Ryby dávno nejsou, co bývaly

31. března 2017 v 19:10 | Misantrop

Ten dávný věk, jejž sami jsme nazvali zlatým,
toliko stromů plody a rostlinstvem ze země vzešlým
docela šťastným se cítil a ústa si neztřísnil krví.
V liché důvěřivosti se nechytla na háček ryba.


Přetvářka, vraždy a krádeže se rozmohly, krveprolití stíhá prolitou krev. Proto země truchlí, chřadnou všichni její obyvatelé, polní zvěř a nebeské ptactvo; hynou i mořské ryby.


Každý ti poví, že ryby dávno nejsou, co bývaly. V mořích, jezerech i v řekách ubývá ryb každý rok. Každým rokem je to horší a horší, a než se naděješ, bude dočista po rybách.
(Čechov: Píšťala)


Mississippi - Tato řeka je oslavována písní i veršem, přičemž převládajícím motivem je prezentace řeky coby náhražkové mateřské postavy. Ve skutečnosti nepoznal jsem dosud člověka, který by se odvážil smočit jen špičku nohy v jejích znečištěných hnědých vodách, jež vrou kanálovými splašky, průmyslovým odpadem a smrtelnými insekticidy. I ryby tam umírají.


Když unikne z chemičky do řeky kyanid, který v ní zahubí všechny ryby, první, kdo pláče, jsou rybáři. Není to ale nářek nad tím gargantuovským zmarem, nýbrž pláč nad zmařeným výdělkem. Opět tu tedy pohání k odpovědnosti za své zločiny člověk člověka, opět tu byla zjevně porušena něčí "lidská práva". Ale ve skutečnosti to je problém přírody - a těch ryb. Z lidského hlediska je to však jen problém subordinace. Ty ryby měly zemřít rukou člověka tak jako tak, ale nepozabíjel je ten správný člověčí subjekt. Neměla je zabít chemička, ale rybáři. Chemička znehodnotila "rybí produkt", načež rybáři splakali nad výdělkem. Toť vše.


Vzpomeňme si jen na ryby, které zbavují ruce kuchařek jich šupin zaživa, na úhoře, z něhož dobromyslné hospodyně zaživa stahují kůži. Rozhodně musí též dítě rozumět chytání ryb na udici.


Vraždění a mučení ryb, ubíjení někoho ze sportu, jen pro zvrhlé potěšení, nepovažuji ani trochu za vtipné, tím méně filosofické. Neboť přestože je to odporné rybaření obecně považováno jen za jakýsi neškodný koníček navozující duševní pohodu, opak je pravdou: tím, že takový mamlas rybářský nedokáže ve svých rybích obětech rozpoznat živou a citlivou bytost, prozrazuje naopak velmi nefilosofického ducha a vůbec duševní omezenost.


Jestliže si představujeme nad upraveným masem: toto je mrtvola ryby, tedy představy, jako jsou tyto, se dotýkají samého jádra věcí a pronikají jejich podstatou, takže vidíme, jaké ve skutečnosti jsou. Někdo si zakládá na tom, chytne-li do sítě rybu. Ale nejsou všichni tito vlastně lupiči, zkoumáš-li jejich zásady?


Flintův rybník! Máme to ale chudý výběr jmen! Raději ať se jmenuje podle ryb, které v ní plovou. Za hodinku za dvě si mohu, kdykoli se mi zlíbí, bez práce, jen tak pro zábavu nachytat ryb třeba na dva dny. Praktickou námitkou proti živočišné stravě byla v mém případě její nečistota; a kromě toho, když jsem si své ryby nachytal, očistil, uvařil a snědl, nezdálo se mi, že by mě nějak vydatně nasytily. Byla to strava chatrná a nepotřebná a stála mě víc, než aby stála za to. Krajíček chleba nebo pár brambor by mi posloužily stejně a obešlo by se to bez nesnází a bez špíny.


Jak pozorovat, pitvat, studovat ryby ve vodách, které nejsou ochotné přijít a poddat se mým výzkumům, právě tak jako mně se nechce běhat za nimi a podrobit si je násilím?


"Učitel lidstva", mučitel zvířat a vychovatel k lidství je taktéž nechvalně známý tím, že chytal ryby, aby jimi nacpal nenasytné chřtány svých "pěti tisíc" kumpánů.


Zira: "Smrdí to tu člověčinou."
Kornelius: "Ale ne, to je jen zápach nafty a leklých ryb."
Zira: "A to člověk potřebuje naftu, aby mohl zabíjet ryby?"


I ryba, hmota měkká,
potěr s vlnou vznik jí daly,
jak člun s ploutvemi hned malý
ve vodách se shlíží, těká,
na všech stranách do daleka
prostorem, jenž chladný byt
nezměrností svou jí skyt,
zastavit se nemá péči;
proč já, jehož vůle větší,
menší volnost měl bych mít?


Miluji jasnou vodu jako ryba, poněvadž v ní plavu.
(Maupassant: Na vodě)


Po proudu pluje všechen odpad, ale proti proudu plují stříbrné ryby.


Sednul jsem si na prosluněný břeh rybníčku Khalídž a oddal jsem se pozorování ryb. Měl jsem štěstí, neboť připlouvaly důvěřivě až ke mně a v průzračné čisté vodě je bylo dobře vidět: kapři, pstruzi, dokonce i párek zamilovaných štik, plujících pomalu vedle sebe tělo na tělo.


V rybníčku plavou pěkné oranžové rybky střední velikosti. Podobají se parmicím, ale to jsou ryby mořské, tak nevím. Škoda, že s sebou nemám žádné drobty, jež bych jim nasypal.


Stačilo jen naložit hromadu jídla a jít. Jídla bylo tolik, že jsem polovinu nesnědl a zbylými dvěma rohlíky jsem ještě nakrmil rybičky. Tentokrát to však při tom krmení nebylo takové to divoké a lačné víření vody jako vždycky. Bylo to částečně tím, že ryby v rybníčku Jezírko jsou malé a mají tudíž ještě malá ústa. Ale popraly se s tou mojí nadílkou statečně.


Jak dokáže lhát ta němá tvář, i když mlčí jako ryba!


Rybníčkem se už táhnou provazce žabích vajíček. Také v něm plavou asi tři nebo čtyři ryby, tak je půjdu někdy nakrmit.


Konfucius nikdy nelovil ryby sítí (pokládaje to zřejmě za unfair jednání). Vcelku vidíme postavu moudrého člověka, který je zaujat cílem dosažení spíše správného života než nějakého filosofického poznání, jak je chápeme od dávna u nás v Evropě.


Ryba se nemá vytahovat z tůně.


Když v 15. století putoval Indií po několik let tverský kupec Afanasij Nikitin, zapsal si do svého deníku: "Indové nejedí nijaké maso, ani ryby."


Moje závěť obsahuje pokyny pro můj pohřeb, při kterém nepůjdou za rakví truchlící pozůstalí, ale malé přenosné akvárium s živými rybami na počest člověka, jenž by raději zahynul, než by jedl sobě blízké bytosti.
(Isaac Bashevis Singer)


Kdysi měl vyplout na moře za bouřlivého počasí a jeden přítel mu řekl: "Nemáš strach, že se převrhne loď a sežerou tě ryby?" Démónax na to: "A to bych byl pěkný nevděčník, kdybych se bál, že mě sežerou ryby, když jsem jich sám tolik snědl!"
(Lúkiános: Démónaktův život)


Pomyslil si hlupák: "Ach, jak jsou zde na světě šťastni ti rybáři, synové služek, že mohou každý den pojídat čerstvé ryby, jak se jim zlíbí!"


Protože želvy a bobři žijí ve vodě, jsou to prý tedy ryby a tím pádem je dobrý pánbůh povolil mordovat a žrát při bujarých postních žranicích na jeho počest.


Ještě mi lidé dokážou udělat radost! Například, když se některý z nich zadusí rybí kostí.


Jarmila: "Vašku, kde mají ryby ráj?"
Vašek: "Copak vím? Asi v nebi. Slyšel jsem, že je tam veliké akvárium s přepychovou skalkou, kam prý plují po smrti všecky ryby."
Jarmila: "I zlaté?"
Vašek: "Zlaté, štiky, olejovky, žraloci... no zkrátka všecky."
Jarmila: "A nesežerou se?"
Vašek: "Kdepak. V nebi je mír. Tam jsou i lidé pohromadě a nesežerou se."


Související citáty:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm