Jako řvoucí lvi

15. dubna 2017 v 0:38 | Misantrop

V televizi uvidíte víc lvů, antilop a žraloků, než například "obyčejných" domácích lišek, srn či zajíců. Proč? Zrovna Já bych se radši díval v detailních záběrech s citlivým komentářem (nebo raději bez něj) na něco, co je mi bližší a důvěrně známé z bezprostředních setkání v přírodě, a dozvěděl se něco podrobnějšího o jejich životě, co mi doposud uniklo. Ale i jen tak, pro připomínku, za dlouhých zimních nocí, kdy se stýská po přírodě, by to bylo pěkné. Jako dnes ráno.


Mnoho zvířat provádí při hudbě různé skoky, jako lvi.


Orfeus, prostředník bohů, muž vznešený, dovedl zdržet
od vražd a od hnusné stravy lid žijící divoce v lesích.
Říká se proto, že krotil lvy.


Cheirón nepotřeboval pokrývku, stejně jako ji nepotřebují lvi.


Že chceš všechno dohonit?
A máš k běhu dost síly?
Se lvy tedy musíš závodit
Labulle, můj milý
To já nemám za pokrok
umět držet s osly krok!


Jednou byl Alkibiadés při křížkování zle tištěn, a tu, aby nepodlehl, přitáhl si k ústům svírající ruce protivníka, jenž ho tiskl, a byl by je prokousl. Když ho sok pustil ze sevření a řekl: "Ty koušeš, Alkibiade, jako ženy!", odvětil: "To ne, ale jako lvi!"


"Lidé boží, kteří patříte jen vládci nebes, nikým ve stepích neovládaní a nespravovaní! Pobíháte jako sveřepí lvi obývající volné pouště, vy slavné kozáctvo donské a volžské, naši krutí sousedi nejbližší. Zabrali jste sultánovu državu, milou jeho srdci, totiž slavnou a krásnou pevnost, město Azov. Neušetřili jste v něm nikoho z mužů, staré ani mladé, ba ani děti; všechny jste pobili do jednoho. Tím jste si vysloužili pověst lítých šelem."
"I když váš turecký car se svým velkým tureckým vojskem dobude Azova, nestane se tak pro jeho moc a rozum, nýbrž pomocí najatých lidí a jejich německého důvtipu. Budeme se s ním, tureckým carem, bít jako s chudým pasákem vepřů. Píše se, že ten smradlavý pes, turecký car, je roven Bohu nebeskému. Nás Bůh představí vám psům jako statečné lvy."


Dokud Srbové viděli v svém čele cara Lazara, dotud bojovali jako lvi.


Zvířatům, která neznají humanitu a soucit, se nemůže stát, že by byl tento ráj dostatku narušen přemnožením. Lvi řeší problém s mnoha mláďaty tak, že je sežerou.


Máte ve zvyku nazývat lvy divokými bestiemi; sami jste však ušpiněni krví a vaše ukrutnost není menší než jejich. Oni zabíjejí proto, aby si opatřili svou běžnou obživu, vy ale zabíjíte proto, abyste měli bohatěji prostřený stůl. Jestliže si myslíte, že jste zrozeni právě pro takovou potravu, jakou se teď chystáte sníst, zabíjejte sami zvířata, která chcete jíst. Dělejte to ale sami, bez pomoci tesáku, kyje nebo sekery - tak, jak to dělají lvi, kteří zabíjejí a hned také snědí. Zkuste roztrhat vola vlastními zuby, roztrhejte vepře, jehně nebo zajíce na kousky a požírejte je tak, jak to činí ti dravci.
(Plútarchos o vegetariánství)


Jestliže jsou pythagorejské zásady zdržování se masa správné, napomáhají nevinnému životu. Jestliže nejsou správné, učí nás alespoň šetřit život. A jestliže se zbavíme své ukrutnosti, není to žádná ztráta. Beru vám pouze potravu lvů.
(Seneca: O krátkosti života)


Co se týče masa z lvů, zákon je nedovoluje pojídat. Kdokoli takové maso jí, vystavuje se veřejné ostudě a všichni jím pohrdají. Takový člověk je pak nucen žít za městem a jen zřídkakdy se smí ukázat mezi lidmi.


Uvaž, jak užíváme pojmu svoboda u zvířat! Lidé chovají v klecích krotké lvy a krmí je, někteří je s sebou i vodí. Ale kdopak nazve takového lva svobodným? Nežije-li tím více otrocky, čím změkčileji žije? A který lev chtěl by být jedním z těchto lvů?
(Epiktétos: Rozpravy)


Eva zabývá se mnoha pošetilostmi, například studiem důvodů, proč se zvířata zvaná lvi živí travou a květinami, když jejich zuby, jak ona říká, byly podle všech známek zamýšleny k tomu, aby požírala jedno druhé. Je to hloupost, protože by to znamenalo, že by se ta zvířata musela navzájem zabíjet, a pokud tomu rozumím, zavedlo by se tím to, čemu se říká "smrt", a smrt, jak mi bylo řečeno, do Parku ještě nevstoupila. Toho z jistých příčin lituji.
(Twain: Výňatky z Adamova deníku)


"Součástí i cílem naděje je budování obřích koridorů, které by přemosťovaly celé kontinenty a v nichž by lidé museli žít bok po boku s přírodou. Do každého koridoru by znovu byli vysazeni predátoři z nejvyšších míst potravního řetězce a nejbližší příbuzní velkých živočichů, kteří se zde nevyskytují od pleistocénu, tedy afričtí náhradníci chybějících amerických lvů."

To jsou mi tedy představy! Už vidím, jak lidáci nadšeně přijímají skutečnost, že budou potkávat v přírodě a v lese na houbách lvy! Přitom stačí, aby někde někdo zahlédl přerostlého toulavého vlčáka, a spustí se panika, že se vrátil nejmíň vlkodlak, aby sežral "naše děti". Ani to nemusí být vlk nebo jiná velká šelma; mnohdy jen stačí, aby utekla z koncentráku obyčejná mírná kravička, nebo se jen zatoulala, a lidé vyděšeně panikaří. Myslivcům vadí i neškodná liška nebo dravý pták, který nikdy na lidi neútočí.


Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč.


V pustině jsou kořistí lvů divocí osli a podobně pastvou boháčů jsou chudáci.


Velmožové jsou jako řvoucí lvi.


Když se podíváme na zvířata, která jsou součástí státních znaků, jsou to samí dravci, jako orlice a lvi. Dravec opravdu přesvědčivě symbolizuje charakter státu. Proč si státy, tvrdící o sobě, že jsou mírumilovné, nezvolí do znaku takové mírné a přitom nezkrocené zvíře, jako je srna nebo zajíc?


Zpívali staří a učení básníci řečtí,
že Veliká Matka na voze trůníc dvojspřeží lvů sama řídí -
prý proto, že veliká země se ve vzduchu vznáší
volně a země si na zem nemůže stoupnout.
Šelmy s ní sdružili proto, že mateřská láska
i sebedivější zvěř umí zdolat a zkrotit.


Ptáka … králové pouště … nemohou vystát - o strachu lvů před kohouty hovořili ještě někteří humanističtí autoři. Původ pověry lze snad vysvětlit tím, že plaší-li obrazně kohout svým křikem noc, může zaplašit i samu smrt, nebo toho, kdo smrt přináší, v tomto případě nebezpečnou šelmu, jako je lev.
(Pozn. překl. & Mis. k: Lucretius: O přírodě 4.)


Jednou se Hippomenés a Atalanté prohřešili proti mocné bohyni, která jim byla předtím tak nakloněna. Její přízeň se proměnila v hněv. Bohyně přemýšlela, má-li oba poslat do říše Stínů, ale smrt se jí zdála malým trestem. Rozhodla se, že je potrestá přísněji. V tom okamžiku se oběma zahalila šíje plavou hřívou, prsty se zkřivily do drápů, paže se proměnily v nohy, tíha těla se přenesla na mocnou hruď. Do tváře jim bohyně vtiskla vzteklost a ústa proměnila v tlamu, z níž vycházel hrozný řev. Oba, kdysi tak krásní, se proměnili v párek lvů.


Ve starém Římě konány byly štvanice na zvěř, oblíbené zápasy mezi býky, medvědy a lvy. Lid žádal si viděti krev. A tak vidíme, že postupně přenášeno bylo ono trýznění i na lidi.


Lidi lvům!


"Slyšela jsem, že v tom cirku, co přijel, krotitel hrozně týrá lvy. Jestli je to pravda, dámy a pánové, pak navrhuji, abychom tam korporativně šli a korporativně mu vynadali. Copak je to nějaké hrdinství, týrat ty ubohé lvíčky?"


SOUVISEJÍCÍ CITÁTY:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm