Leží to na mně jako můra

21. února 2017 v 16:16 | Misantrop
Henry Fuseli: Noční můra (1781)


Musím po pravdě říci: Hlupákov na mně leží jako můra. Ani mé myšlenky, ani mé skutky nejsou volné: Hlupákov je rdousí celou svou tíží; Hlupákov se mi zjevuje všude: i do mé pracovny, ať ji jak chci větrám, vytrvale vnikají hlupákovské vůně...


Lidé nesmějí dostat mnoho volného času, aby nezačali myslet. Jinak by je třeba mohlo také napadnout, že nepotřebují tolik pracovat anebo že možná ani nepotřebují mít nad sebou žádného nadřízeného ani žádného pána. A to nelze připustit - to by byla anarchie, noční můra každého státu, každého rozeného bafuňáře, vydřiducha, politika a jiných vší na hlavě lidstva.


Totalita má přímo hrůzu z lidí, kteří jsou schopni a ochotni bránit se sami. A neuznává jejich přirozené právo na sebeobranu. Přes všechny takzvané "demokratické" a "liberální" proklamace je právě tato výsada svobodného člověka, být ozbrojen a bránit se sám, černou můrou a strašidlem každé totality - včetně té současné.


Hlavně nás přesvědčovali, a hlavně my sebe sami jsme přesvědčovali, že láska je splynutí duší, že v ní člověk najde druha. Ale pak se najednou dostaví tichý šok noci, můra udeří o spánek a vy sletíte ze židle, abyste roztáhli na prodřeném koberci paže a hleděli na strop zorničkami tak rozšířenými, že do nich jak zrno makové zapadne celé vesmírné dno: tak takhle to tedy je!


Zraněný kůň, kterému se do hřbetu vykreslily tvary břemene, jímž bylo dělo, břemene smrti, to je obraz noční můry, na jejíž děsivost zemřou ti, kdo si ustlali na vavřínech.


Nikdy bych nedopustil, abych byl hospitalizován v jakémkoli nemocničním zařízení. Nikdy, i kdybych byl na smrt nemocný! Ta představa lidského smetiště a páchnoucího ovzduší dezinfekce a všeobecné slabomyslnosti, povýšené vystupování diplomovaných mastičkářů mě pronásleduje jako noční můra. Ostatně, chcípnout dovedu lehce a v klidu i sám!


Satanský humor mě přešel v parku na mostě. Připletl jsem se tam do stohlavého stáda svátečně naladěného a rozjařeného póvlu. Noční můra všech misantropů, aristokratů ducha, samotářů a vůbec všech vyšších bytostí na tomto zhumanizovaném světě! Určitě se mi o tom ještě bude zdát!


Spatřit ve snu člověka znamená noční můru mít.


Spaní mám neklidné, zdá se mi, že jsem stále v práci a mám fofr - nejhorší noční můra, co znám! (V mém případě vlastně spíš "denní" můra, protože pod okny zase huláká čubka.)


Zbožňuji sen, i když jsou sny zlé můry, což je nejčastěji můj případ. Jsou často plné nástrah, které znám nebo které teprve poznám. Ale to je mi jedno.


Nakonec jsem si zamiloval toto jakkoli střízlivé bdění, než bych sdílel s ostatními jejich sladkou, nevědomou noční můru. Je v tom tolik svobody...!


V okamžiku smrti každý prohlédne a náhle vidí zázračně, průzračně čistě, že jeho víra byla pouhým klamem; náhle se probudí ze strašného, nebezpečného snu a již nikdy si nesplete noční můru s bděním.


Spím - spím dlouho - dvě nebo tři hodiny - když mne zkruší sen - ne - nikoliv sen - ale můra. Mám jasný pocit, že ležím a spím... cítím to a vím... cítím však také, že se kdosi ke mně krade, že na mne hledí, ohmatává mě, leze na postel, kleká mi na prsa, objímá prsty mé hrdlo a tiskne je... svírá... vší silou, aby mě zardousil.


Věčný stvořil svět takový, jaký je. Živí ho šílené noční můry, které mě souží, když nemohu spát.


Po noční směně (po noční můře!) mě vzbudila sousedčina čubka, jež zřejmě před domem na někoho zaútočila. Byl z toho pěkný kravál. "Člověk" aby se za chvíli bál vyjít na ulici.


Vyslanci civilizace, schopné překonat větší vzdálenost než my, by museli být několikanásobně inteligentnější nebo by jejich společenský systém musel být tak "dokonale" organizován, jak se o tom ještě žádnému antifašistovi nesnilo v blouznění noční můry.


Nesním žádný krásný sen o jeho uskutečnění, ale naopak o tom, že se jednoho dne naplní nejhorší obavy a nejtísnivější noční můry.


Probudil mě vlastní výkřik a zmateně jsem se zprvu domníval, že sem snad někdo leze. Nejspíš byla ta můra právě o tom vlomu a o ničem jiném. Z čeho bych mohl mít také takovou hrůzu, že?


Zpáteční cesta do tábora se stává opět denní, ne noční můrou, horrorem non vacui. Na pouhopouze asi padesátimetrovém úseku jednoproudé silničky, jíž mi nutno se brát, mě jen tak tak nesrazí auto; o kus dál na lesní stezce táhne zase někdo čokla na vodítku, jež vypadá jako ocelový svinovací metr s plastikovou rukojetí; na úzké pěšince v lese mi zahrazuje volný průchod odpudivý člověk ožírající maliny a za zadkem už zase slyším rajtovat smradlavou uřvanou motorku toho "blbce na mašině". Samé "radosti".


Zdál se mi strašný sen o tom, že nemohu najít žádné klidné místo k táboření v dostatečné vzdálenosti od lidských příbytků. Lidáci byli všude! Strašná denní můra!


Minulost byla nejen změněna, ale neustále se upravovala. Jako noční můra ho však nejvíce pronásledovalo, že nikdy jasně nepochopil, proč ten obrovský podvod.


Opět se probudil do skutečnosti vnějšího světa, podíval se kolem sebe a tu pochopil, co vidí - pochopil, zachvácen hrůzou a ošklivostí, že to je ono stále se vracející delirium jeho dní a nocí, ona noční můra všude kolem se hemžící, nerozeznatelné identity.


Sen lidstva o dokonalé společnosti se vždy nakonec změní v noční můru.


Dnes už lidstvo nesní žádný sen. Co zůstalo je jen děsivá noční můra.


Lidstvo pro sebe vytvoří nové geologické období - eremozoické neboli Období samoty, kdy na Zemi nezůstane o mnoho víc než lidstvo samotné a protetické prostředí, jež ho bude udržovat naživu. Je to odpudivá představa, ale je to jen noční můra: buď zemský samoregulující mechanismus učiní planetu pro lidstvo méně obyvatelnou, nebo průvodní jevy lidské činnosti zarazí růst počtu obyvatel.


"Však si na mne ještě rád vzpomeneš, až tady jednou nebudu," odpověděla.
"To je možný, že si na tebe někdy vzpomenu. Ale asi tak, jako spáč po probuzení vzpomíná na ošklivou noční můru!"


A vzpomene-li si nějaké zvíře či strom v tomto nelidském ráji znovu nabytém na člověka, pak jenom ve zlém, jako na šťastně překonané zlo, jež snad ani nebylo skutečné, ale jen noční můrou zažehnanou světlem nového slunného dne.


Může trhnout zle - ale můra truchlivosti a beznaděje zase zmizí, budoucnost se vyjasní...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm