Všechen půvab života

8. února 2017 v 15:06 | Misantrop

Všechen půvab života se vytratil. Vyhynula přirozená vášeň a krása a zůstala jen povinnost a nesmyslný sen o příštím zlatém věku... Zlatém pro jiné, pochopitelně!
(Arcybašev: Sanin)


Smrk je sice krásný strom, ale jeho ztepilost a půvab vynikne nejlépe, je-li solitérem nebo stojí-li nanejvýš dva či tři pohromadě.


Nejoduševnělejší lidé pociťují půvab a kouzlo smyslových věcí tak, jak si to ostatní lidé - se srdcem z masa - vůbec neumějí a nesmějí představit.


Vznešený výraz a chování tak povznesené nad všechen všední půvab souvisí s hlubokou lhostejností ke všemu nízkému.


Takovým, které jsou od přírody nadány vkusem a estetickým cítěním, dodává mírná nedbalost v oblékání zvláštní půvab.
(Čechov: Věruška)


Vátsjájana Mnich stanovil, že "dobrá manželka vyniká nad průměrné ženy zručností, půvabem, vařením, rozumem a chováním." A to platí v Indii mutatis mutandis dodnes.


Je dost lidí, kteří se smějí oddat s půvabem a bez starosti svým pudům: ale nečiní tak, ze strachu z oné domnělé "zlé podstaty" přírody!


Ztratila svůj prvotní půvab a krásu; má šerednou chůzi a dech jí páchne kořalkou. Kdyby byli lidé na této zemi šťastni, bylo by se čemu divit.


V mých očích hezká dívka, která s tak neodolatelným půvabem zkříží matčiny plány, třeba když jde o nějaký ples, má ruce neméně očividně potřísněné lidskou krví než takový vrah jako vy.


Ten svět vypadá někdy tak utěšeně, že by člověk ani neřekl, jak je ničemný. Kdybych žádal na malíři, aby se obdivoval nějaké lhavé, zrádné, kruté ženě, a upíral mu potom všechnu obraznost, kdybych nechtěl pro její modré oči, hedvábný vlas a krásnou postavu zapomenout na zkaženost jejího srdce, nadal by mi cynických sensualistů a bůhví čeho ještě. Oč lépe si vede sám, když tak honosně vychvaluje půvab přírody.
(Shaw: Láska mezi umělci)


Půvab Eleonory byl půvabem serafa, ale byla to dívenka prostá a nevinná, tak jako celý její krátký život, který prožila uprostřed kvítí.


Snad každý stín, snad každý třpyt
navíc by půvab umenšil,
jenž v havraním je vlasu skryt,
zábleskem tvář jí osvětlil,
kde myšlenky se zdají dlít
tak čisté, jak zdroj čistý byl.
(Byron: Jde v kráse)


Přes pole přicházela dívka s tmavými vlasy. Jakoby jediným pohybem ze sebe strhla šaty a s opovržením je odhodila. Tělo měla bílé a hladké, ale nevzbuzovalo v něm touhu, vlastně se na ně ani nedíval. V tom okamžiku ho však zaplavil obdiv nad gestem, s nímž šaty odhodila. Jeho půvab a bezstarostnost jako by odepsaly celou kulturu, celý systém myšlení, jako kdyby se Velký bratr a Strana a Ideopolicie dali smést ze světa jediným nádherným pohybem paže.


Proti jeho vůli byly by ho málem upoutaly vlídnost a půvab baronesin, kdyby mu nebyl náhodou baron neprokázal tu dobrou, nebo chcete-li, špatnou službu, že ho blíže seznámil se smýšlením této dámy.


Musí-li tedy ženy tou výchovou, jaké se jim dostává, získat více půvabu a lehkomyslnosti než síly a správnosti myšlenek, pak se náš duch přizpůsobuje jejich duševním schopnostem a musí tudíž jevit následky týchž vad.


S děvčaty udělala příroda záměrně to, čemu se na divadle říká "bouřlivý efekt", neboť je vybavila na několik málo let hojnou krásou, půvabem a plností, jenže na škodu všemu ostatnímu jejich životu.


Počátkem nemravnosti je vymýšlení model, a jejich vytváření je zkázou života.
Dav pak, uchvácen půvabem díla, toho, který byl ještě nedávno ctěn jako člověk, nyní pokládal za samo božstvo.


Jako oku prospívá ta barva, jejíž život a půvab zrak posilují a osvěžují, tak je třeba, abychom svou mysl obraceli k takovým pozorováním, která jí zároveň s potěšením nabízejí její vlastní dobro.


Pravdu má Leibniz, že se člověku konečně sám rozum zhnusí a věda že se mu stane nudnou. Pak nastane fantastika a vše, co má půvab tajemného a zázračného.


V začátcích měli ti Mloci jakýsi, řekl bych, půvab novosti. Tři sta miliónů Mloků už ten půvab mít nebudou.


Všechny věci mají v sobě jakýsi vzorec, jenž je částí našeho vesmíru. Má symetrii, eleganci a půvab - tyto vlastnosti lze nalézt vždy v tom, co zachycuje opravdový umělec.


Čím uzavřenější má divadlo stěny,
tím utěšenější uvnitř je pokryje půvab
a v tlumeném denním světle se usmívá všecko.


Zločin má v sobě tolik půvabu, že dokáže sám o sobě roznítit všechny naše smysly, aniž bychom přitom cítili sebemenší lítost.


Život nemá pro mne žádný půvab, když se lidé nevraždí.
(Hašek: Z trampot lokálního referenta)


Jedna věc především dodává půvabu lidské myšlence: je to neklid. Duch, který není nepokojný, mate mě nebo nudí.


Jakmile markýz de Sade vyšel ven, na svobodu, kde si sám musel shánět živobytí a žít pod vládou surové, zabijácké lůzy, ztratil veškerý svůj půvab svobodomyslného libertina a stala se z něho obyčejná prodejná kurva.


Bylo by čeho litovat, že nežil nějaký Dostojevský nablízku tohoto nejzajímavějšího dekadenta, myslím někdo, kdo dovedl vidět právě dojemný půvab takovéto směsi sublimnosti, nemoci a dětskosti.


Nedávno přišla ke mně mladá dívka s naléhavou otázkou, proč má žít, a není-li lépe zemřít.
Znám ovšem všechna vznešená slova a dovedl bych jí s dostatečným důrazem napovídat spoustu frází o práci ku prospěchu lidu, o půvabu života, o lidstvu. Ale znala, bohužel, všechna ta slova právě tak dobře jako já!


Jak je to vše ubohé, nicotné, bědné! Jak je to skoupě vybaveno, stroze vymyšleno, neobratně uspořádáno! Ach, slon a hroch, jaký to půvab! Velbloud, jaká to ladnost!


Pro srovnání se podívejme na bengálského tygra - ten ideál půvabu, krásy, fyzické dokonalosti a vznešenosti. A pak se podívejme na člověka - na toho ubožáka.
(Twain: Nejnižší živočich)


Vezmi jakékoli zvíře a podívej se na půvab jeho těla. Co se stalo s lidským tělem?


O dokonalé kráse je však možno podle mého názoru mluvit teprve tenkrát, když se spojí vjedno dokonalost duše s půvabem těla.
(Lúkiános: Obrazy)


Jaký může být půvab a ne spíše omrzelost, poslouchat, jak štěkají a vyjí psi? Anebo je v tom nějaký zvýšený pocit rozkoše, honí-li pes zajíce, než když pes psa? Běží se tam i zde. Pakli tě však zaujala naděje na krev a dychtivě čekáš, jak bude před tvýma očima oběť rozsápána, mělo by to spíše vzbudit útrpný soucit, dívat se na to, jak je zajíček roztrhán od psa, slabý od silnějšího, utíkavec a bázlivec od divocha, konečně nevinný tvor od krutého! A tak Utopijští všechno takovéto lovení zvěře, jakožto věc nehodnou svobodných občanů, vyhradili řezníkům, a řezničinu u nich vykonávají jenom otroci. Pokládají totiž lov za nejnižší součást řezničiny; protože lovec vyhledává jenom rozkoš ze zabíjení a rozsápávání ubohého zvířátka. A o takovéto choutce, dívat se na smrt, soudí, že buď pramení z citu ukrutného srdce, anebo že vytrvalé opakování tak divoké rozkoše nakonec vyústí v ukrutnost povahy.


Takovou radostí napájí lesníky zabíjení zvířat. Sportovní rybářství má také mnoho stoupenců. Proč tito lidé nenavštěvují jatka? Tam teprve by mohli nasytit své krvežíznivé instinkty, kochat se utrpením nevinných zvířat. Pochopitelně, odmítli by tento návrh. Celý "půvab" spočívá v tom, že bezbranné zvíře se dostihne, chytí do léčky, týrá smrtelným strachem a pak teprve zabíjí. A na jatkách jsou jen spoutané, bezbranné oběti, prostě masový průmysl již bez půvabu.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Leč dost už verši! Jen se opovaž
nakreslit, kterak vyhlíží věk náš!
Má to svůj půvab, bylo by to blaho,
přišlo by nás to ale pěkně draho.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm