Prach, jenž kolotá kol mne v kruhu

6. února 2017 v 14:31 | Misantrop

Hvězdný prach vesmírný kolotá kol mne v kruhu,
ze stejné hmoty i Já byl udělán, jsme téhož druhu;

má vůle oheň je pradávný, tělo plno jisker z hvězd,
hvězdný prach v sobě nosím, jenž mou částí jest;

nač ze života, ze smrti ještě tedy míti vůbec strach,
když naše bytí, celý vesmír není než ten pouhý prach?

Já živ jsem posud, leč mrtev zároveň i zčásti,
a v ten chaos kosmický přec nelze smysl klásti;

a nikdo, nikdy, nijak už nemůže být pánem mým,
když všichni jsme jen hvězdným prachem vesmírným.


Jak spokojeně se ony listy, které tak vznešeně pluly vzduchem, znovu obracejí v prach, smířené s tím, že budou ležet a tlít u paty stromu a poskytnou výživu dalším generacím svého druhu, i že vzlétnou k výšinám!
(Thoreau: Spadané listí)


Ach, člověče, ty, jehož chvíle zkosí,
ponížen otroctvím a zkažen mocí,
kdo zná tě dobře, odpor popadne ho,
ty bídná hrstko prachu oživlého!
(Byron: Nápis na pomník)


Vždyť ani prach, když někdy na kůži ulpí,
nevnímáme, či ze stropu střesenou sádru.


Cožpak lze tady žíti? Lidi tu smrdí pod nos jeden druhému. Chodí za bránu na procházku, za bránou je silnice, na silnici prach, tráva je šedá prachem, stromy jsou šedé prachem - a dost!


Já, co tak dávno k slavným horám vydávám se sám
Tváří v tvář tomuto divu náhle teď pokojné srdce mám
Netřeba mi elixíru či rudého nefritu
Nyní mohu smýt prach z tváře, marností se vzdát
V dokonalém souladu v tu chvíli se vším, co miluji
Navždycky chci světu lidí sbohem dát!
(Li Po: Při pohledu na vodopády)


Zavrhl jsem kraj rudého prachu, navždy se mu vzdálil
Věčně se teď toulám, z milovaných knih se raduji
(Chan Šan: Odchod do samoty hor)


Na cestě jsem potkal jednoho blázna s vozíkem ořechů. Seděl v prachu cesty a přehraboval se v kamíncích. Znám toho blázna. Myslím, že bydlí na Baldě v bývalé hájence. Jednou jsem ho tam potkal u Zlaté studny. Vždycky na mne promlouvá tichým hlasem a něco mi nabízí: jednou to byly sušenky, tentokrát něco na žízeň. Říkám pokaždé, že nic nechci a hledím se rychle od něho vzdálit. Možná dělám chybu; třeba by bylo zajímavé si s ním promluvit. Připomíná mi mne z doby před p@kárnou, z mého nejšťastnějšího životního údobí; to jsem také nechodil do práce a též jsem se jen tak různě poflakoval po lesích a luzích.


Byl neobyčejně osvěžen a takřka znovuzrozen, když se vrátil do Říma - částečně proto, že setřásl se sebe kancelářský prach, vymanil se na čas duchamorné práci, osvěžil pohybem na zdravém vzduchu a zdravou činností, částečně pak vlivem nových myšlenek a nadějí, které zářily v jeho duchu.


Práce může být modlitbou, ale zároveň možná i znamená schovávat hlavu do písku, dělat hodně velký rámus a rozvířit prach, takže člověk ani neslyší svou vlastní řeč a nevidí ani na svou ruku před vlastním obličejem.


Právě teď měl spíše důvod, aby se schovával, prach, který ležel všude v jeho pokoji a při sebemenším pohybu se rozviřoval, pokrýval i jeho.


Úklid: přemisťování prachu z jednoho místa na druhé.
(Julian Tuwim)


Lidstvo si vlastně nikdy neuvědomí, kdy slaví své velké svátky; je tomu vždy tenkrát, kdy jsme si znovu ověřili, že nad námi nevládne žádná mstivě pozorovácká, nás v prach srážející figurína.


Kent reaguje na jeden neúspěšný pokus naklonovat ohroženého divokého gaura, mohutného to, okolo dvou metrů vysokého, asijského bratrance našich turů, takto:
"Je to jen ozvěna skutečného gaura, věc, co se narodila vědcům z krávy. Říct o něm, že je to gaur, je urážkou pro všechny gaury žijící ve svém přirozeném prostředí. To zvíře nebude nikdy schopné žít běžným gauřím životem, nebude procházet lesy v Indii a skotačit s ostatními gaury a jeho tělo se po smrti nestane prachem, z nějž budou vyrůstat týkovníky. A právě takoví jsou gauři, o jejichž přežití bojuji já."


Sex, žena, myšlenky na ně, vrací filosofa víc než cokoli jiného k lidem, odkud ho vyhnala láska k moudrosti a nenávist k hlouposti, vrací ho k lidstvu, k němuž ho přibližují, zatímco je má nenávidět. Bůh Šiva přece podle pověstí jednou spálil boha lásky Kámu na prach, když jej tento vyrušil z askeze!


Běda, ženské popichování zasáhne věru i mysl nevášnivých mužů jako vítr jezero, jež nemůže zašpinit prach.


Jen kvůli úchylnému lidskému páření a mrdání a rozmrdávání se po světě existují bály, zábavy, koncerty, shromáždění, společenské akce, veškerá družnost, politika, móda, handl a lopota. Jinak by se vše rozpadlo v prach a chaos misantropické anarchie.


Kdyby člověk, mající jako bůh pravdu, jedinou pravdu, pustil ji z rukou, svět byl by jí rázem zničen a vesmír by se ihned rozplynul jako stín. Božská pravda jako poslední soud rozdrtila by jej na prach.


Jednou jsem viděl babu, jak schválně zašlapává na cestě plže. Takové lidi bych za trest také rozmašíroval pod bucharem, aby věděli, jaké to je. Kdyby tak šlo celé lidstvo takto jednoduše zašlapat do prachu cest!


Uslyšíte o nepříteli lidu, než setřese prach se svých nohou!


Co jsou? Jsou jen prach a popel, shnilý hnus z hnoje.


Pravím vždy a radím: Drtí-li tě lidské soukolí, a tys v něm pouhé zrníčko prachu, buď alespoň tak tvrdý, aby se na tobě toto drtící soukolí zadrhávalo.


K tomu volá jeden neapolský spisovatel: "Cožpak jít proti nebi a věřit, že vás toto nebe může v jediném okamžiku proměnit v prach a popel, to nic není?"
(Stendhal: Italské kroniky)


Nebýt vás, vědy matematické, snad bych byl ve svém boji s člověkem podlehl. Nebýt vás, byl by mě povalil do písku a musel bych líbat prach na jeho nohou.


Ach, lidská hlouposti!
Ty v prach mě srážíš přec!
Však bít se budu,
bít a bít až na konec!
(Edmond Rostand)


Proměním se v prach, avšak tento prach je prosycen ostatky těch lidí, kteří byli právě tak samolibí jako já, kteří si mysleli, že je to velice významné, že jsou naživu!...
(Arcybašev: Podpraporčík Gololobov)


Budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.


Proti dr. Záhořovi stojí ovšem dnes v jednom táboře celá oficiální církev katolická, poněvadž nemůže se dosud zhostit starého zvyku upalovat lid zaživa, proti čemuž v Písmě svatém nelze najít ani jedné věty zakazovací, kdežto spalovat lidi již mrtvé příčí se dle jejího názoru duchu náboženství katolického, kteréž vyjadřuje se slovy Písma "prach jsi a v prach se obrátíš", a nikoliv "popel jsi a v popel se obrátíš" nebo "dáš se obrátit", takže církvi katolické jde v první řadě jen o prach, nebo, lépe řečeno, jen o prachy.
(Hašek: Přednáška o dr. Záhořovi)


Přelidněný svět. Svět, kde každý někomu překáží; kde každý někoho ruší a obtěžuje; kde lze jen těžko nalézt skutečné soukromí a samotu a ticho; kde nikomu nic doopravdy nepatří, ale tím víc si na to "nic" činí nároky. Svět jako muzeum, kde je zakázáno dotýkat se vystavených exponátů, jinak se rozpadnou v prach.


Člověka začal unavovat svět, když si řekl: "Skutečné jsou jen ty věci, kterých se dotýkám a které vidím a slyším", neboť na ně konečně pohlédl bez iluzí a našel v nich jen vzduch, prach a vlhko.


Ó, nedotýkejte se nikdy té skříně, toho pohřebiště, někdejší korespondence, jestliže vám záleží na životě! A jestli sekretář otevřete náhodou, popadněte oběma rukama dopisy, které tam jsou, zavřete oči, abyste z dopisů nepřečetli ani slovo, aby ani jediné zapomenuté a poznané písmo vás rázem nevrhlo do oceánu vzpomínek, odneste ty smrtící papíry do kamen; a až shoří, rozdrťte je na neviditelný prach... nebo jinak jste ztraceni...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm