Vzlétni, kdo jen létat umí

25. prosince 2016 v 13:55 | Misantrop

Ranní párou už se kmit
v letu první jitřní svit,
les se probouzí a šumí:
Vzlétni, kdo jen létat umí.


Příroda byla prozíravá, když jeden a tentýž živočišný druh obdařila schopností zpívat i létat, takže ti, kteří mají svým hlasem těšit jiné tvory, pobývají obvykle velmi vysoko, aby se jejich hlas šířil do většího okruhu a byl dopřán většímu okruhu posluchačů.
(Leopardi: Chvála ptáků)


SINE PENNIS VOLARE HAUD FACILE EST
(Plautus, Kartágiňan 871)
Není snadné létat bez křídel
Smysl: bez prostředků není snadné něco podnikat.


Jak je to možné, že čmelák létá? Vždyť je vypočítáno, že má od přírody tak neforemné tělo, že nemůže létat? Je těžký, má malá křídla a v letu mu brání veliký odpor vzduchu. Ale mezitím můj čmelák, sotva vypije jeden květ, lehce vzlétne, usedne na druhý, na třetí, i na čtvrtý, oblétává celou růžici květů dokola. Nezná vědce, a proto nelétá teoreticky, nýbrž jenom prakticky, a to nejen dopředu, ale také nahoru, dolů a do stran. Musím se usmát svému nedokonalému člověčenství. Rád bych věřil vědcům, ale musím věřit čmelákovi.
(Vodička: Čmelák)


Čím výše se pozvedáme, tím menšími se jevíme těm, kdo neumějí létat.


Opravdu si zasloužíš, abys byl větší ubožák než havrani a vrány, kteří si mohou létat, kamkoliv chtějí.
(Epiktétos: Rozpravy)


Motýli se rozlétli, jako kdyby jim někdo otevřel veřeje a pustil je dovnitř. Jemná křehká křídla bledých nočních motýlů také ševelí ozvěnu vlhkého vánku; ševelivě se otírají o mne a tančí nade mnou své vzdušné společenské tance s ostatními svými druhy. Snad i mne tím vyzývají k tanci, ale Já jsem oproti nim příliš těžkopádný - a létat, létat přece neumím!


"A což je ti v té tvé kleci tak zle?" - "Jaká otázka! Je mi přirozené létat, kam chci, žít pod širým nebem, zpívat, kdy chci. Ty mě o to všechno olupuješ a pak se ptáš: 'Cožpak je ti tak zle?'"
(Epiktétos: Rozpravy)


Myslet si, že když někdy několik lidí hledá svobodu, že ji chtějí všechny lidské bytosti, je stejné jako usuzovat z existence létajících ryb, že je v povaze ryb létat.


"Dávej dobrý pozor, synku! Až se vzneseme do vzduchu, nesmíš letět příliš nízko. Voda by ti zatěžkala křídla a ty bys utonul v moři. Také se nepouštěj příliš vysoko! Nahoře je prudký žár, slunce by ti roztavilo vosk. Leť asi uprostřed a stále se přidržuj mne! Nedívej se po hvězdách, abys neztratil s očí mne! Poslechneš-li mě, poletíš zcela bezpečně."
Ještě mu naposled kladl na srdce, jak má letět, pak vystoupil s Íkarem na střechu paláce, aby je nikdo neviděl, stoupl si na špičky, zamával křídly a vznesl se do vzduchu. Letěl kupředu, ale přitom se pln strachu stále ohlížel na syna, jak poslouchá jeho napomenutí. Vypadalo to, jako když samička vyvádí z hnízda mláďátka a učí je létat.
Byl spokojen. Íkaros za ním letěl v malé vzdálenosti, ale Daidalos se přesto stále a stále obracel a nespouštěl ho s očí. Užasl nejeden rybář, pastýř nebo rolník, který dole pod nimi pracoval a náhodou je spatřil. Užasl a pomyslil si, že jsou to jistě bohové, když se mohou takto vznášet ve vzduchu.


Naučili jsme se létat v povětří jako ptáci. Zbývá jediné - naučit se žít na zemi jako lidé.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm