Těm, kdo jdou k záhubě

27. prosince 2016 v 15:17 | Misantrop

Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila.
(Bible: 2. Tesalonickým)


Do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví.
(Bible: Žalmy)


Dobrých čtyřicet let už pozoruji rok za rokem to boží dílo a koukám, že to všecko spěje k jednomu. K horšímu, člověče. K záhubě, k ničemu jinému... Je to tak daleko, že svět čeká záhuba. Škoda! Taková škoda! Toť se ví, my svět nestvořili. Ale přece jenom to, člověče, přijde líto. Stačí, když uschne jeden strom nebo řekněme padne jedna kráva. I z toho bere člověka lítost. A co teprve, milej zlatej, když má přijít vniveč celý svět? Co je to za bohatství. Slunce, nebe, lesy, řeky, tvorstvo - všechno je to stvořeno jedno k druhému, aby to do sebe zapadalo. Všecko je k něčemu a má svoje místo. A to všecko spěje k záhubě!
(Čechov: Píšťala)


Cožpak bude ti možno jen záhubou jiného tvora
ukojit žaludku hlad, té neslušné, hltavé šelmy?


Na silnicích číhá záhuba a zkáza.
(Bible: Izajáš)


Kdyby nebyl záchovný svazek instinktů tak nesmírně mocný, kdyby nesloužil celku jako regulátor - pak by muselo zvrácené souzení a fantazírování s otevřenýma očima, povrchnost a lehkověrnost, zkrátka právě vědomí přivést lidstvo do záhuby.


K čemu je lidem dobrý rozum, když je čeká záhuba?
(Čechov: Píšťala)


Aristón z Chiu filosofům, kteří přednášeli duševně méněcenným posluchačům, říkal posměšně Seirény (podle bájných žen, jež svým líbezným zpěvem lákaly námořníky do záhuby).
(pozn. Mis. k: Montaigne: Eseje)


Zřím všude nevinnost spět do záhuby,
pokrytci si tu na ni brousí zuby.


Pro svou nečistotu budete zahubeni strašnou záhubou.
(Bible: Micheáš)


Teď už všechno, i upřímná účast mých přátel, vede jen k jednomu - k mé záhubě.
(Čechov: Pavilón čís. 6)


Tvůj nepřítel tě pronásledoval, ale brzy uvidíš jeho záhubu.
(Bible: Báruk)


Námět na krátkou povídku: na břehu jezera žije od dětství mladá dívka; má ráda jezero jako racek, je šťastná a volná jako racek. Ale náhodou se objeví člověk, spatří ji, a nemaje nic jiného na práci, přivede ji do záhuby, jako tady toho racka.
(Čechov: Racek)


Ženě je vlastní žádostivost, jejím dílem je plození a záhuba.


Kdybych byl z vás, měl bych odpor ke všem emancipátorům, kteří vás chtějí zrovnoprávnit s muži. Vedou vás do záhuby. Dejte pozor: jste již zbaveny ledačeho ze svého tajemství a kouzla.


Ó Eróte, ty jenž roníš z očí zdroj touhy,
k mé záhubě nezjevuj se nikdy!
(Eurípidés: Hippolytos)


Všechny etiky byly dosud natolik pošetilé a nepřirozené, že by každá z nich přivedla lidstvo do záhuby, kdyby je doopravdy ovládla.


Znásilňovat individualitu vede k záhubě. Markýz z Lu uctíval vzácného mořského ptáka lidskými pochoutkami a konfuciánskými rity. Pták třetí den pošel.


Všude se stavějí nesmrtelné pomníky pouze těm, kteří vedou zemi v podstatě do záhuby.


Lidi jsou bastardi, které by patřilo vyvraždit, jinak přivedou svět do záhuby.


Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.
(Bible: 1. Timoteovi)


Stojí za povšimnutí, jak snadno se široké vrstvy dají oklamat nadějí na hmotný prospěch a jsou pak ochotné vrhnout sebe i stát bez přemýšlení do záhuby, když se nenajde někdo moudrý a důvěryhodný, kdo uvede věci na pravou míru.


"Ty lotrovské peníze uvrhly by nás ještě v záhubu!"
"Můj zlatý strýčínek! Budeme přece jen dědit!"
"Teď vás neuvedou lotrovské peníze v záhubu?" tázal se nezištný.


Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby.
(Bible: 2. Petrův)


Cato svým přátelům řekl: "Pak se nemáme divit, že naše věc je ztracena; jsme na pokraji záhuby a ještě nás přemáhá touha po moci."


Svět spěje dál do záhuby, přičemž příští rok bude ještě horší.


Zdá se, že Bůh z hrozného milosrdenství nechává zchátrat národy a třídy, které se řítí v záhubu.


Svět chce se rychleji řítit,
chce doletět k svému cíli,
a kdyby do záhuby letěl,
ať je to aspoň rychleji!


Brutus hluboce zarmoucen spínal ruce ke Xanťanům a prosil je, aby ušetřili a zachránili své město. Leč nikdo z nich si ho nevšímal, nýbrž všemožným způsobem šli všichni vstříc vlastní záhubě.


Patriarcha takto se s nářkem modlil: "Ustrň se, Bože, a pomoz nám, blížícím se ke své záhubě, nezavrhuj nás zcela, nevydávej své na potupu těm divochům, aby neřekli, kde máte toho svého Boha."
Avšak měla se stát vůle boží. Už o sedmé hodině noční se nad městem rozprostřela veliká tma, vzduch v povětří zhoustl. Jako plášť spouštěl se na město déšť a kapky podobné slzám zvíci buvolího oka a rudé dlouho ležely na zemi, čemuž se všichni podivovali a co jim také nahánělo hrůzu. Patriarcha Anastasios se odebral spolu s duchovními a s císařskou radou k císaři s těmito slovy: "Nejjasnější císaři, znáš dobře proroctví týkající se tohoto města, víš, že nás opustil Duch svatý, a nyní i příroda předurčuje záhubu tohoto města."


A tito k záhubě odsouzení lidští lumíci si myslí, že přišli do světa, který pro ně a kvůli nim stvořilo jakési nezodpovědné individuum, zvané "Bůh"!


Jak by mne nebylo lidstva líto! Ale nejvíc mi ho bylo líto, když jsem viděl, jak se samo stůj co stůj hrne do té záhuby.


Padl už jeden dům, však není jen jediný hoden záhuby:
všady, kde zem se prostírá, Lítice vládne!


Jakákoli polovičatost, nedůslednost - tak častá u lidí právě proto, že nikdo není úplně dobrý ani úplně špatný - je rovnou cestou k záhubě.


NEDÍLNÝ CELEK DUŠE A TĚLA
Kořeny společnými je spleteno obé
a nelze je roztrhnout jinak než k záhubě obou.


Víme, že to byl "německý duch", tolik obávaný a nenáviděný "za horami", který se všude, a tudíž i na území umění, stavěl uměle zaváděné záhubě evropského ducha spasně na odpor. Jestliže jsme na jiném poli oslavovali našeho Lessinga, Goetha, Schillera a jiné, jako naše zachránce od zániku v této záhubě, chceme dnes na hudebníku Beethovenovi dokázat, že jeho prostřednictvím - ježto mluvil čistým jazykem všech národů - vysvobodil německý duch ducha lidstva z hluboké potupy.
(Wagner: Beethoven)


Lidé, kteří mě obklopovali, neměli o vědách ani ponětí; byli to němečtí dvořané a tato třída neměla tehdy ani špetku kultury. Taková společnost, jak se každý domyslí, by mě nutně byla přivedla na okraj záhuby.
(Goethe: Zpověď krásné duše)


Hanba, že jsem v tom bahně tak dlouho vydržel. Ven! A třeba vejdu z něho v záhubu - co na tom? Každý velký duch stojí ustavičně na kraji záhuby.


Co v samotném chřtánu smrti se záhubě vyhne?
Vzduch či voda či oheň? krev nebo kosti?
Myslím, že nic, je-li stejně smrtelné všecko.


Ale proč se mám rmoutit nad záhubou svého lidu, národy jsou z lidí, z ničeho jiného. Lidé přicházejí a odcházejí jako vlny na moři. Dokonce ani bílý muž, jehož bůh s ním zachází a mluví jako přítel s přítelem, nemůže uniknout společnému určení. I bílí pominou, možná dříve než všechny ostatní kmeny. Pokračujte se zamořováním svého lože a jedné noci se udusíte ve svém vlastním odpadu. Ale ve své velké záhubě budete zářit, zažehnuti silou boha, který vás přivedl do této země a vám určil vládnout tomuto kraji a rudému muži. Toto předurčení je nám hádankou.


Setřásl prach ze svého roucha a řekl: "Vy sami jste odpovědni za svou záhubu."
(Bible: Skutky apoštolů)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm