Bitva mezi námi rozhodne

20. března 2017 v 22:01 | Misantrop

"Vím, že Rytgar přichází s vojskem. Nechť přijde - bitva mezi námi rozhodne."


"My, mládež římská, ti vypovídáme takovouto válku. Nemusíš se bát vojska ani bitvy. Ty jediný budeš mít co dělat s každým z nás!"


Lehce kráčeli ruští synové, jako by číše s medovinou pili a vinné hrozny pojídali. (Častá metafora ve staroruských textech - bitva se líčí jako hostina.)


Naše vzdělání je zcela zmatené a plné protikladů, není výtvorem přírody a podnebí nebo kulturních dějin, které se vytvořily v nutném vztahu k přírodě a podnebí, ale výsledkem mohutného tlaku proti této přírodě, úniku od přírody a podnebí, šíleného boje mezi duchem a tělem, mezi přáním a možnostmi. Pusté bojiště, na němž zuřila tato bláznivá bitva, je půda středověku.
(Wagner: Umění a podnebí)


Součástí disku je skvělé video k úvodní skladbě alba "The Serpentine Offering". Video znázorňuje šíření křesťanství ohněm a mečem, včetně zotročování, znásilňování žen, poprav, mučení a upalování čarodějnic. Jeden z křesťanů se při pohledu na ty hrůzy obrátí v satanskou šelmu s hadím pohledem, spálí rituálně bibli a nakonec vede pohany do vítězného boje proti křižákům. Video končí nápisem "Bitva nikdy nekončí".
Ostatně germánství a metal mi více než pasují dohromady! Tacitus píše (Germania 3), že Germáni "rozohňují svou srdnatost a dle pouhého hlaholu již předpovídají zdar budoucí bitvy... Usilují obzvláště o drsnost zvuku a o ječivý ryk, držíce štíty před ústy, aby tímto odrazem plněji a silněji přibývalo hlasu". Onen hlahol před bitvou se pak nazývá "barditus". Právě takový starogermánský barditus je asi blízký příbuzný a předchůdce dnešního nordického metalu. Tak to vidím alespoň Já.


Prohraje-li jejich vojevůdce bitvu, nepotrestají ho, nýbrž mu vydají ženský oděv a nechají ho, aby si vyhledal smrt sám.


Ženy nejsou stejně dobré jako muži, říkala jsem si, nemají stejnou tělesnou sílu, nedovedou uzvednout tak těžká břemena, nevydrží stejně dobře v dešti bomb, jejich nervy nejsou stejně způsobilé pro bitvu, a vůbec jsou horší bojovníci, horší spoluvojáci než muži.


Těm, kteří se chovali v bitvě zbaběle, říkali třasořitkové. Takoví lidé nejsou jen vyloučeni ze všech úřadů, ale přináší hanbu i dát někomu z nich dceru za manželku nebo se oženit s dcerou takového člověka; kdokoliv je potká, může je udeřit. Chodí stále špinaví a zanedbaní, nosí záplatovaný strakatý plášť a holí se jen na jedné straně, druhou tvář musí nechat zarostlou.


V bitvě se ukáže, kdo zrazuje!


A teď, po dvou letech potulování, přišlo konečné a největší dobrodružství. Vrcholná bitva, jež má zabít faleš uvnitř tebe a vítězně uzavřít duchovní pouť.


Jedna vyhraná bitva není vyhraná válka. Koneckonců, svoboda se musí vždy bránit před jejím ohrožením, což je pořád lepší než bezpečí klece.


Velká část života, dokonce života člena Strany, byla neutrální a nepolitická, byla to dřina v otravných zaměstnáních, bitva o místo v podzemní dráze...
Jejich objetí bylo bitvou, vyvrcholení vítězstvím. Úder zasazený Straně. Politický akt.


Výraz "bitva" bych používal jen pro hromadné souboje, kdežto pro duel, tedy pro zápas pouhých dvou bojovníků, by se lépe hodilo slovo "boj".


Všude jen hněv a závist, soužení a neklid, strach ze smrti, prchlivost a rozbroje. I když člověk spí na lůžku, noční sen mu obluzuje vědomí znovu tím vším. Maličko, téměř vůbec si neodpočine; i ve spánku je jako za bílého dne pronásledován přízraky své fantazie jako někdo, kdo utekl z bitvy.


V raném dětství jsem byl snílek. Rád jsem si představoval střídavě hned chmurné, hned duhové obrazy, které mi kreslila má neklidná a dychtivá fantazie. Ale co mi z toho zbylo? Jen únava jako po noční bitvě s přízrakem a zmatená vzpomínka, plná touhy.


Nenávidím lidi. Dnes v noci mám náhodou na programu videodokument z bitvy o Británii. Doufám, že tam budou k vidění hromady lidských mrtvol, abych se tím pohledem trošku uklidnil, jinak bych po dnešku musel jít vraždit lidi sám.


Je po bitvě. Žádné zášti už neohřívám.


A kdo všechno dnes není generálem po bitvě! A kdo všechno dnes není vítězem 2. světové války! Pěkná verbež, když se tak rozhlédnu!


Pobíjíme v řádné nebo méně řádné bitvě své sousedy a za mizernou odměnu zásobujeme kuchyni havranů a červů. V tom je hrůza, v tom je zločin; je-li člověk zabit, co na tom, je-li sněden vojákem, nebo krkavcem a psem?


Lov je jakoby obraz bitvy a Xenofón tudíž nelhal, když napsal, že z řad lovců vyšli, podobně jako z koně trojského, samí vojevůdci.


Zavaž mu oči, zatímco budeš drásat jeho chvějící se tělo, a až se dlouhé hodiny naposloucháš jeho rozkošného křiku, podobného pronikavému chroptění, jež v bitvě vydávají hrdla umírajících raněných, rychle se vzdálíš jako lavina, ale pak se přiřítíš ze sousedního pokoje a budeš se stavět, žes mu přišel na pomoc.


Nikdo nelituje zla, jež spáchal, neřekne: "Čeho jsem se to dopustil!" Všichni se znovu dávají v běh jako kůň, který pádí do bitvy.


Říká se, že rytíři čekají na andělský hlas. Kdysi po veliké bitvě si zajeli do jeskyně odpočinout a již tam uvázli. Jednou prý budou zavoláni, aby se vydali do velké bitvy proti Turkům. Nastane boj, jakého pod sluncem nikdy nebylo a nebude.


Tu pak se strhne veliká, krvavá bitva v krajině mezi Blaníkem a Načeradcem. Rybník Pustý, u něhož se starý uschlý strom před bitvou zazelená, naplní se potoky prolité krve. I bude pláč a veliké zkormoucení pro ten zoufalý boj, ale Čechové se proti silnějšímu nepříteli hrdinsky brániti budou. V rozhodnou chvíli se Blaník otevře, rytíři v plné zbroji vyhrnou se z hory a svatý Václav, jeda na bílém koni, je povede na pomoc Čechům.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm