Toť nádherné!

23. prosince 2016 v 16:03 | Misantrop

"Já bych ráno vstal," začal Oblomov, skládaje si ruce pod hlavu, a jeho tvář nabyla výrazu klidu: v duchu byl už na venku. "Počasí je nádherné, nebe čistě modré, nikde ani mráček, jedna strana domu je podle mého plánu obrácena balkónem na východ k zahradě a polím. Oblékl bych si župan a šel se do zahrady projít a nadýchat ranních vůní. Jít tak tiše, zamyšleně, jít mlčky nebo myslit nahlas, snít, počítat minuty štěstí jako rychlost tepu; naslouchat, jak srdce bije a trne; hledat v přírodě porozumění... a ponenáhlu dojít k říčce, k poli... řeka sotva šumí; klasy se vlní větříkem, je horko..."
"Vždyť ty jsi básník, Iljo!" přerušil ho Štolc.


Každou svou otištěnou práci dám si předčítat svojí manželkou Jarmilou, nejroztomilejší a nejinteligentnější ženou na světě, a u žádné věty nemohu se zdržet výkřiku zasloužilého obdivu: "Toť nádherné, toť krásné! Jaká to hlava, ten pan Jaroslav Hašek!"


Mám strašně rád ten čas hodinu po půlnoci, v němž jsem ponořen až na dno samoty a všechno, co píšu, pokládám za nádherné.


Dar sdělovat s lidmi krásné city a nádherné obrazy v sladkých slovech a melodiích, každému předmětu se přizpůsobujících, okouzloval odedávna svět a byl nadaným lidem hojným dědictvím.


Úkolem je výchova lidí tak, aby viděli v životě to krásné a opravdu nádherné, a ne aby ukvapeně kritizovali a skuhrali. Krásu chceme vychutnávat plnými doušky, jí se chceme držet a vyhýbat se všemu, co podle lidského soudu škodí našim soukmenovcům.


Lidé slouží obyčejně malicherným pohnutkám; k těmto pohnutkám přidělávají si nádherné rámy poesie a prohlašují je za ideály!


Občas se znenadání otevírají nádherné průhledy do krajin Edgara Poea přetékajících světlem a barvou a v hloubi jejich obzorů vyvstávají orientální města a stavby, změněné vzdáleností v páru, jež slunce zasypává zlatými dešti.
(Charles Baudelaire)


Nádherné květy jako hvězdy pučely na stromech, na kterých dosud nic nekvetlo. Koberec svítil ještě sytější zelení a tam, kde uvadla sedmikráska, vykvetlo za ni deset rubínových asfodelů. Na každém kroku se probouzel nový život; štíhlý plameňák, dosud zde nevídaný, ukazoval na odiv své nachové peří a s ním tisíce ptáků oslnivě žhoucích barev. Zlaté a stříbrné rybky se proháněly v řece a z jejího lůna stoupal šum, který se pozvolna sléval v melodii tak konejšivou, tak božskou, jakou vyluzuje jen harfa Aiólova, líbeznější než cokoli na světě krom hlasu Eleonory.


Ve století všeobecného hlasovacího práva a v době ziskuchtivosti žil stranou, chráněn před okolní hloupostí svým opovržením, libuje si, dalek světa, v překvapeních intelektu, ve vizích svého mozku, rafinuje myšlenky, již nádherné.


Když musel všechno prodat, připadalo mu přímo nádherné nic nemít. Byl to svobodný a příjemný pocit, zbavit se všech pozemských pout, bylo nádherné nebýt zapsán v seznamu daňových plátců a vlastnit jen cestovní pas.


Přijal všechny nádherné nauky a odchází do samoty, aby o nich rozjímal.
(Tomáš: Milarepa)


Tady je nádherné ticho oživené jen zpěvem ptáků a kročeji jednoho šťastného živého muže.


Nejlepší je na těch výšlapech to, že s každým krokem se přede mnou otevírá zbrusu nová podívaná na tak nádherné scenérie, že je ani na pohlednicích nenajdete. Antonín Slavíček by tady našel mnohá zákoutí pro své krásné obrazy. A přitom nikde nikdo z lidí!


Grenouille zpočátku nemohl uvěřit, že se mu podařilo najít místo, kde nebylo cítit skoro nic. Kolem vládl jen konejšivý pach mrtvého kamene. Na tomto místě bylo něco posvátného. Zažil nikdy nepoznaný pocit; konečně se mohl ponořit do své ničím nerozptylované existence. A shledal, že je to nádherné.


Co je tu příčin k záští, o jakých se ani nesnilo vám, kteří se díváte na tento hnusný svět ze své nádherné osamocenosti!


Počasí zůstává dál nádherné. Dva dny jsem neviděl člověka, nezaslechl psí štěkot, zůstávám celé dny zcela nahý. Nepotřebuji šatů! Takže jsem nejenom vanaprastha, ale i digambar. Jsem šťastný.


Nahoře v lese je nádherné ticho a zpěv ptáků. Je stále nádherné tropické počasí. S tou knížkou Příběhů z moudrosti Indů a s tímto teplým počasím si opravdu připadám jako nějaký indický vánaprastha, neboli "odešedší do lesů". Indové ovšem odcházeli do lesů proto, aby tam nalezli moudrost; Já naopak proto, že jsem ji našel.


Přichází Vesna a Venus, před nimi kráčí
Venušin křídlatý posel a Zefyru v patách
matka Flóra jim všady plnými hrstmi
nádherné barvy a vůně do cesty sype.


S prací bych teď praštil, i kdybych měl tu nejlepší práci na světě. Je utrpení nechat se někam zavřít na půl dne, když je venku tak nádherné počasí.


Aby se mohl Makar opájet jarem, v tom mu brání vědomí, že ho nechápou, že ho nechtějí a nemohou pochopit. Z neznámého důvodu je přesvědčen, že kdyby byl pochopen, bylo by všechno rázem nádherné.
(Čechov: Z jara)


Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.
(Hans Christian Andersen)


Ach, je to tak nádherné, nádherný život v lese! První jarní den v lese je vždycky tak nádherný...


Před námi bylo nepřehledné údolí, do něhož jsme teď sestupovali. Jak se vše kolem třpytilo, šumělo, lesklo a jásalo! Mně bylo tak svěže a veselo, jako bych měl s hory vylétnout do té nádherné krajiny.


Strnul jsem úžasem na tou nádherou! Stromy jsou oproti dřívějšku hustší a tudíž neproniknutelnější - nádherné místo.


Vy blažené oči,
co zřely jste kdy -
nechť bylo, jak bylo,
přec nádherné vždy!


Všechny věci jsou nádherné k vidění, ale strašné k bytí.


Parlament jsem nenáviděl odjakživa, ale vůbec ne jako instituci jako takovou. S takovým vnitřním postojem jsem poprvé vstoupil do prostor posvátných i sporných. Ovšem pro mne byly posvátné jen díky vznešené kráse nádherné stavby. Zázračné helénské dílo na německé půdě. Ale vzápětí jsem byl pobouřen, když jsem viděl to ubohé divadlo, jež se konalo před mýma očima!


Lúkiános v dialogu Obrazy je poněkud nudný a příliš lidský, vychvaluje lásku k lidem, a dopouští se dokonce na jednom místě nechutné urážky staroegyptských zvířecích božstev, když píše, že egyptské chrámy jsou na pohled nádherné, ale uvnitř prý nesídlí bozi, nýbrž opice, ibis, kozel nebo kočka. Jako kdyby měl být rozpor mezi krásou a zvířeckostí.


Kráva žvýkající se svěšenou hlavou předčí nádherné sochy.


V jednom dalekém moři byl ostrov a na tom ostrově se zdržoval krásný jelen. Měl obrovské, rozložité parohy, lesknoucí se zlatem, na krku se mu houpal něžný náhrdelník posetý drahokamy, z uší mu visely perly a zdobily mu skráně. Ten jelen se nikoho nebál a před nikým plaše neutíkal. Sám vyhledával lidské příbytky, nastavoval šíji a dával se hladit. Nikdo mu neublížil, neboť všichni domácí obyvatelé věděli, že to nádherné zvíře je zasvěceno vílám.


Kočce neporučíte, dělá si co chce - nádherné zvíře! V příštím životě chci být určitě kocourem!


Jsem šťasten, že jsem se dožil tak nádherné věci, jako je zkáza lidstva na Zemi! Chce se mi zvolat společně s Josephem Goebbelsem (alias Koňonohá Lorelei), když pálil knihy "kulturních bolševiků": "Ó století, ó vědy, je krásné žít!" Jsem skutečně potěšen, i když tady pořád ještě jsou, což mě nevýslovně rozčiluje. Bože, to bude ticho!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm