Řád přírody je silnější než řád světa

9. března 2017 v 18:43 | Misantrop

Teď vykládám veršem
příčiny světa a řád, dle něhož byl stvořen.


Pod divokým neladem a neuspořádanou zvůlí květeny, stromoví a trav se kdesi hluboko uskutečňuje těkavému lidskému oku skrytý, a přece tak velkolepý zákon a řád přirozeného organismu.


Právě z rozmanitosti se rodí řád, který uchovává zákony přírody a řídí je. Musíme se tedy vyvarovat toho, abychom tento řád narušovali.


Nažeňte do jednoho stáda koně, vlky, ovce a kočky, lišky a srnce, medvědy a kozy; zamkněte je do jedné ohrady a přinuťte je žít v tomto nesmyslném houfu, jejž nazvete Společenský Řád, a dodržovat společná životní pravidla; bude to nešťastné, nespokojené, fatálně rozklížené stádo, ve kterém se ani jeden boží tvor nebude cítit doma. To je celkem přesný obraz velikého a beznadějného heterogenního stáda, které se nazývá lidstvo. Vymysleli jsme mravní řád, lidská práva, smlouvy, zákony, rovnost, humanitu a kdeco; vytvořili jsme fikci lidstva, které zahrnuje nás i "ty druhé" v jakési pomyslné vyšší jednotě. Jaký osudný omyl! Postavili jsme mravní zákon nad zákon biologický. Porušili jsme veliký přírodní předpoklad veškeré pospolitosti: že jenom homogenní společnost muže být společností šťastnou.


A tak zatímco starořecký návštěvník amfiteátru odcházel odtud zpět k posvátnému rodinnému krbu uprostřed svého tichého domu v hloubi zahrad s vodotrysky obklopených peristylem duševně povznesen z toho, že světový řád zůstává navzdory pošetilostem osudů, bojů a vášní tragických hrdinů nezměněn a spravedlivý i ve své krutosti, moderní účastník světové všelidské tragédie má naopak pocit, že řád se hroutí, spravedlnost neexistuje a vše vyšší v člověku stává se nejnižším v celé přírodě.


S podivem je, že ačkoliv práva neměli, vždycky tu vládla spravedlnost, kázeň a řád.


Staří byli ještě svobodní i uvnitř svých domovských obcí, protože svobodní být mohli; bylo jich málo, tomu málu je snadné dát pravidla a řád, ale co dnešek s jeho multikulturní smíchaninou, kde soused souseda nezná a nenávidí? V tomto miliardovém galimatyáši prostě nemůže být nikdo svobodný.


Žádné zvíře není svobodné. Zvířecí život je bída a otroctví. Taková je pravda. Ale je takový řád přírody? Je snad půda tak chudá, že nezaručí slušný život těm, kdo ji obývají? Ne, tisíckrát ne!


Národně socialistický režim naplňoval přirozené touhy lidí jako dosud žádný jiný řád. Zfanatizované davy jásaly a rvaly se za svůj sen o tisícileté říši čistého lidství až do hořkého konce. A tento boj zdaleka nekončí!


Děti mi pustnou a zcizena žena.
Zbabělý kdos a kdos uplacen.
Pořádek učiním. Duše mi sténá,
v troskách můj domov, řád rozvrácen.


Kdo odsud s výšky zhlédne říš a zem,
tomu se všechno přízračným zdá snem,
kde zrůda rozrůstá se v horší zrůdu,
kde za řád platí zlořád beze studu
a celý svět je proměněn v svět bludu.


Ale jedno zůstane normální: zákony přírody; ty se neštvou: dítě tiše se přidržuje matky v útrobě, zraje tam, převaluje líně, plove v praživlu; a právě tímto nezadržitelným, protože úporným postupem, a nikoli převratem, zavalí jednou a přelije příroda i naše hektické rouhačství, dyšné pokusnictví a zahrávání; příroda první, neřkuli prvotní, přelije přírodu třetí a jedenáctou, ubohou, lepenou a loutkovitou..., konečně bude nastolen řád, který lidé nastolit nejsou schopni...


Přesto jsou lidé stále schopni schvalovat, připouštět, tolerovat, plánovat a spáchat vraždu zvířete, jako kdyby na nevinné krvi záviselo jejich přežití, a jsou schopni vraždit jen pro ten psychopatologický požitek nebezpečného primitiva, jenž jej vyhledává ne kvůli hladu, nýbrž pro falešný pocit nadřazenosti člověka nad zvířetem, pro megalomanský pocit vlády nad světem, pro nenávist ke všemu divokému, pro zvrácené přesvědčení, že člověk je bůh, jenž vyžaduje zvířecí obětinu, aby se nezhroutil řád vesmíru.


Bezcitnost je vážná povahová chyba, ba neodpustitelná, pokud se snoubí s rozmařilostí, chamtivostí, leností a nepořádností; ale ve spojení s bezmeznou energií a přísným smyslem pro řád a občanskou morálku nabývá docela jiného obsahu. Stává se vlastností božskou.
(Graves: Claudius bůh a jeho žena Messalina)


Dobrý princip zplodil řád, světlo a muže.
Zlý stvořil chaos, temnotu a ženy.


Co znamená "mravní řád světa"? Že existuje jednou provždy vůle boží, co má člověk činit, čeho má nechat; že se hodnota národa, jednotlivce, určuje tím, jak poslouchá nebo neposlouchá vůle boží; že vůle boží prokazuje svou vládu v osudech národa, jednotlivce, to jest že trestá a odměňuje podle stupně poslušnosti.


Církevní vladařství opírají se o řád odedávna zakořeněný v náboženství, který je tak pevný a toho druhu, že si v nich vladaři podrží moc, ať již jednají nebo žijí jakkoliv.


Mravní řád světa neexistuje; uč se člověka raději nenávidět - to je pevný základ misantropického řádu světa!


Žádný řád na světě mu nebyl dost svatý, aby si z něho neztropil šašky.


Připadá mi často Démokrit,
jak směje se tu v lidských věcí řád.
Vyhýbej se společnosti lidí, jimž se nechceš podobat.


Společnou zásadou všech filosofických škol je toto: nezpronevěřovat se filosofii, ať nás postihne cokoli, a nezadávat si tlacháním s nevědomci, kteří nejsou zasvěceni v přírodní řád.


Věda předkládá pohled, který je pro lidskou duši značně znepokojivý. Svět, jak ho vidí fyzikové, není uspořádaný vesmír, je to polochaos, kterému lidé mohou rozumět jen částečně. Věda nemůže uspokojit lidskou potřebu najít ve světě řád.


Než vysoce mravní a mrvní člověk začal zavádět řád, život se udržoval dokonale jistě a svobodně, když si každý dělal, co chtěl v tom chaosu anarchie.


Ve jménu jediné osvobozující Anarchie - ohlašuje se zničení světa. Důvody: Každý řád je násilí.


Hlasováním se jen přejmenuje kabinet. Střelbou se svrhne vláda, zahájí se nová doba, starý řád se zruší a nastolí nový.
(Shaw: Majorka Barbora)


Řád. Věčný problém a doživotní téma člověka. Něco, co se nikdy nenaplní, co se nikdy neuskuteční, co však nikdy nepřestane být hlavním motivem nesmyslného lidského pinožení, neúnavného hledačství a těch nejkrutějších násilností. V čem se to zhlédli, v čem mají svůj vzor? Vesmír to být nemůže - není nic chaotičtějšího než tento bláznivý kolotoč hvězd a temné hmoty, kde se obrovskou rychlostí řítí prostorem proti sobě a křížem krážem myriády neřízených projektilů. Kosmos víří a vybuchuje v nezměrné změti prachu, tu rozžhaveného, tu zas ledového, ale vždy konečného, smrtelného a smrtícího, pulsujícího ve zmatku a ničení, aby se zase nekonečně obnovoval v nových bolestných explozích a implozích. V tomto zmatku není žádný skutečný řád. Člověk si ho jen vymýšlí, jen si ho představuje; chce ho vidět - a tak ho vidí, jako kdysi "viděl" na Marsu zavlažovací kanály a na Měsíci a na Venuši stejné blbce jako tady na Zemi. A kdesi za tím nebo nad tím - čert vlastně ví kde - má dlít rozšafně jediný inteligentní Velký Bratr, tvůrce a hybatel tohoto nejnesmyslnějšího nesmyslu. Toto mohou být opravdu jen výplody chorobného mozku!


Lidé chtějí celý svět změnit v klášter nebo v kasárna s jediným řádem, platným pro všechny, založeným na likvidaci každé osobnosti.
(Arcybašev: Sanin)


Oni dělají svět světem, jsou jeho obrazem, jeho pravými obyvateli. Já ten řád porušuji, vymykám se z normy.


Já, znaje dokonalý řád a míru věcí, když přou se, mlčím, jdu se vykoupat, naplněn obdivem sám nad sebou.


Ráno, když vstávám po střízlivém večeru a prospané noci z postele, je život skutečně příjemným požitkem. Je to, jako bych vstával z mrtvých. Všechny duševní schopnosti jsou obnoveny a naspaná síla jako by se zmnohonásobila. V takových chvílích téměř věřím, že bych mohl změnit řád světa, řídit osudy národů, vyhlašovat války a sesazovat dynastie.


Být sám sebou je síla
Mění řád světa


Obrovitá marnost lidského snažení, organizovaného a znetvořeného bandity, ho nezarážela. To je přirozený řád. Takový už je život a ten i v nejlepším případě je jen divočina.
(London: Bílý den)


Režim jim dal svobodu, ale oni nevědí, co s ní. Chybí jim řád, potřebují mít nad sebou pořád nějakého drába s bičem, nejvíc ze všeho jim sluší okovy.


Zvítězí silnější. To je přece ten nejrozumnější řád; kdyby tomu bylo obráceně, nevzniklo by vůbec nic.


"Titulární rada a nositel řádu Jegor Špindirukov," přečetl nápis. "Toho pána jsem znal… Miloval svou ženu, nosil řád sv. Stanislava a jakživ nic nečetl…"
(Čechov: Na hřbitově)


Na co však hyne můj tragický hrdina? Byl řád světa silnější než jeho osobnost? Ne, to řád přírody byl silnější než řád světa.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm