Křesťanství nemá být zdobeno

17. dubna 2017 v 17:26 | Misantrop

Křesťanství nemá být zdobeno a fintěno: zdvihlo válku na život a na smrt proti vyššímu typu člověka, dalo do klatby všechny základní instinkty tohoto typu, vydestilovalo z těchto instinktů zlo, zlého člověka: - silný člověk člověkem typicky zavrženíhodným, "člověkem zvrhlým". Křesťanství se dalo na stranu všeho slabého, nízkého, nezdařilého, udělalo ideál z odporu proti udržovacím instinktům silného života; zkazilo rozum i u povah duchovně nejsilnějších tím, že učilo vidět v nejvyšších hodnotách duchovnosti hřích, klam, pokušení. Příklad nejžalostnější: zkáza Pascalova, jenž věřil ve zkázu svého rozumu dědičným hříchem, zatímco byl zkažen jen jeho křesťanstvím!


Křesťanství nemá budoucnost! Jestliže nedokázalo zvítězit nad lidstvem v době svého největšího rozvoje a bezmocně se ocitlo v rukou hrstky ničemů jako nástroj drzého klamu, teď, kdy už sám pojem křesťanství je vyčichlý, bylo by podivné a směšné čekat na nějaký zázrak... Dějiny neodpouštějí: co jednou zmizelo ze scény, to se nevrací!
Křesťanství sehrálo politováníhodnou úlohu. V době, kdy lidstvo už bylo u konce té strastiplné cesty poznání a moc nescházelo, aby všichni ponížení a nešťastní vzali rozum do hrsti a jediným úderem zvrátili nesnesitelně tíživý a nespravedlivý řád tím, že by zlikvidovali všechno, co tylo z cizího, objevilo se tiché, smířlivé, mnohoslibné křesťanství. Odsoudilo boj, slíbilo vnitřní blaženost, přivolalo sladký sen, hlásalo, že se nemáme protivit zlu násilím, a stručně řečeno, vypustilo všecku páru! Silné charaktery, které staleté ponižování vychovalo pro boj, vyšly do arény - pitomci! - a se statečností, která si zasluhovala nekonečně lepší využití, si vlastníma rukama div nesedřely kůži! Jejich nepřátelé samozřejmě nepotřebovali nic lepšího! Dnes to vyžaduje další nekonečné ponížení a utlačování, které bude trvat opět celá staletí, než znovu vzplane rozhořčení! Lidskou osobnost, příliš nezkrotnou na to, aby se stala otrokem, křesťanství obléklo do kajícnického roucha a pod ním skrylo všechny rysy svobodného lidského ducha... Oklamalo silné, kteří mohli hned, ještě dnes, vzít své štěstí do rukou, a přeneslo těžiště jejich úvah do budoucnosti, vtělilo ji do touhy po neexistujícím, po něčem, co nikdo z nich nepozná... Všechen půvab života se vytratil. Vyhynula přirozená vášeň a krása a zůstala jen povinnost a nesmyslný sen o příštím zlatém věku... Zlatém pro jiné, pochopitelně! Ano, křesťanství sehrálo ošklivou roli a jméno Kristovo ještě dlouho bude pro lidstvo prokletím!
Především pod praporem křesťanství se zaplavily krví mučednické arény a později jeho jménem lidi zabíjeli, věznili, zavírali do blázinců... Bylo prolito tolik krve, že při žádném světovém převratu by se neprolilo víc!
(Arcybašev: Sanin)


Křesťanství = nový zlatý věk? - Vypadá to jako sarkasmus, ale není to sarkasmus; toto bylo míněno naprosto vážně.
(Misantrop: pozn. k: Vergilius: Bukolika)


"Křesťanství je svorníkem klenby a základem nové stavby..."
"Děláte si z nás legraci?" zvolal agent s lihovinami. "Kdo to sem pustil takového kněžoura!"


Jsem Bohumil Kristián Čert, kanovník ve službách vévody - - -, čestný člen společnosti pro šíření křesťanství mezi židy.
(Grabbe: Žert, satira, ironie a hlubší význam)


Všichni milovníci lidského masa pochutnávali si vlivem křesťanství na misionářích.
(Hašek: Lidožroutská historie)


I když také křesťanství se muselo našemu bývalému pohanství přizpůsobit, aby si je vítězně podrobilo, přece jen to bylo jen v podružnostech, jako jsou lidové zvyky a svátky. V tom hlavním, ve filosofii žreců, byla barbarská Evropa poražena na hlavu.


Mnoho lidí dnes nedokáže racionálně přijímat křesťanství se všemi jeho rozpory tak, jak bylo praktikováno v minulosti. Začínají pochybovat o existenci Boha v křesťanském pojetí. Začali si proto říkat "křesťanští ateisté". Křesťanská bible je skutečně plná rozporů; co však může být rozpornější než pojem "křesťanský ateista"?


Odvozovat z Bible, z této strašlivě přísné knihy, nějaké náboženství založené na lásce, milosrdenství, odpuštění a míru, je nejen velkým nedorozuměním a velkým pomýlením, nýbrž i velikánským světodějným švindlem, a už jen samotné krvavé dějiny šíření křesťanství a náboženských válek jsou toho nejlepším dokladem.


V indickém Oceánu příběhů setkáme se s otevřeným, avšak cudným líčením pohlavní lásky a tajných koutů těla. Na rozdíl od křesťanství v tom není nic nízkého nebo zahanbujícího, neřkuli nečistého.


Umění je radost ze sebe sama, ze života; kdežto stav oné doby na konci římského světového panství bylo opovržení sebou samým, hnus ze života; výrazem tohoto stavu nemohlo být tedy umění, ale křesťanství.
Křesťanství ospravedlňuje bezectnou, zbytečnou a žalostnou existenci člověka na zemi zázračnou láskou Boha, který nestvořil - jak se mylně domnívali krásní Řekové - člověka pro radostné, sebevědomé bytí na zemi, nýbrž uzavřel ho zde do hnusného vězení, aby mu odměnou za opovržení k sobě samému, jež zde nasál, připravil po smrti nekonečný stav nejpříjemnější a nejnečinnější blaženosti.
Poctivý umělec však pozná na první pohled, že křesťanství nebylo uměním a ani nemohlo jinak dát vznik skutečnému živému umění.
(Wagner: Umění a revoluce)


Naprostá lidská svoboda. Tuto svobodu, podobně jako jiné svobody, se pokoušeli omezit a zrušit. K tomu účelu objevilo křesťanství hřích v mysli.


Máte věru proč milovat křesťanství. Zdesateronásobilo vaši moc.


Sám průvodní jev křesťanství, jenž se označuje slovesem pečovat, starat se, je pouze jiným slovem pro kontrolovat, řídit, ovládat. Proto je křesťanství vždycky tyranie, proto je náboženství hlavní oporou každé vlády.


Do příchodu latinizovaného křesťanství se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. V jihovýchodní Asii a Indonésii byly dlouhé vlasy ceněny až do sedmnáctého století, kdy se celá oblast dostala do vlivu islámu a křesťanství. Invazní kultury prosazovaly kratší účesy pro muže mimo jiné také coby znamení jejich zotročení.


Z křesťanství zbyla jen hromádka lží a hora otrockosti.
(Klíma: Vznešená síla)


Křesťanství bylo stvořeno pro jiný druh antických otroků, se slabou vůlí a rozumem, tedy pro velkou masu otroků.


Ve středověku panovalo dokonce i jakési celosvětové zatmění mozků, globální blbnutí na kvadrát, hromadná totalita hlouposti; panovalo nejen Jungovo kolektivní nevědomí, ale přímo kolektivní nevědomost, kolektivní nerozum zároveň u různých nezávislých kultur (tyranie křesťanství v Evropě, vznik islámu v Arábii, znáboženštění buddhismu na Východě...) - všechno v jednu dobu. V tom nevidím žádný dějinný vývoj ke stále lepšímu.


Nezáleží, jestli tomuto jevu říkáme "křesťanství", "bolševismus", "stalinismus", "socialismus", "sociální demokracie", "sociální stát", "levičáctví", "anarchismus" nebo prostě a jednoduše "humanismus" - názvů pro jeden jediný zarytý názor si můžou vymyslet kolik chtějí. Můj pohled na celou problematiku se tím ani trochu nerozostří!


Křesťanství naordinovalo lidem takovou nenávist ke kočce, že i sám český a polský král Václav II. upadal do mdlob při pohledu na černého kocoura!


Jako historickou zajímavost, k níž se křesťanstvo nezná, a jako doplněk k mému výkladu o počátcích šíření křesťanství po pohanské Evropě ohněm a mečem (viz moje dílo Rakovina na kůži Země), jsem si vypsal, že:
...v roce 415 patriarcha Cyril nařídil davu mladých křesťanů, aby vtrhli do domu pohanské filozofky a matematičky Hypatie, vyvlekli ji do ulic, rozsápali ji na kusy a její pozůstatky spálili na náměstí.


Problémem křesťanství jsou křesťané.


Křesťanství z nás udělalo duchovní barbary, a teď zase z nás věda dělá intelektuální barbary.


Půda pro nástup křesťanství byla připravena již dávno před Kristem, právě přispěním a vinou protipřírodních filosofů.


Evropští badatelé volky nevolky nejsou často s to zbavit se podvědomého působení představ barokního křesťanství, že prostě bez individuální postmortality se nedá žít. Neuvědomují si, že to je právě jen barokní pověra. Moudrý člověk v Indii, Číně, ale i v Evropě mohl a může žít bez potřeby individuální postmortality, jakmile přestane uvažovat a cítit antropocentricky.


"Přirovnal bych Kanta k muži na plese, který se celou noc točí kolem maskované krásky v marné snaze získat ji, a když ona nakonec odhodí masku, odhalí se mu jeho vlastní žena."
V Schopenhauerově fabuli bylo tou manželkou, předstírající, že je tajemná kráska, křesťanství. Dnes je to humanismus.
To, co Arthur Schopenhauer napsal o Kantovi, neztratilo ani dnes nic ze své pravdivosti. Filozofie, jak je běžně praktikována, je pokus najít důvody pro konvenční názory. V Kantově době bylo krédo konvenčních lidí křesťanské, dnes je humanistické, ale ne že by se obě víry od sebe příliš lišily. Filozofie během posledních dvou set let ze sebe setřásla křesťanskou víru, nevzdala se však kardinálního omylu křesťanství - přesvědčení, že lidé se od všech ostatních zvířat radikálně liší.
Filozofie je maškarní bál, ve kterém se náboženská představa o lidstvu obnovila ve formě humanistických idejí pokroku a osvícení. Dokonce i ti filozofové, kteří odhalili nejvíce masek, skončili jako postavy v maškarádě. Sejmout masky z našich zvířecích tváří je úkol, který stěží začal.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm