Jazyk - tlumočník ducha

13. dubna 2017 v 19:25 | Misantrop
Sanskrt - indické dědictví


Cítíš, že stromy nemluví - protože neznáš jejich jazyk. Myslíš si, že zvířata nemluví, že nemají žádný jazyk. Skutečnost je však taková: protože jim nerozumíš, myslíš si, že nemají žádný jazyk. Mají svůj vlastní jazyk.


Všichni ptáci i zvířata se k sobě navzájem chovají přátelsky a nevedou kvůli ničemu žádné spory. Všichni mluví a mluví i ke mně, ale určitě je to nějaký cizí jazyk, protože z jejich řečí nerozpoznávám ani slovo, ale oni přitom často rozumějí mně, když jim odpovídám. Zahanbuje mě to. Znamená to, že jsou bystřejší než já, a ta zvířata jsou mi tedy nadřazena.
(Twain: Evin deník)


Celkem vzato je jazyk jediná námitka, která má svůj význam. Ale pozor! Není naprosto nutné, aby opice rozuměly tomu, co kopírují. Není to pro ně o nic větší nutnost než pro nás. Stačí jim, stejně jako nám, aby mohly opakovat věty, které slyšely.


Svět je vždy bohatší než jazyk.


V staroindickém eposu praví duší velký a tělem mocný Bhímaséna Pánduovec:
Řeknu králi: "Já jsem kuchař.
Tak se vyznám ve vaření,
že potěším i tvůj jazyk."


Nevinné maso pro váš zmlsaný jazyk
To je pěkně blbej zlozvyk


Svahilština, jazyk Afričanů, má stejný výraz pro "zvíře", jako pro "jídlo". I čeština a mnoho jiných evropských jazyků, má svoje souznačné slovo. Tím slovem je "mít rád".


Máš jazyk, jenž jest Orfeova protivou.
On všecko poutal líbezností zpěvu,
ty bláhovým štěkotem jen k hněvu dráždíš.
(Aischylos: Oresteia)


Byla to užvaněná potvora,
pro kterou kdysi dávno jazyk náš
měl titul "andělského doktora".


Babskej jazyk je čertovo pometlo, vymete z domu chytráka i mudrce.
(Čechov: Na hlavní silnici)


Ženin jazyk je již od dob Sókratových pověstný.


Pravda je na té straně, která má obratnější jazyk.


Každý má dvojí jazyk, dvojí duši, ba i několikerého boha dle potřeby.


Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí, jazyk chytrácký jsi zvolil.


Neukáže se u tebe vždy, že co na jazyku, to však na duši přesto nemáš?


Horší jazyk lidí nežli chrochtot sviní.


Teď zkušený už, vidím všude u lidí,
že ve všem vládne jazyk, ne však skutky ctné.
(Sofoklés: Filoktétés)


Společnost lidí je příjemná, ale jen když drží jazyk za zuby a odejdou, když si to přeješ.


S uzavřenýma ušima jsem žil mezi národy cizího jazyka:
aby mi cizí zůstal jazyk jejich smlouvání a jejich kupčení o moc.


Když Švejk líčil život v blázinci, činil tak způsobem neobyčejného chvalořečení: "Každej tam mohl mluvit, co chtěl a co mu slina právě přinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě."


Někdy jsem trnul. Co víc obdivovat - jejich hbitý jazyk nebo umění lhát? Začínal jsem je pomalu nenávidět.


Říkával, že přeražený nos je univerzální jazyk. Čím víc musel jednat s lidmi, tím víc jim chtěl rozbít držku.


Je rozlícen jazyk
a nabroušen vtip.
Čím víc, tím líp,
čím víc, tím líp!
(Aristofanés: Žáby)


Můj jazyk je stvořen z této hlíny, z tohoto vzduchu...


Někdy si myslím, že musí existovat ještě jeden jazyk, jímž se dá hovořit mnohem lépe. Musím si to myslet, protože jinak bych věděl, že dorozumění není možné.


Jazyk, tlumočník ducha.


Má ve zvyku mluvit o lidech a událostech jako o - - zkrátka, má trochu zlý jazyk.


Nemohou mi vyříznout můj naostřený jazyk; a i kdyby - i moje mlčení bývá nesnesitelně významné!


Zénón Elejský si z obavy, aby při mučení neprozradil spoluspiklence, ukousl jazyk a vyplivl ho tyranovi do tváře.


Pomni, že první ctností je držet na uzdě jazyk!


Jazyk, zdá se, přischlý má,
když tě přísně přeměří.
Ať jsi, kdo jsi - nevnímá.
Slůvkem se ti nesvěří.
(Morgenstern: Papoušek)


Všude tam, kde převáží otrocká morálka, vykazuje jazyk sklon sbližovat slova "dobrý" a "hloupý".


Po dobytí Toulouse roku 1228 papežové několikrát nařídili, aby bylo spáleno všechno podezřelé z kacířství, to znamená vše, co bylo napsáno v lidovém jazyce. Italská vychytralost prohlásila latinu za jediný jazyk hodný duchaplných lidí. Kdybychom toto opatření mohli v roce 1822 znovu uplatnit, bylo by to velmi výhodné.


Stojí za to obětovat ještě za mlada pár dnů a drahocenných hodin a naučit se třeba jen několika slovům starobylého jazyka, která přesahují všední jalovou řeč ulice a mohou člověka trvale inspirovat a podněcovat. Podle mínění některých lidí by studium klasiků mělo už konečně ustoupit modernějším a praktičtějším studiím, avšak osvícený student se bude vždycky obírat klasiky, ať jsou psáni v jakémkoliv jazyku a ať jsou jakkoli starobylí. Dokonce ani nestačí umět mluvit řečí národa, v níž byly napsány, neboť je pozoruhodný rozdíl mezi jazykem slyšeným a psaným. Ten první je obvykle pomíjivý, pouhý zvuk, nářeční mluva, dorozumívání téměř animální, jemuž se jako zvířecí mláďata učíme nevědomky od svých matek. Ten druhý je jeho dospělou, ozkoušenou podobou. Jestliže první je naším mateřským jazykem, je druhý jazykem otcovským, projevem vyhraněným a vytříbeným. Zástupům těch, kteří ve středověku řecky a latinsky pouze mluvili, nedával jejich náhodný původ právo číst geniální díla napsaná v těchto jazycích, neboť to nebyla řečtina a latina, kterou znali oni, nýbrž vytříbený jazyk literární.


Je důležité, že aby mohl někdo seriózně překládat, nestačí jen ovládat příslušný cizí jazyk, ale hlavně a především musí umět dobře česky.


Jazyk je nejznamenitější dědictví národa a přitom nejkomplikovanější, snadno pokazitelné a neobnovitelné umělecké dílo, a proto by pro něj mělo platit noli me tangere.


Nimka byla vřelá a mluvila krásně. Její francouzština měla ono slovanské zabarvení, které mění jazyk skoro ve zpěv.


Byli to naši společní předkové, staří Indoevropané. Jejich nejvýraznějším vzájemným pojítkem byl jazyk. Josef Dobrovský se poprvé setkal s indickým jazykem už kolem roku 1790. Dobrovského následný zájem o sanskrt a zejména příbuznost indických jazyků se slovanskými pokračoval v díle Josefa Jungmanna, který označoval sanskrt za "matku jazyků slovanských" - názor, který byl pro všechny obrozence v dobách bojů za uznání češtiny jako jazyka hodného stát se nástrojem národní kultury zdrojem posily a povzbuzení.


Tu a všude jinde sídlily rodové z naší krve, našeho jazyka, kteří s národem cítily, jemu rozuměly. Všude byli našinci, my sami o sobě rozhodovali a rozsuzovali, a to vlastním mateřským jazykem. A teď jdi po panských sídlech, jdi do úřadů, jdi do škol... Kolkolem zátopa. Co by se mohlo uchránit? Jazyk - mateřská řeč - o tu především běží. V ní je náš život!


Nejhlasitější národní buditelé většinou ani neovládají svou rodnou řeč a vyjadřují se lépe cizím jazykem než mateřským.


"Před dávnými léty, když ještě Ford Pán putoval po zemi, žil malý chlapec jménem Ruben Rabinovič. Ruben byl dítě polsky mluvících rodičů." Tady se ředitel sám přerušil.
"Víte přece, co je to polština?"
"Mrtvý jazyk."
"Jako francouzština nebo němčina," doplnil jiný student, pyšný na své vědomosti.


Vyplazený jazyk vyjadřuje mé politické názory.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm