Tulák jako jsem já

18. prosince 2016 v 13:06 | Misantrop

TULÁK vymotá se z kulis klopýtaje a padne: Haha, to je švanda, že? To nic. Nemusíte se smát; já jsem si totiž neublížil. Předváděl jsem - pád - člověka. Jaká podívaná!


"Tělo udržuji v čistotě a panictví, jím, když je k tomu vhodná doba. Leckdo se povyráží jenom vodkou a nadávkami, ale když já mám čas, sedím v koutku a čtu si knížku. Čtu a věčně pláču a pláču. Kdopak potřebuje vědět, jak se jmenuji?" vzdychá tulák. "A jak to prospěje mně? Ještě kdyby mi tak dovolili jít, kam se mi zlíbí."
(Čechov: Sny)


"Chráněná oblast"! Inu jistě, známý bič na svobodné tuláky jako jsem Já.


Jsem jakožto tulák po bezdomoví anachronismus. Zase jsem holt zaspal dobu. Hrůza. Nesnáším tyhle návraty! Těším se na den, kdy nebudu muset do práce a budu moci bydlet někde daleko od lidí na samotě u lesa.


Někteří význam slova saunterer, tulák, odvozují od sans terre, bez země, nebo bez domova, což pak v dobrém smyslu označuje někoho, kdo nemá žádný určitý domov, ale je stejnou měrou doma všude. To je totiž tajemství úspěšného toulání. Kdo stále jen sedí doma, ten může být největší pobuda ze všech, ale tulák ve zmíněném dobrém slova smyslu není pobudou o nic víc než meandrující řeka.
(Thoreau: Chůze)


Nejlepší je najít si odlehlé lesní zákoutí a nechat přírodu samu vejít do zmučené duše tuláka. Velké rozlehlé plochy liduprázdných lesů a luk, s rybníčky, potůčky, s kopci, odkud je výhled do daleka, spousta zvěře a ptáků... No prostě místo jako stvořené pro romantického tuláka jako jsem Já.


Mám další důvod, proč vypadnout a stát se tulákem. Říkají a myslí si o mně, že jsem cvok, ale Já si spíš myslím, že nemůže být nikdo psychicky silnější než Já. Kdo jiný by unesl to věčné špehování, to zasahování do mých záležitostí, do toho, co mám jíst, jak se mám oblékat, jak se mám chovat, to neustálé pronásledování, to páčení slov ze mne, to zadržování a otevírání mých dopisů, to schovávání mého pasu, než opravdu psychicky vyrovnaný misantrop? A od té doby, co jsem si koupil krosnu a stan, je to ještě horší. Láska je největší a nejstrašnější tyranie. Krotitelé jsou jako bachaři, hlídající každý můj pohyb a bojíce se toho dne, kdy zvednu kotvy, jako už tolikrát předtím. Domácí kutil, z obavy, že zmešká můj odchod a nebude moci pronést marnou formuli o tom, že mi tady nic nechybí, nemůže dospat a téměř celý den obchází hlídku kolem mých dveří. Bojí se jít z domu, dokud nepřijde z práce Salomé a nevystřídá ho v téhle bohulibé činnosti. Jako kdyby mi mohli zabránit, abych odešel! Nezavírají v žádné místnosti za sebou dveře, aby mě náhodou nepropásli, až vylezu z mého pokoje a mohli hned kolem mne šmejdit a mluvením na mne pohnout mě taky k mluvení. Při tomhle by se každý normální člověk musel už dávno zbláznit! To, že jsem ještě nevzal sekyru a nepovraždil je tady, nerozmlátil celý byt a nepodpálil ho, za to vděčím Já i oni mé nadlidské duševní pohodě. Chci jen odejít do krajů věčného léta a zapomenout lidskou řeč. Moje bláznovství spočívá v tom, že odmítám být člověkem. Člověk, ten ohyzdný mutant, není ani tak zvrácený živočišný druh, jako spíš samo jméno pro duševní poruchu. Ostatně, zdá se mi, že takový chovanec psychiatrického ústavu, který si o sobě myslí, že je Napoleon, nenadělá tolik škod, co řadový člen druhu Homo Sapiens.


TULÁK: Hej, načpak ty motýly chytáte? Nechte je, hrajou si.
PEDANT: Co, cože, hra? Hra je jen úvod k páření.
TULÁK: A co s nimi děláte, když je chytíte?
PEDANT: Cože? Motýl musí být určen, datován a vřazen do sbírky; ale nesetři pelu! Síťka budiž z jemného tkaniva! Motýl buď pozorně usmrcen stisknutím hrudi! A napíchnut na špendlík! A napnut papírovými proužky! Do sbírky uložen řádně vyschlý! Budiž chráněn před prachem a moly! Vlož do skřínky hubku s kyanidem!
TULÁK: A proč to všechno?
PEDANT: Z lásky k přírodě. Člověče, vy nemáte lásku k přírodě! - odbíhá.
TULÁK: Račte odpustit, já že jsem opilý? Račte dovolit, opilý jsem, ale hodný.


Dým a vůně bramborové natě a brambory pečené ve žhavém popelu tulákova ohníčku zřejmě co nevidět stanou se luxusní vymožeností s visačkou made in China.


Jak tulák či poutník na nohou opánky z lýka
Hůl z křivé staré větve vistarie
Ohlédnu-li se kdy a vzpomenu na prašný svět venku
Zdá se mi být jen snem, tak cizí mi je


Když jsem konečně s nejvyšších štítů sesouval jsem se rychle z liduprázdného ovzduší moci živlů do sfér stále mírnějších a teplejších, do ovzduší zelených lučin, lesů, polí a nakonec i zahrad, kde si lidé hustěji a hustěji budují domy a pohodlná obydlí - tu jsem pochopil jasně a neodvolatelně, že v té klidné záduše a bezpečné těsnotě nedovedl bych nikdy založiti si hnízdo nebo brloh svůj. V tomto přesvědčení, jež se znova ve mně sesílilo na přísné výšině, ležel vpravdě rozsudek dobrovolného vyhnanství mého v osamělost tuláka, v bloudění těžké, vyčerpávající, bez tepla, beze slasti, bez mezí… A přece necítil jsem proto smutku ani lítosti.


CVRČKOVÁ:
A proč jsi se, brouku, neoženil?
TULÁK:
Sobectví, paničko, sobectví. Měl bych se za to stydět.
Pohodlí ve své samotě hledá egoista.
Nemusí tolik milovat. A tolik nenávidět.
A tolik nepřát jiným ten jejich kousek místa.


K manželství je nejlépe ustrojen takový debil, jenž je sám sobě protivný, a tak chce na sebe zapomenout, a jenž je líný a pohodlný, a proto chce vést nadosmrti nudný usedlý život. To není nic pro vznešeného sobce, tuláka a dobrodruha, jako jsem Já.


Já jsem svobodný, zhýčkaný tulák, a ty podruhyně, vesničanka, žiješ v špíně, s věčně shrbeným hřbetem. No, hodíme se k sobě?
(Čechov: Myslivec)


Oba čokli byli puštění na volno a doráželi na moje nohy. Bál jsem se, aby mě snad ještě k tomu všemu nepokousali. Ale co může ubohý cizinec, tulák jako jsem Já, proti tomu dělat?


30. srpna - Objevili mrtvolu. Hledají vraha. Cha! Cha!
1. září - Zatkli dva tuláky. Důkazy nemají.
6. října - Nic nezjistili. Asi to prý spáchal nějaký tulák. Cha! Cha!


TULÁK:
Vražda a zase vražda! Srdce, přestaň tak tlouci,
vždyť to byl jenom hmyz, vždyť jsou to jenom brouci.


Co je proti mně bohyně Létó? Na celé širé zemi neměla kdysi místečka, aby porodila. Bloudila světem, jako ostrov Délos bloudil mořem. Ten se pak nad ní smiloval, tulák nad tulačkou, a přijal ji v těžké její hodince.


Tuláka Řekové za zvuku fléten rituálně sešlehali větvemi a nakonec vyhnali. Třeba mne! Já se přece také pořád toulám, ještě postaru, to jest pěšky, až si už skoro začínám připadat nenormálně; však jsem již mnohokrát slyšel od řadových občanů názor ten, že po lesích se potulují různí "devianti". Vím moc dobře, že tím "deviantem" mají na mysli mne.


Znovu a znovu tupili Odyssea. Až jeden z nich navrhoval, že by měli toho tuláka naložit na loď a prodat ho do otroctví, aby byl aspoň někde k užitku.


Ale příroda je stále fajn. Ten klid a ta samota! Hned mám sto chutí praštit s prací a žít zase jako tulák v bezdomoví!


Je nádherná noc. Nikde nikdo. Jen tamo se plíží kočka - noční tulák na lovu. Ó ano, již se i Já probouzím ze zimního spánku zoantropa. Už mne to zase táhne ven. Ven do noci.


TULÁK: Živote, živote, ty jsi nás uhranul! Nech nás žít, nás všechny! Hleď, každý chce žít! Každý se tolik brání, a každý bojuje na svou pěst! Vidíš, kdybychom tak jednou to zkusili dohromady! Kdybys ty sám nás vedl proti - proti zániku! Proti smrti! Všichni bychom šli za tebou!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm