Cena člověka

26. února 2017 v 14:10 | Misantrop

Cena člověka nespočívá v jeho kůži, nemusíme se ho proto dotýkat.


Člověk je škodná - parazit zemský a škodlivý - je přemnožený a není vzácný, pozbyl ceny. Gorila nebo panda je mnohem cennější než člověk.


Veliký Duchu, já jsem bez ceny;
můj druh zostudil sám sebe.


Teprve nabyl život můj pravé ceny, počínaje být duchovnějším.


Dobré zboží je dobré, špatné špatné, beze jména;
v tom, v čem je tím, čím je, tkví jeho cena,
ne v nálepce.


Kdo si představuje velkolepý obraz matky přírody v celé její velebnosti jako nějaký namalovaný obraz; kdo čte v její tváři všeobecné a ustavičné proměňování; a kdo v tom poznává sebe a nejen sebe, nýbrž všechno veškerenstvo jakožto jemňounký tah štětce - ten pouze oceňuje věci podle pravé ceny.


Spatřovat svou nesmrtelnost v přeměně látek je stejné podivínství jako prorokovat skvělou budoucnost pouzdru na housle, když drahé housle se rozbily a pozbyly veškeré ceny.
(Čechov: Pavilón čís. 6)


Nic nemá u mne ceny člověk takový,
jenž hřeje se den ze dne lichou nadějí.
(Sofoklés: Aiás)


Bojovný moudrému není roven
a pěsti nepatří vítězná cena.
Jeť přednější hlava než ruka u lidských těl,
neb v ní jest veškerá životní síla.


Cena a popularita je výtvor pitomého davu.


Takový výjimečný film by si zasluhoval mnohem víc cen než jen tu za plakát. Napadá mě třeba cena za nejlepší kameru desetiletí, za nejlepší širokoúhlý film dvacetiletí, cena za uplatnění fantazie ve filmovém umění, cena za zdravou provokativnost anebo ocenění zvláštní mužské poroty za přínos pro maskulinismus. Tento film je však zřejmě natolik výjimečný, že se vymknul pozornosti dokonce i u odborníků - z čehož je vidět, že ani ti ničemu ze svého oboru nerozumějí.
(Misantrop: Komentář k filmu Postel)


Spisovatel, hudebník, malíř nebo herec si musí i sebemenší úspěch poctivě zasloužit; filmový režisér přijde k hotovému. Žádná umělecká cena se nezíská tak snadno jako filmová.


Chybami se hemží i publikace, které by měly být obzvláště přesné, jako jsou např. jazykové učebnice. Některé jsou dokonce tak odfláknuté, že je to až s podivem, co všechno se dá zkurvit - a ještě je jim za to udělena jakási cena! Cena za co, smím-li se ptát? Ledaže by to byla cena za lidskost, protože za kvalitu to dozajista nemůže být.


Oni nemají jen podíl na tom, co provádějí této planetě, oni pevně věří, že smrt planety by byla jen malá cena za pár let života navíc pro jejich druh.


Stařena požadovala cenu neuvěřitelně vysokou. Sám král byl přesvědčen, že je to cena nesmírně přehnaná. I dal se do smíchu. Myslil si, že ta stařena je při svém požehnaném věku už dětinská a že tedy neví, co chce.
Nato postavila stařena před krále malý krb s ohněm a před vládcovýma očima tři z nabízených knih spálila. Pak se znovu zeptala krále, chce-li koupit zbývajících šest knih za tutéž cenu. Král se rozesmál na celé kolo a pravil: "Stařeno, stařeno, ty to asi nemáš v hlavě docela v pořádku. A není divu. Při tvém věku už člověk ztrácí zdravý rozum."
Sotva král domluvil, stařena popadla další tři knihy a vhodila je opět do ohně. Přitom ani brvou nehnula a klidně se znovu otázala krále, zdali chce koupit zbývající tři knihy za stejnou cenu, jakou předtím žádala za všech devět knih.
Ale tentokrát se už král nedal do smíchu. Zvážněl a hluboce se zamyslil. Zmátl ho klid té stařeny a její neochvějná jistota a sebedůvěra. To jistě něco znamená. Proto už ani na okamžik neváhal a dal té stařeně zaplatit za poslední tři knihy tolik peněz, kolik zprvu žádala za všech devět.


V dobách všeobecného blábolu cena mlčení nehorázně stoupá.
(Jiří Žáček)


Kdo chceš ceny dojít pravé,
z hlubin uč se žít! a velce!
Nabubřelosti však žvavé
dutě zní a plynou mělce.
(Goethe: Kniha rozladění)


Věřte mi, přátelé; širý svět není pro mudrce, není pro básníka! Nezná se zde jejich pravá cena.


Mravní cena umění spočívá pro každého v té stránce, která vyhovuje jeho zájmům.


Úsilí, vynaložené na každou činnost má být úměrné její skutečné ceně; neboť si ušetříš roztrpčení, jestliže se nebudeš obírat věcmi méněcennými.


Pro člověka vysokého ducha začíná zajímavost, poetičnost, pro mne za mne i Hrůza, prostě cena, právě tam, kde obvyklé koleje lidské zamezují krotkému množství další rozběh a rozhled.


Nechceš se podrobit, což je cena za duševní zdraví. Dal jsi přednost tomu být šílený, být sám jako menšina.


Neprostupná, přitom nezastižitelná sraženina prostředních, ze smrků a flusů ulepených lemplů. A právě tento šufťácký sortiment, tento vzorek bez ceny, to je ono odpadové dossier, na němž stojí a padá režim.


Důstojnost, základní Souverainnost. Vyvinutost instinktu toho, jednoho z nejhlubších a fundament ethiky tvořících, je měřítkem ceny každého jednotlivce.


Vědomí vlastní ceny jí dodávalo důstojnosti bez pýchy.


Kdo je dosti silný, aby vstupoval na takové piedestaly, s kterých přehlížeti možná všecky světy, viděti a věděti, odkud se vzaly, proč jsou a kam spějí… a rozuměti všem jejich losům… ten asi nenachází na zemi nic, co by mohl stavěti na roveň s vlastní svou vládou a velkostí… Nenachází a nenajde. Patrně nemůže ani lidstvo míti proň ceny, ani žití a štěstí toho druhu, po jakém touží jiní.


Hnus je zřejmě vlastní jen tomu, koho vyvyšuje nad okolní tupý zvěřinec jeho vnitřní cena. A zdá se, že se s takovou cenou, která ho staví na nejvyšší stupeň vývoje života na Zemi, a možná i ve vesmíru, že se s takovouto cenou musí Misantrop (neříkám už "člověk") zkrátka narodit.


Malinký tvor pociťuje také půvab života, pozoruje. Nepatrný život, ale jeho cena je snad nesmírná!


Byla by to ubohá existence, jejíž cena či bezcennost by spočívala na tom, jak se jeví v očích druhých.


Muž, který stoupne v ceně, ztrácí svou lidskost. Z toho by vyplýval sylogický závěr, že ti nejlidštější lidé mají cenu pouze pramalou; ani jejich svoboda nemá žádnou cenu. Muž, který stoupl v ceně, ztratil však s lidskostí také svou svobodu, což kromě jiného znamená také to, že už nemůže dál pracovat v továrně na ničení ("Málo dneska zničil."). A jaká je cena svobody? Myslíme si, že opravdu svobodné může být jen nějaké "bezcenné" divoké zvíře - ale i jeho svoboda má pro člověka cenu - cenu jeho ztráty - a proto je na konci chytnou a odvezou do zoo.
(Misantrop: Komentář k filmu Muž, který stoupl v ceně)


Pro člověka má svoboda jistě nějakou cenu. Jenže to určitě není táž svoboda a táž cena, jakou mám na mysli, v srdci a v majetku Já. A také nejcennější člověk není nutně ten nejsvobodnější. Spíše naopak. Představte si člověka, jenž by byl cenný jako originál vzácného uměleckého díla. Pak by nemohl být vůbec nikdy a nikde svobodný. Jeho poslední svoboda by měla cenu jen její ztráty. Jako svobodná bytost by nejcennější člověk - nebo jakékoli jiné zvíře - nemohl vůbec existovat. Kdo se tedy chce osvobodit, musí se napřed osvobodit od lidstva - musí přestat mít pro ně cenu.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm