Poezie je stav milosti

15. března 2017 v 18:09 | Misantrop
Julio Romero de Torres: Poetická Venuše (1913)


Literatura je stav kultury, poezie je stav milosti, před kulturou i po ní.
(Juan Ramón Jiménez)


Ten šťastný tvor vždy vzlétat bude k výším,
jenž duši tichou a dar tento má:
V něm slunce zář a ranní vůně žije;
zde, z rukou Pravdy, závoj Poesie!
(Goethe: Věnování)


Není to všivá práce, co má cenu, je to let, to jest poezie.
(Klíma: Lidská tragikomedie)


Až do našich časů šla poezie nepravou cestou; vznášela se až k nebi nebo se plazila až u země, ale neznala základy svého bytí a počestní lidé ji ne bez důvodu neustále zesměšňovali. Nebyla skromná... nejkrásnější vlastnost, kterou nedokonalý tvor musí mít!


Život není nikdy krásný, takové jsou jen obrazy života, totiž ve zjasňujícím zrcadle poezie.


Kdybychom zlikvidovali všechny iluze z našeho života, poezie by byla ta tam. Je to lež, co dělá poezii poezií.


PRVNÍ POEZIE - Její skládání jako by řídila představa, že se nesluší obracet se k bohům řečí pronášenou ve stejném stylu jako k lidem.


Jak je možné, že starověkým lidem nebyla nápadná všechna nesmyslnost jejich literatury a poezie. Obrovitá, úžasná síla uměleckého slova přicházela nazmar. Je to směšné - každý si psal, co ho napadlo. Stejně směšné a hloupé jako to, že jejich moře tupě naráželo celý den do břehů a miliony kilogrammetrů obsažené ve vlnách dodávaly vznět jen citům milenců. My jsme z milostného šepotu vln vytěžili elektřinu, z šelmy prskající vzteklou pěnu jsme udělali domácí zvíře; a stejně jsme zkrotili a osedlali kdysi divoký živel poezie. Dnes už není poezie opovážlivým slavičím tlukotem - je státní službou, je prospěšná.


Do jejich filosofie a celého životního postoje a světového názoru vstoupila poesie. Na tomto poli - ve všech odvětvích umění a ve zpoetizování života - přinesli taoisté dosud nevyčerpatelné bohatství pro celou světovou kulturu.


Dnešní poezie je ve všem opačná. Svět je chápán podstatně ve své disharmonii, nevíra je skoro samozřejmá, ba básník se s ní smiřuje, politický podtext eminentní, a groteska života vtrhá do poezie od slovníku přes obrazy až k námětu.
(Franěk: Doslov k Zpěvům staré Číny)


Oh, není tě více, svatá poesie,
nikde na tomto prozaickém světě?


Muhammad zkazil řeč a literaturu tak, že se nikdy nezotaví. Ve své nechuti vůči poesii je Muhammad zároveň velmi důsledný tím, že zakazuje všechny pohádky.
(Goethe: Poznámky a pojednání)


Barbaři pod vedením strašlivého svatého Dominika si mysleli, že si zajistí nebe tím, že budou vyvražďovat Provensálce. A pro ty skutečně všechno skončilo: už žádná láska, radost nebo poezie.


Poezie či vůbec nějaká kultivovanost se v Bibli nevyskytuje; leda bezpodmínečná podřízenost a nedůstojné poklonkování jakémusi přepjatému, ješitnému, úzkoprsému, mimozemskému "Bohu", poslušnost tomuto "Bohu" a jeho tzv. nařízením.


Jak chcete bojovat proti systému, který nikomu nevadí? Je to systém zbytečného úmoru bez poezie, všude samí byrokrati, kteří vás vysávají a ještě vás ponižují nadbytečným papírováním, kdy lítáš od jednoho úřadu k druhému jen proto, abys jim mohl dobře zaplatit!


Nikoli monarchistická vláda potlačuje vznešené, ušlechtilé pohnutky, přehlíží a pronásleduje výtvory rozumu, poezie a umění; naopak, králové vždy byli jejich ochránci.


Myšlenka bez poezie je mrtvá, poezie bez myslitele jen narcistní brept.


Kdybychom jen uznávali to, co je nevyhnutelné a co má právo existovat, ulice by byly samá hudba a poezie.


Jak se zdá, kinematografie byla vynalezena proto, aby vyjadřovala život podvědomí, jehož kořeny pronikají tak hluboko do poezie, a přitom se filmu téměř nikdy k tomuto účelu nevyužívá. Scenáristé, režiséři i producenti dbají velmi pečlivě na to, aby neporušili náš klid, a proto okno filmového plátna, které vede do osvobozujícího světa poezie, nechávají zavřené. To znamená, že v každém filmu, ať již je dobrý nebo špatný, svádí poezie mimo režisérův záměr a proti jeho záměru boj, aby se dostala na povrch a mohla se projevit.
(Buñuel: Poezie a film)


Život je poesie. Lidé ji mohou znetvořovat, jak chtějí!


Nyní o půlnoci je tu bezpečno. Hvězd je plné nebe a Měsíc je jako koláč, jen trochu na okraji ukrojený. Svítí oslnivě. Je to krásná noc. Pohádka. Poezie.


Ach, v té temnotě, z níž má lidstvo takový předpojatý strach, Já naopak nacházím své největší bezpečí, svou bezmeznost, svůj zdroj životodárné poesie!


Neznám žádnou poezii, o níž bych mohl prohlásit, že dostatečně vyjadřuje touhu po divokém. Viděno z téhle stránky, je i ta nejlepší poezie krotká.
(Thoreau: Chůze)


Ano, teď tak volno, volno a dobře je mi, že vypovědět mi ten pocit slastný prostá všední próza zapovídá. V tuto čarokrásnou letní noc bych jen básnil, básnil a lkal štěstím až do svítání, vznášeje se na perutích tragické poezie, jak Aischylos řecký kdys:
"Kéž blahé jitro, jakož praví přísloví,
se ze šťastné nám matky noci narodí!"


Je tady nádherně, neporovnatelně krásně, lidé přece jen nestačili oloupit přírodu o její věčné půvaby. Ale ta rázovitá Šumava, její vznešený, posvátný klid, poezie šumících smrkových hvozdů, ta už tady není, zmizela odsud navždy.


Mnoho a mnoho lidí před tebou mělo stejné trápení v morálním a duševním slova smyslu, jako máš právě ty. Naštěstí někteří z nich svoje trápení zaznamenali. Budeš se od nich učit - když budeš chtít. To není vzdělání. Jsou to dějiny. Je to poezie.


Má nenávist k lidem je cit krásný, jemný a ušlechtilý, vzbuzující touhu vyjádřit jej i poeticky. Nenávidět člověka lze i krásně, to jsi nevěděl? Pohleď, má nenávist k lidskému rodu je krásným uměním, pravým uměním nelidské poezie!


Poesie mé duše jest zároveň rhapsodií chaosů.


Když všichni lidé budou básníci, nikdo nebude psát poezii.
(Milovan Vitezović)


Jestliže někdo dovede strávit své roky jinak než vypocováním poezie, snad by mu bylo lépe, kdyby kopal příkopy.


Poesie! Já bych to nazval balamucením.


Napadlo tě někdy, že celé dějiny anglické poezie jsou determinovány faktem, že anglický jazyk postrádá rýmy?


Budoucnost náleží Mlokům. Mloci, toť kulturní revoluce. Ať nemají svého umění: aspoň nejsou zatíženi idiotskými ideály, zaschlými tradicemi a celou tou ztyřelou, nudnou, školometskou veteší, které se říkalo poezie.


Související citáty:
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm