepřátele planety.


"A pořád se tak mračí!" zasmál se povídavý, "a hledí na nás jako bychom byli jeho nepřátelé a jako by nám chtěl dát po facce. Ale neračte se prosím horšit!"


Má ústa se otevřela proti nepřátelům.


Toto slovo však řeknu svým nepřátelům: co je všecko vraždění lidí proti tomu, co jste spáchali na mně! Tuto kletbu vám, moji nepřátelé! Vždyť jste zkrátili, co věčného ve mně!


Bernard běžel se sklopenýma očima po střeše a když tu a tam někoho potkal, díval se rychle jinam jako zloděj. Připadal si jako štvanec, za nímž se ženou nepřátelé, a on se nemůže ani ohlédnout, aby se mu nezdáli ještě nepřátelštější.


Pro mne patří všichni lidé k sobě. Všichni jsou mými nepřáteli.


Vy krávy, které sedíte přede mnou, kolik tisíc litrů mléka jste daly za minulý rok. A co se s tím mlékem, kterým jste měly vykrmit svá pěkná telata, co se s ním stalo? Do poslední kapky steklo do hrdla nepřátel! Člověk neuznává zájmy jiného tvora než sebe. Všichni lidé jsou nepřátelé!


I nepřátelé mohou si dobře činit, avšak mně bude lépe, budu-li se od tebe vzdalovat.


Ale žádný strach a žádná zbabělost nestačí k tomu, aby člověk unikl skrytému pronásledování, úkladům a zjevným ranám, které mu zasadí podlí nepřátelé.
(Leopardi: Myšlenky)


Nemohu poslouchat drzé vychvalování nepřátel, kteří plení. Vyrazíme rychle proti nim a nedovolíme, aby vstoupili do naší země. Udeříme na ně. Buďte pamětlivi své šlechetnosti a neotálejte! Vypravme se na ně okamžitě a podstupme zápas. Já půjdu před vámi a jako první začnu boj.


Z hory Blaníka vyrazí rytířské vojsko proti všem nepřátelům české země a svatý Václav na bílém koni povede blanické rytíře do přehrozné bitvy, jež bude trvati za kolik dní. V té bitvě budou cizozemci a nepřátelé potřeni a zhubeni; kteří zůstanou, ti budou ze země vyhnáni. Nejeden se ještě ve skrýši schová, ale všechny ty vypudí svatý Prokop svou berlou; české království bude prosto všech nepřátel, bude osvobozeno a zůstane svobodno.


Římané věděli, že válka je nevyhnutelná, a odkládá-li se, děje se tak k užitku nepřátel.


Když římští vojáci spatřili takové množství nepřátel, dali se na útěk. Jen jediný voják zůstal na mostě. Jmenoval se Horatius Cocles. Byl odhodlán raději zemřít než ustoupit. Stál právě na stráži na začátku mostu. Najednou uviděl, že nepřátelé náhlým útokem dobyli Ianiculu a že se odtamtud ženou úprkem dolů. Podíval se, jak si počínají římští vojáci. Byl to žalostný pohled. Třásli se strachem a dávali se zběsile na útěk.
Horatius ani okamžik neváhal. Zadržoval rukama prchající oddíly, stavěl se jim do cesty a zapřísahal je bohy i lidmi, aby bojovaly dál. Volal na ně ve svrchovaném rozhorlení:
"Přátelé, kam utíkáte? Uvědomte si, že se útěkem nemůžete zachránit. Neubráníte-li most, lavina nepřátel se vřítí do města. Brzy jich bude na Palatiu i na Capitoliu víc než na Ianiculu. Zapřísahám vás znovu, neutíkejte! Myslíte-li, že se most nedá uhájit, musíte ho stůj co stůj zničit. Použijte mečů i ohně, jen ho nesmíte zanechat nepřátelům neporušený. Já sám se zatím pokusím zadržet útok nepřátel, pokud to bude v silách jednoho člověka."
Nato vykročil statečně čelem k nepřátelům. Na chvíli je zarazil svou neobvyklou odvahou, která budila nesmírný údiv. Nepřátelé žasli. V posledním okamžiku stanuli Horatiovi po boku ještě dva stejně stateční vojáci a nehnuli se z místa. Zadrželi na nějakou chvíli první bouři hrozícího nebezpečí a nejprudší bitevní nápor.
Horatius Cocles sám obrátil směrem k nepřátelům zraky hrozivě planoucí hněvem a nenávistí. Jako by v něm odvaha ještě vzrostla, potýkal se s nepřáteli jako rozzuřený lev. Kdo mu přišel do rány, zaplatil to životem. Nakonec vyhledal očima etruské náčelníky a zahřímal na ně:
"Jste otroci zpupných králů! Sami nedovedete ocenit svobodu, a proto jste přišli, abyste tento nejcennější statek uloupili jiným."
Ti se chvilku dívali jeden na druhého, chvíli váhali, ale pak jimi zalomcoval hněv i stud, že by se měli zaleknout jediného, byť tak statečného nepřítele. Proto strhli hromový křik a ze všech stran vrhali jako zběsilí střely na jediného obránce mostu. Ale Horatius nastavil svůj mohutný štít a všechny rány statečně zachycoval. Rozkročil se a bránil postupu nepřátel s tím větší odvahou.


VICTORIA NULLA EST,
QUAM QUAE CONFESSOS ANIMO QUOQUE SUBIUGAT HOSTES
(Claudianus, O IV. konsulátu Honoriově 248-249)
Neexistuje žádné vítězství než takové,
kdy nepřátelé i v duchu uznají, že jsou poraženi


Hrůza a morální teror jsou vaši přátelé. A když ne, pak jsou vašimi obávanými nepřáteli. To jsou praví nepřátelé!


Silné charaktery, které staleté ponižování vychovalo pro boj, vyšly do arény - pitomci! - a se statečností, která si zasluhovala nekonečně lepší využití, si vlastníma rukama div nesedřely kůži! Jejich nepřátelé samozřejmě nepotřebovali nic lepšího!
(Arcybašev: Sanin)


Strana nemůže být rozvrácena zevnitř. Její nepřátelé, jestli vůbec má nějaké nepřátele, nemají žádnou možnost spojit se nebo se aspoň navzájem poznat.


Z obrovského města přežili
jenom dva nepřátelé; sešli se
nad zbytky bývalého oltáře,
kde tolik svatých věcí shořelo
k nesvatým účelům: a prohrábli
ten popel vyzáblýma rukama,
zesláblým dechem dýchli do jisker,
až slabý plamen k žití vzbudili,
plamínek pro smích; a když vzhlédli pak
a spatřili se v šedém přísvitu,
vykřikli hrůzou - hrůzou zemřeli,
zhynuli na svou vlastní ošklivost.
(Byron: Tma)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm