Přileť, slavíku, útěcho nocí!

21. března 2017 v 21:15 | Misantrop

Zpěvný slavík
má los přeblahý.
Vždyť bůh perutnou
mu dal podobu
a život sladký až na jeho kvílení.


Nejinak kvílí slavík a v chladném topolů stínu
pro svá mláďata lká, jež bezcitný vypátral oráč,
holátka z hnízda mu vybral a odnesl - nebohý ptáček
po celou noc pak pláče a znovu vždy plačtivou píseň
počíná, na větvi sedě, a plní okolí nářkem.


IN CAVEA MINUS BENE CANIT LUSCINIA
Slavík v kleci nedobře zpívá
Obecně rozšířené rčení známé od řeckých i římských autorů (Filón z Alexandreie, Cicero, O věštění 2,35). → Lusciniae (Lusciniolae) deest cantio.


Těžko i ve zlaté kleci slavíku;
zdravěji mu po zeleném lesíku.


Tam v houštině obklopené květy spočívá v hlubokém spánku hermafrodit na trávníku, smáčeném jeho slzami. Probuzení ptáci okouzleně pozorují mezi větvovím stromů tu melancholickou tvář a slavík nechce rozezvučet své křišťálové cavatiny.


Spáti slavičím snem.
(Lehký, krátký sen.)


Již dávno s nikým nemluvím. Ó vy, ať jste kdokoli, až budete v mé blízkosti, nechť vašim hlasivkám neunikne ani hlásek; nechť se váš nehybný hrtan nesnaží překonat slavíka.


Stinnou poušť, opuštěné lesy snáším líp než města kvetoucí a lidnatá. Zde mohu sedat, nikým neviděn, a ku slavičím teskným klokotům svou ladit strast a zpívati svůj žal.


Šťastlivce, který právě vstupuje do zahrad nějaké čarodějky, kde ho vítají všechna blaženství umělého jara, nemůže nic nepříjemněji překvapit, než když mu místo zpěvu slavičího, který čekal, znenadání zachrochtá v ústrety nějaký zakletý předchůdce.
Podobně si blahořečíme a nadšeně zastavujeme své kroky, když zaznívá z houštin, jimiž kráčíme, mohutně jímavý hlas slavíka!


Poznáte ji v tu chvíli, kdy zaslechne v křoví první slavičí píseň. Tu se nedovede ubrániti, zamyslí se, zasteskne si a vzpomene na pohádku svého života.


Kdosi byl vyzván, aby si poslechl člověka napodobujícího hlas slavíkův, a on odpověděl: "Poslechl jsem si již samého slavíka."


Dnes už není poezie opovážlivým slavičím tlukotem - je státní službou, je prospěšná.


Teprve v hluboké strasti nám božsky zazní jak slavičí tlukot v temnotách živoucí píseň světa.


Ale děsivá znamení se opět objevují. A množí se nesnáze. Místo slavičího zpěvu slyšet zlověstný krákot kavek a havranů. Ruská země, jsi v nebezpečí!


Skryl jsem se do hustého křoví, odkud jsem mohl slyšet jak řev týraných sedláků, tak zpěv slavíků, kteřížto ptáci neuznali sedláky (z nichž se o některém také říkává: "To je pěkný ptáček!") za hodny, aby je politovali nebo aby pro jejich neštěstí ustali ve svém milém zpěvu; proto jsem se také bezstarostně položil na jedno ucho a usnul jsem.

Přileť, slavíku, útěcho nocí,
zapěj radostně a vší svou mocí
nejlíbeznější píseň svou!

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm