Nemám to rád

21. dubna 2017 v 20:06 | Misantrop

To nové stvoření s dlouhými vlasy hodně překáží. Pořád se kolem mne motá a sleduje mě. Nemám to rád, nejsem na společnost zvyklý.
(Twain: Výňatek z Adamova deníku)


Tadyhle vpravo, nu za mnou, tam bydlí Knemón,
nelida, to není člověk, protiva protivná;
nemá rád nikoho, nemá rád veselý zástup,
co říkám zástup, nemá vůbec rád lidi.
(Menandros: Dědek)


Tak odporní mi jsou, tak nemám lidi rád,
že bych byl uražen, jim moudrý připadat.


Bližního já poblíž nemám rád:
výš a dál ho třeba odehnat!


Nerad přicházím,
i vy mě zříte neradi, to vím:
vždyť posla zlého nikdo nemá rád.
(Sofoklés: Antigoné)


Nemám rád pohřby a vadí mi dodržování smutku. Lidé je však považují za velmi důležité a mne pak nenávidí jako toho, kdo nad tím nedává najevo dosti vznešené pocity, jako by neměli většího přání než mě vidět nějak patřičně dojatého. Jenže já svou přirozenost nezměním, i kdybych si to nevímjak vyčítal. Kdybych i mocí mermo chtěl své srdce podrobit obecnému vkusu, vyšlo by z toho cosi falešného, a tudíž nepravdivého, pročež bych se opět nevyhnul provinění a pochybné proslulosti.
Nemám rád sprosťáky, a přece bych s nimi musil spolupracovat, musil bych s nimi vysedávat u tabulí plných hostí, kde jejich jazyk ohlušuje uši a kde ve svém prostředí zamořeném shonem a povykem pak před mýma očima rozehrají všechny své převleky a steré komedie.
(Texty staré Číny - Si Kchang: Dopis na rozloučenou)


Ne, nevěřte lidem -
a nemám je ráda;
oč lepší je voda, slunce, stromy a zvířata.
(Ema Destinnová)


Nemám tenhle svět rád. Nic naplat, nemám ho rád. Společnost, v níž žiji, se mi hnusí; z reklamy se mi zvedá žaludek; z informatiky je mi na blití.


Jsem hrozně zpátečnický. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok.


Žil kdysi jeden car velmi krutého srdce a jmenoval se Drakula. Jednou k němu přišli poslové z cizí země. Předstoupili před něj a poklonili se, aniž sňali pokrývky s hlavy. Drakula se otázal: "Jak se to chováte? Přišli jste se poklonit velikému hosudarovi a pokrývku s hlavy jste nesejmuli?" Oni odpověděli: "Naši hosudarové to tak mají rádi." Drakula odpověděl: "Já zase to tak nemám rád, ale chci váš obyčej potvrdit, abyste v něm byli utvrzeni." Rozkázal přibít jim pokrývky železnými hřeby k hlavám a pak je propustil se slovy: "Řekněte svému hosudarovi, on že je zvyklý trpět vám takové hanebné chování, ale my že na to zvyklí nejsme; ať tedy nezanáší své obyčeje k panovníkům, kteří takové obyčeje trpět nehodlají."


Sněží. Hnusný sníh, nemám ho rád. Je mi zima na ruce, a tak si navlékám rukavice, abych nemusel jít s rukama v kapsách, což nemám rád.
Bolí mě břicho. Diagnostikuji to jako meteorismus, tedy hezky česky lidově řečeno zaražené prdy. Mám to z toho, jak ve spěšném stresu polykám v šatně jídlo. Furt tam někdo chodí. A to nemám rád. Jak nemám k jídlu dlouhou samotu a rozjímání za zvuků komorní hudby, mám takhle rozhašené zažívání. Doma mi pak stačí šálek dobrého cejlonského čaje a dobrá barokní hudba k tomu a je mi rázem zase dobře. Zatracená fabrika mizerná, zasraná práce! Nenávidím takovýto "život".
Nemám rád ranní směny. Někdy si tam připadám jako Charlie Chaplin ve filmu Moderní doba, ale stejně nemám rád denní směny o všedních dnech; fabrika je totiž vždy plná lidí, a to nemám rád. V šatně furt někdo je; buď tam uklizečka vytírá celý den podlahu, nebo přicházejí či odcházejí snad po půlhodinách jiní zaměstnanci a podobně. Záchod je věčně obsazený (nesnáším močení na pisoáru vedle někoho dalšího!), nebo je záchod nespláchnutý - no děs.
Počasí je hnusné. Doma mají haha to čiči (japonsky máma a táta) mejdan na oslavu tátových narozenin. Je mu právě 75 let. Za dveřmi je bot jako před orientálním chrámem. Zalézám honem do pokoje a zamykám se, aby mě nepřišli otravovat. Nemám rád tyhle sešlosti a cizí lidi navrch v bytě. I když to jsou příbuzní, mně příbuzní nejsou v ničem. A i kdyby nakrásně byli; chci být sám.


Vnutily mi pivo, třebaže je nemám rád a není mi po něm dobře. Vnutily mi ten odporný patok, ale musel jsem jej zaplatit! 20 korun mě to stálo! Taková drahota za něco, co nesnáším!


Co nesnáším, je to nekonečně nudné a protivné čekání v ambulantní čekárně. To je na těch doktorech nejhorší: ty fronty a návaly. Také nemám rád, když na mne lidáci sahají a šťourají se ve mně.


Nemám rád filmy, už to vím. Měl jsem je rád, ale už nemám. Jsou to pitominy pro slaboduché a jakožto o umění o nich už vůbec nemůže být řeči. Filmy se nemohou podle mého názoru rovnat kvalitní literatuře, a nelze mít při nich zavřené oči jako při hudbě.
Říkejte mi třebas kacíř, ale Já prostě nemám rád Boženu Němcovou. Nějakým pohlavně nadrženým národním buditelům se kdysi možná zdála krásná či eroticky dráždivá, a tak ji vyvýšili; ale že by trochu jen málo uměla psát - to ani náznakem. Nemám rád její styl a její knížky neuznávám za hodnotnou literaturu. Žádnou její knížku se mi nikdy nepovedlo přečíst celou.


Kafka byl Žid; ale, jak je vidět, není Žid jako žid. Chvástavé Židy a potrhlé pánbíčkářsko-moralistní židy nemám rád (kdo by měl?), ale Kafku (nebo třebas jiného židáčka, Woodyho Allena) uznávám.


Nemám rád obecně uznávané umění, nerespektuji obecně uznávanou morálku, nevěřím obecně uznávaným náboženským názorům, neobdivuji se obecně uznávaným hrdinským činům. Jako citlivý člověk jsem nenáviděl násilí a zabíjení, ať ve válce, při sportu nebo na jatkách. Má mysl, stejně jako můj zrak, byla normální, vnímala jinak než mysl ostatních lidí, vnímala lépe.


Nemám rád jídlo. To, co mě na jídle rozčiluje, je jeho nutnost; to, že se prostě MUSÍ jíst.


Nikdo z masožroutů neřekne "nemám rád zvířata."


Nemám rád, když ze sebe nějaký člověk dělá ublíženého, tedy něco, co není.


Nemám rád velké hromady bordelu. Vlastním jenom funkční věci. Jediný luxus, který si dovolím, jsou desky, káva a knihy.


Mívám problém s rozhovory s hudebními hvězdami ve sdělovacích prostředcích. Nemám je rád. Vždycky mě uzemní. Čtu si interview s umělcem, jehož hudba se mi líbí, ale je to vždy zklamání. Téměř pokaždé se totiž ukáže, že ten člověk má úplně obyčejné názory, naprosto ordinérní zájmy a zoufale všední život.


Nemám rád zkratky, jinou dnešní mánii, zvlášť americkou. V textech z 19. století není jediná zkratka.
Nemám rád nositele pravdy, ať je to kdokoliv. Otravují mě a mám z nich strach.


A Já zas nemám rád, když mě lidé humanizují a smrdí moc blízko!


Nemám totiž rád lacinou a mnohdy i demagogickou propagandu, která uráží mou inteligenci.


Nemám rád, když mě někdo vyruší ze snění, a za druhé nevěřím ani slovu z toho, co říká.


"Nemám rád, když někdo řekne A a neřekne B!"
"Řeknu ti i Z, ale ne již dnes."


Pozorovat života cvrkot je zábava i legrace, když máš lidi rád.
Větší švanda však nastává, když lidi rád nemáš.


HOEDERER: Nemáš rád lidi, Hugo.
HUGO: Lidi? Proč bych je měl mít rád? Mají snad oni rádi mne?


- Ty, proč on mě ten Patera nemá rád?
- A ty ho máš snad rád?
- No... já ho nemám rád... protože on mě nemá rád.
- No tak vidíš. Tak je to aspoň jednoduchý.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm