Útěk z pout každodenního života

25. března 2017 v 19:16 | Misantrop

Nová hudba mu způsobuje tělesnou bolest. Vidíme ho, jak se dává na útěk, zacpávaje si uši...
(Rolland: Goethovo mlčení)


Domnívám se společně se Schopenhauerem, že jedním z nejsilnějších motivů, které vedou k umění a vědě, je útěk z každodenního života s jeho bolestivou hrubostí a bezútěšnou pustotou, útěk z pout věčně se střídajících vlastních přání.


Milujeme umění, když je útěkem umělce před člověkem.


Jednoho dne budeme vědět všichni všechno, což je ovšem i signál vše sbalit a dát se na útěk - ale kam?


V naší myšlenkové tradici byla vypěstována určitá nepopiratelná zkušenost odcizenosti člověka od přírody a osamocenosti jednotlivce tváří v tvář nikoli "hlubině bezpečnosti", ale propasti ontologické nicoty a hrůzy, ať ve verzi křesťanské, nebo materialistické. Je možno jak v křesťanství, tak v taoismu tuto propast všelijak kamuflovat, ale my o ní víme a prožíváme děs z ní. Proto útěk k bohu nebo ke konzumu.


Celý náš pojem, náš kulturní pojem "ducha" nemá vůbec smyslu ve světě, v němž žije Ježíš. Mluvíme-li s přísností fyziologa, bylo by tu spíš ještě na místě zcela jiné slovo... Známe stav chorobné dráždivosti hmatu, který pak zděšeně couvá, má-li se dotknout, má-li se uchopit pevného předmětu. Domysleme takový fyziologický habitus do jeho poslední logiky - jako instinktivní nenávist ke každé realitě, jako útěk do "nezachytitelného", do "nepochopitelného".


Běda těm, kdo touží po dni Hospodinově! K čemu vám bude den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem! Jako když se dá někdo na útěk před lvem a narazí na něho medvěd.


Na zemi spatříme tvory, kteří budou přinášet nenasytně všemu živému smrt a zármutek, trápení, strach a zahánět je na útěk.
(Leonardo da Vinci: Hádanky)


Procházel jsem se trochu po okolních lesích, hledaje vhodné místo pro vybudování bezpečného útočiště pro - jak předvídám a tuším - budoucí můj útěk před verbeží. Ona totiž zcela jistě jednoho dne přijde a bude chtít, abych platil daně - abych platil za to, že žiji - abych pracoval pro jejich stát. Ale Já řeknu: "Cože! Já, Misantrop, a platit daně? Nevídáno! To by dřív lev začal žrát trávu! Já, Misantrop, a lev máme společnou tu vlastnost, že radši zajít, než žrát trávu!"


Jest vám jen schválit to, co v duchu pojal jsem:
útěkem do samot se spasit před lidstvem,
tou rasou proradnou a veskrz naskrz klamnou.
(Molière: Misantrop)


Srnky neutečou před autem, ale dají se na zběsilý útěk, vystoupí-li z něho člověk. S ním už zkušenost mají. Já taky, lidužel.


Srnci se přede mnou dávají na útěk, vyhýbajíce se mi, jako Já se vyhýbám lidákům. Nyní úplně přesně rozumím jejich pocitům, jejich obavám a jejich strachu z člověka. Ani před lvem by tak neutíkali, vidouce ho někde v dáli, jako utíkají před člověkem.


Vůči člověku, jakožto mému přirozenému nepříteli, jsem nedůtklivý; stejně nedůtklivý jako ti divocí sloni žijící v jednom národním parku na Srí Lance: dvacet let už po nich nesmí nikdo střílet, přesto lidi doposud nenávidí a občas na ně takzvaně "špatně reagují". Stále na ně reagují těmi dvěma velkými prastaře přírodními Ú: Útěkem nebo Útokem. Já také "špatně reaguji" na každé očumování! A nemohu-li zvolit Útok, volím raději Útěk, mizím.


V tom jsem se věrně podobal divoké zvěři, jež se dá taky ochočit, jen když ji cvičí od mládí, když ji však lapí už ve vzrostlém věku, pak se jako šílená rozhlíží po svých poutech a po své kleci a na útěku se vrhne třebas do vařící vody či do plamenů. Takové zvíře kdyby vyšňořili uzdičkou ze zlata, kdyby je krmili těmi nejsladšími pochoutkami, tím víc bude vzpomínat na hluboký les a myslit nepřestane na žírná luka.


Teď je to již hodně špatné, ale stále ještě se můžeme sebrat a jednoduše se "vypařit". Ale až bude každý dostávat hned po narození nejen jméno a číslo jako obvykle, na což jsme si už bohužel zvykli tak, že ani neprotestujeme, a až jej všemocný stát vybaví i rozlišovacím čipem přímo pod kůži nebo do mozku vpraveným, pak nám nepomůže ani útěk do té nejpustší pustiny, protože nás pomocí tohoto čipu a satelitního systému GPS najdou všude. A to bude opravdový konec svobody.


Vědí, že jsem rozený útěkář; vědí, jak mě tady všechno a všichni serou; vědí, že jsem nespoutaný a vždy hotov k radikálním činům, i kdybych měl všechny mně milé a drahé věci ze dne na den opustit a tady zanechat; a vědí, že dovedu zmizet tajně a bez slůvka rozloučení třebas uprostřed noci. Dají-li si toto vše dohromady, pak je to jasné: nemůžou si být se mnou jistí. Ani oni, ani žádný stát na světě mě nikdy natrvalo nezotročí.


Hlasuji zásadně nohama. Jak se mi něco nezdá, jdu. Jsem rozený útěkář.


Svobodný tvor je věčně na útěku, věčný štvanec, věčně v pozici mrtvého brouka, znehybnělý a ztichlý, aby jediný neopatrný pohyb, jediný neuvážený zvuk neprozradil můj úkryt, věčně zakamuflován do tisíce převleků a vrostlý a srostlý s velikou Přírodou!


Můj odchod do bezdomoví se podobá útěku z koncentračního tábora.


Ze zoufalství několikrát utekla z domova.Jednou útěk při návratu z pololetních prázdnin. Útěky. Útěky ze školy, z domova, ze života. Po čase následovaly Opařany. I tam se pokusila o útěk.


Chystal jsem se s dvěma kamarády k útěku z domu a vlasti. Nedostatek prostředků zavinil, že jsme se vrátili jako zpráskaní psi. Otec mě dal do dětského domova, z kterého ještě nikdo neutekl. Začal jsem hned spřádat plány a po řádném promyšlení jsem utekl s takovým úspěchem, že jsem byl první, co ten domov stojí. To jsem dokázal já, který jsem byl tenkrát teprve třináctiletý!


Měl bych se snad dát zahnat na útěk veřejným míněním a kompaktní většinou a takovými čertovinami?


Samota tohoto jest útěk nemocného; samota onoho útěk od nemocných.


Samotu si lid mylně vykládá, jako by byla útěkem před skutečností -: zatímco ona je naopak jeho ponořením, pohroužením, vniknutím do skutečnosti.


Uvnitř nic nemáš, ale stále obsluhuješ druhé, stále přemýšlíš o druhých. To je jen útěk před sebou samým.


Utrpení a muka života mohou tak lehce narůst, že dokonce smrt, z útěku před níž sestává celý život, se stane žádoucí a člověk k ní svobodně spěchá.


Člověk se nemůže zachránit nečestně; smrtí se zachraňuje, nikoliv útěkem.


"Smrt zvolená dobrovolně nesmí být útěkem před činy, musí být sama činem."


Nejraději bych byl utekl ven a do lesů a již nikdy se nevrátil, ať bych tam i zemřel - stejně jsem mrtvý.


V lásce není vítězství kromě útěku!


Radím vám lásku k bližnímu? Raději ještě k útěku před bližním.


Spěchali jsme a hledali uličky, kde nebylo luceren, vyhýbali jsme se chodcům a naše cesta se podobala útěku.
V některých domech už spali, v jiných hráli dosud karty; nenáviděli jsme ty domy, báli jsme se jich, mluvili jsme o morální fanatičnosti, o hrubosti srdce, o bezcennosti těchto vážených rodin, které jsme tak pobouřili. Vybavovali se mi v paměti lidé, známí lidé, které pomalu umučili k smrti jejich blízcí příbuzní, připomínal jsem si utýrané psy, kteří pozbyli smyslů, živé vrabce, které kluci oškubali do hola a pak házeli do vody - a dlouhou, nepřehlednou řadu krutých, pomalých trápení, která jsem viděl v tomto městě od samého dětství; i bylo mi nepochopitelné, čím žije těch šedesát tisíc obyvatel, proč čtou evangelium, proč se modlí a nač čtou knihy a časopisy. Jaký užitek jim přineslo všechno to, co se až dosud psalo a mluvilo, jsou-li stejně duševně zatemnělí a stejně nepřátelští k svobodě, jak byli před stem i před třemi sty lety? Jako podnikatel tesař, který po celý život roubí a zařizuje domy a po celý život říká místo galerie galdarije, tak oněch šedesát tisíc obyvatel po tolik pokolení čte a slyší o pravdě, o milosrdenství a o svobodě, ale všichni až do smrti lžou od rána do večera, trýzní jeden druhého a svobody se bojí a nenávidí ji jako nepřítele.
(Čechov: Můj život)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm