Světu vládne myšlenka

17. prosince 2016 v 14:18 | Misantrop

Není ani řetězů, ani těsných žalářů, široko, široko se prostírá svět před duševním zrakem a svobodně, neodolatelně v něm vládne myšlenka!


Mocí jest nová ta ctnost; je to vládnoucí myšlenka a kolem ní moudrá duše.


Jedině velká myšlenka propůjčí nějakému činu a nějaké věci velikost.


Nadlidská myšlenka, která stále nově prozařuje duši, jí nakonec propůjčí také nadlidskou sílu.


Myšlenka je jako jiskra při tepu našeho srdce.


Čím abstraktněji správnější a tím i mohutnější bude myšlenka, o to nemožnější zůstane její úplné uskutečnění, pokud bude odvislá od lidí.


Myšlenka, čím více vzlétá k Bohu, tím níže stejnou měrou klesá do nížin a bažin lidstva...
(Klíma: Slavná Nemesis)


Bůh je myšlenka, ta zkřiví vše přímé a vše, co stojí, rozmotá dokola.


Člověk lichometně a naprosto upřímně nazývá sám sebe "Nejušlechtilejším výtvorem Božím". A není to pro něho žádná nová myšlenka, mluví o tom už celé věky a věří tomu. Věří tomu, a v celé jeho rase se nenašel nikdo, kdo by se tomu vysmál.


U každého koryta, kde se rodí nějaký vykupitel nebo nějaká spasitelná myšlenka, vždy stojí nějaký vůl a spokojeně si žere.
(Heinrich Heine)


Lidáci to mají v hlavách tak do blýskava vymaštěné, že dostane-li se jim do nich nějaká myšlenka, idea, blbost, odráží se tato blbost od hladkých stěn jejich mozkovny donekonečna jako odraz obrazu v zrcadlové síni a vypudit ji odsud může zase jen jiná taková blbost. Takže jsou blbí pořád, jenom každou chvíli jinak.


Domnívají se, že si člověk může všechno myslet, poněvadž stíhatelny jsou jen projevy. A co je ku všem čertům myšlenka? Myšlenka je projev duševní činnosti. Projev, povídám, a na projevy máme zákoník.
(Hašek: Interview s panem cenzorem)


Myšlenka na nějakou diktaturu by mi připadala jako zločin proti svobodě a rozumu.


Často se mi stává, že se mi v těhotné hlavě zrodí nějaká myšlenka a Já ji pak jindy objevím, buď coby napsanou dávno předtím, než jsem na ni přišel, nebo dávno potom. Proto taky píši tyhle zápisky s označením data, abych mohl srovnávat.


Přísně vzato neexistuje vůbec žádná věda "bez předpokladů", myšlenka takové vědy není myslitelná, je paralogická: vždy tu musí být nejprve nějaká filosofie, nějaká "víra", aby z ní věda mohla čerpat směr, smysl, mez, metodu, právo na existenci.


Myšlenka bez poezie je mrtvá, poezie bez myslitele jen narcistní brept.


U filmů se tak krásně usíná... Spíte klidně. A žádná neodbytná myšlenka vás neprobudí.


Svět dělá žena. Je v něm panovnicí: nic neděje se v něm než skrze ni a pro ni. Konečně proniká člověka v její blízkosti ta myšlenka, že citové sny a šero víry jsou nepřekonatelné, a že není to rozum, který vládne lidmi.


V obličeji se jim nezračí jediné dobro, jediná ušlechtilá myšlenka. Jsou jen na obtíž.


Nemám rád Boženu Němcovou. Ani jediná hlubší myšlenka se nemihne dílem této české "romantičky".


Myšlenka, svěřit ženám úřad soudcovský a vidět je ten úřad zastávat, budí smích.


Jakákoli vskutku jasná myšlenka je pochopením Všeho - rozluštěním světového problému.


První myšlenka je vždycky správná.


Divoká kachna je rychlejší a krásnější než kachna domácí a stejné je to s divokou - okřídlenou - myšlenkou, která si to za padající rosy sviští nad močály. V nějakém vlídnějším období se možná nad duševní krajinou mihne sotva znatelný stín vržený křídly nějaké myšlenky při jejím jarním či podzimním tahu, ale když vzhlédneme, nedokážeme objevit podstatu té myšlenky jako takové. Naše okřídlené myšlenky se změnily v drůbež.
(Thoreau: Chůze)


Kdo jen kouká, co kde lítá, ulítne mu myšlenka hbitá.


V noci přemýšlí, protože nechce spát. Ve dne jeho myšlenka přelétá zdi chránící příbytek ohlupování.


Každičká myšlenka mne unavuje, jako bych zvedal těžké břímě.
(Maupassant: Noc)


Ráno svět vypadá jako by se právě zrodil. A tu mě vždycky napadá taková optimistická a svůdná myšlenka: Co kdyby lidstvo přes noc - vymřelo!


Přinejmenším od upanišadových dob se šířila v Indii myšlenka o nutnosti vysvobození z tohoto světa, o definitivním zrušení života jakožto cíli všeho našeho snažení.


Koncepce dobrovolného vyhynutí lidstva žije vlastním životem. Je to myšlenka, jejíž čas nadchází, třebaže trochu pozdě.


Myšlenka je správná, ten příměr lidstva jako rakoviny na kůži Země padne jako ulitý, Já to tvrdím už dávno. Zemi by bylo opravdu líp bez lidáků. Ale je někdo skutečně tak nesobecký, aby si přál vlastní smrt pro dobro života na naší planetě, kde lidstvo hraje úspěšně roli parazitujích vetřelců?


Když ve tvém mozečku vzklíčila myšlenka na to, že strávíš chvilku se mnou, hned už existuješ víc v minulosti než v přítomnosti.


Myšlenka na profanaci dětí se nám jevila jako jedna z nejpřitažlivějších forem subverze. Myšlenka na zapálení muzea se mi například zdála vždycky přitažlivější než otevření kulturního střediska nebo nemocnice.


"Můžete nám říct, pane obviněný, proč jste to vlastně udělal?"
"Přišla na mě taková zlá myšlenka."
"Už nic?"
"Asi mi projela hlavou taková zlá myšlenka."


Nejpřirozenější lidská myšlenka, zrozená v člověku bezděčně a jakoby z jeho nejvlastnější podstaty, je přesvědčení o vlastní nevinnosti.


A tehdy mě napadla ta myšlenka na filantropii. Tak si myslím, že dřív nebo později ten nápad dostane každý vyžírka a podfukář.
(O. Henry: Katedra filantromatematiky)


Myšlenka humanismu není nic jiného než hnus, v němž není pražádná oduševnělost ani výše.


Když člověk přihlíží umírání, pravidelně ho napadne myšlenka, kterou v sobě okamžitě, z falešného pocitu slušnosti, potlačí: že akt umírání není tak významný, jak obecná úcta tvrdí, a že umírající už zřejmě ztratil v životě důležitější věci, než se chystá ztratit tady. Konec tu určitě není cílem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm