Vztyčení ideálu

24. prosince 2016 v 16:51 | Misantrop

"Vztyčuje se tu vlastně ideál, nebo se svrhuje?" zeptá se mě snad někdo... Ale ptali jste se sami někdy dostatečně, jak draze bylo na Zemi zaplaceno vztyčení každého ideálu?


Přirozený stav lidské společnosti, stav, kdy člověk byl v podstatě soběstačný, kdy nebyl závislý na jiném člověku, ani jako výrobce, ani jako konzument, to je pro Rousseaua ideál, k němuž je třeba nikoli dospět, nýbrž se znovu navrátit.
(Předmluva k: Rousseau: Rozpravy)


Byly doby, kdy chudoba znamenala ideál uskutečňovaný v praxi. Ideál chudoby svatého Františka byl tehdy uskutečnitelný, protože dával za příklad způsob života, jenž se nikterak nelišil od skutečného života jeho současníků z nižších vrstev. Ideál svatého Františka připadá modernímu člověku fantastický, úplně ztřeštěný. Ze vznešené paní Chudoby se v dnešních poměrech stala málem nádenice v zástěře z pytloviny a v děravých botách... Žádnému rozumnému člověku by se ani nesnilo, aby ji následoval. Kdyby si někdo takovou odpudivou Dulcineu zvolil za svůj ideál, musel by být ještě větší blouznivec než Don Quijote. V naší moderní společnosti je františkánský ideál neuskutečnitelný.


Křesťanství udělalo ideál z odporu proti udržovacím instinktům silného života.


S měnícími se životními podmínkami a okolnostmi nezůstává žádný lidský ideál jistý!


Pro srovnání se podívejme na bengálského tygra - ten ideál půvabu, krásy, fyzické dokonalosti a vznešenosti. A pak se podívejme na člověka - na toho ubožáka.
(Twain: Nejnižší živočich)


Být člověkem neznamená naplňovat ideál člověka, nýbrž zobrazovat sebe, jedinečného.


Podle taoistů je dobrý život jen dovedně žitý přirozený život. Nemá zvláštní účel, nemá nic společného s vůlí a nespočívá ve snaze uskutečnit nějaký ideál.


Čuang-c' nehlásal ideály asketismu a i když sám žil v chudobě, neviděl v tom žádnou přednost kromě toho, že si uchovává volnost. Jeho ideálem je člověk, který spojuje mudřectví uvnitř s královskostí navenek. Je to ideál, který byl blízký i ideálu antickému, zvláště stoickému. Ale je prodchnut specifickou čínskou láskou k přírodě a estetismem.


Kdybych se měl pokusit svést myšlenkový svět Čuangova textu k jedinému klíčovému pojmu, vyplynul by nejspíš pojem tak věčný, jako je - Svoboda. Ideál absolutního uvolnění, rozpoutání a vyvázání, ideál duchovního vytržení nespojovaného s jakoukoli askezí, ale dosahovaný cestou nejzazší přirozenosti v spontánní harmonii s přírodou a s přirozeným tíhnutím lidí.


Člověk se silnou vůlí, uvědomující si následky svého jednání, beroucí bez iluzí život takový, jaký opravdu je - to je ideál.


Je sobectví pociťovat svůj soud jako všeobecný zákon; a je to zaslepené, malicherné a nenáročné sobectví, neboť prozrazuje, že jsi ještě neodhalil sám sebe, nevytvořil sám sobě žádný vlastní, nejvlastnější ideál: - ten by totiž nikdy nemohl být ideálem někoho jiného, natož pak všech, všech!


Jaký je tedy podle tebe ideál života? Není účelem všeho shonu, všech vášní, válek, obchodu a politiky dosáhnout klidu, není to touha po ideálu ztraceného ráje?


Filosof prozradí něco ze svého vlastního ideálu, když vyhlásí: "Ten budiž největší, kdo dokáže být nejosamělejší, nejskrytější, nejodlišnější, člověk mimo dobro a zlo."


Ten, jenž vše zapřel, otce, matku, Prozřetelnost, lásku, ideál, aby již nemyslel na nic než sám na sebe, se bedlivě vynasnažil následovat kroky, které ho předcházely.


"Hle, lidé, v jejichž rukou leží budoucnost!" Jsou to lidé papíroví, kteří nemají víru v sebe samy, kteří se neohlížejí nazpět a nehledí se skrytým rozechvěním kupředu, lidé, v jejichž duši nikdy nebylo místa pro ideál.


Stranický ideál byl cosi obrovského, strašlivého, třpytivého - svět z oceli a betonu, svět obrovitých strojů a hrozivých zbraní, národ válečníků a fanatiků pochodující kupředu v dokonalé jednotě, masy, které stejně myslí a vykřikují táž hesla, bez přestání pracují, bojují, vítězí, pronásledují - tři sta miliónů lidí se stejnou tváří.


Zdají se být jeden jako druhý, stejně snaživí, stejně schopní - a stejně bezvýrazní. Jedním slovem: splňují jistý ideál moderní civilizace, totiž Průměr.


Moje maminka je velice prostoduchá, hloupá ženská; a jediný její ideál, jediný její svědomí je - pánbůh. Já jsem velice moderní člověk, a můj ideál, moje svědomí, by měl bejt zase jenom člověk. Ale jakej člověk, když kolem sebe nevidím lidi, ale myši!


Neboj se, že tvůj ideál převýší snad velkou přírodu.


Pozitivní ideál, který navrhujeme, je Příroda. To jest, DIVOKÁ příroda; ty aspekty fungování Země a jejích živých bytostí, které jsou nezávislé na lidské správě a prosty lidského zasahování a kontroly. A do divoké přírody zahrnujeme lidskou přirozenost, kterou myslíme ty aspekty fungování lidského jedince, které nejsou předmětem regulace ani organizovány společností.


Zásadní porušení rovnováhy má za následek duševní poruchu nebo přesněji řečeno poruchu v projevech člověka. Z toho tedy vyplývá, že ideál, platónská forma vlastnosti je nesmysl.


Humanismus je ale spíše cosi jako komunismus, než jako nacismus. Krásný budoucí ideál, leč naprosto neuskutečnitelný, zvrhlý, proti přírodě jdoucí.


Nenajdete v přírodě takové zvíře, jehož ideálem by, jako u člověka, bylo systematické vyvražďování, průmyslová smrt, zdokonalování mučících nástrojů a globální dominance a kontrola v takovém měřítku, jehož jsme bohužel nyní svědky.


Nejsme tak prostoduší, abychom věřili, že se může někdy podařit přivodit bezchybnou éru. To však nezbavuje povinnosti bojovat proti poznaným chybám, překonávat slabosti a usilovat o ideál.


Nejmocnější, tvořivý člověk by musel být nejhorší, pokud by prosazoval u všech lidí svůj ideál proti jejich a přetvářel je k obrazu svému.


Vojenský ideál spatřoval se jedině ve hraní na vojáčky.


Ta láska a mír, o níž mluví pořád dokola náboženští vůdci, jako je například Óšó, zní směšně a nepatřičně z úst člověka, této kruté, necitelné, zabijácké, masožravé a otrokářské opice. Tato vraždící, násilnická opice si vytkla za ideál cosi, čeho nemůže nikdy dosáhnout, a proto toho má plnou hubu.


Za národního reka Italové pokládali Hercula. Spatřovali v něm ideál mužné statečnosti a pevné vůle jako Řekové ve svém Hérákleovi.


Artemidin luk a šíp má mít na ochranu zvěře a přírody před lidmi! Nikoli, aby sama ztělesňovala ideál zabíjení!


Vyšší ideál, nejlepší stav ženy - být čistou, vestálkou, pannou - znamená postrach a posměch v naší společnosti.


Zdálo se mu naprosto samozřejmé, že jeho ideál odpověděl tak ideálně.


Zpěvačka, jejíž jméno zní Vibeke Stene. Vypadá dobře, zpívá dobře. Ideál.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm