Neutuchající kravál odevšad

1. dubna 2017 v 18:57 | Misantrop

Neutuchající kravál odevšad. Hlavně ten kravál! Před vším se dá jakžtakž utéct, jen před tím neustálým kraválem ne. Dohání mě to k šílenství.


U Schopenhauera se mi zalíbila stať o hluku a jeho rušivém vlivu na geniální hlavu. To, co říká například o nepřetržitém štěkání psů, o domovním randálu a o tupcích, jimž žádný kravál nevadí, to je přesně to, co říkám i Já. Schopenhauer měl však štěstí, že se nedožil dnešní motorizované, nadzvukové a rozhlasovo-televizní doby. V podstatě nechápu, že jsem se ještě nezbláznil. Snad je to tím, že mám svoje "nervové sanatorium" v Sádeckém polesí.


Když se misantrop vrací z přírody do městské aglomerace, do agregace těch odporných lidí, s nimiž si nerozumí, jimž nerozumí a jimiž pohrdá, uvědomí si lépe, jak hrozný kravál zde dnem i nocí panuje.


Napadl sníh a sněží dál. Někomu se to líbí, mně ne. Někdo z toho má dokonce radost, Já nemám. A zvířata koneckonců také ne. "Někdo" má aspoň důvod odhrabávat sníh před barákem pitomým a o důvod navíc tam otravovat a tropit kravál. Od půl osmé hodiny ranní huláká zase čubka pod okny a druhá čubka ji jakoby naoko okřikuje. Není to nic platné; zrovna tak by na ni mohla křičet místo "buď zticha" "štěkej" a vyšlo by to nastejno; takhle jen tropí další kravál navíc. Ten čokl otravnej snad v životě nechcípne! To ho mám otrávit? Jsem už na psí štěkot tak alergický, že mi stačí jen jej někde (kdekoli) zaslechnout a vzkypí mi krev. Dokonce i v jednu hodinu v noci jsem zaregistroval svým již notně přecitlivělým sluchem tu čubku dole si uštěknout. Strašný barák.


Můj nejbližší soused o patro níž je majitelem psa. Je to velký, zrzavý, rozjívený hafan, ženoucí se vždycky se štěkotem po schodech. Jeho pán pokládá dům za svůj majetek a v ostatních vidí lupiče - proto dává schody střežit touhle obludou. Když se někdy vracím pozdě domů a tápu tmou schodiště a přitom se nohou dotknu něčeho měkce chlupatého, je po nočním klidu. Spatřím ve tmě jiskry dvou fosforeskujících perel. Šnekovitá šachta schodiště se zaplní hlukem - a tenhle kravál má za následek, že se otevřou dveře a v nich se objeví pán, který mne, jemuž bylo ublíženo, doslova zmrazí svým rozvztekleným pohledem. Samozřejmě že ho nepoprosím o prominutí, ale pocítím svou vinu, protože v očích tohoto psího pána je vinno celé lidstvo.


Někdy si jen tak pro radost sednu na zahradě na lavičku a pozoruji a poslouchám sousedy. Komedie jako ze známého českého filmu o rodině Homolkových. Jenže lepší. Tohle je skutečnost. Nic hraného. Jen to nesmí trvat moc dlouho. To pak rychle odcházím do lesa, když už mám pocit, že by nebylo od věci hodit jim tam přes živý plot nějaký pěkný funkční granát, aby už konečně přestalo to jejich nekončící řvaní. Ten kravál, který vypukne jen při obyčejné jejich večeři, nenadělají snad ani cikáni po výplatě sociálních dávek! I vyhladovělá lví smečka je spořádanější a klidnější při své líté hostině než tenhle hnus! Já bych se u takového nemožného přiožralého řvaní rozhodně pořádně nenajedl. Ani bych nevěděl, co vlastně jím, jestli chutný, voňavý, barevný a lehký zeleninový pokrm, nebo prasečí pomeje a lidskou žluč. K dobrému jídlu patří ticho nebo nanejvýš komorní koncert, a ne hulákání lidského pahnusu či skřehotání a duc-ducání SuperStar.


"Ti nadělají kravál," řekla. "Jsou zklamaní, že se nemohli jít podívat na věšení."


Přelety stíhaček, štěkot a vytí psů, rachocení sekaček na trávu, klepání koberců, automobilový provoz, různé sirény, cirkulárka, dunění vzdálených explozí z muniční továrny, silné, až se otřásají okna atd. atd. - to těm hovadům nevadí. Ale pusťte si muziku o poloviční hlasitosti než výše zmíněné zvuky, a hned je to podle nich rušivý kravál. No, kde to jsme, doprdele!? Vždyť je to Hudba, proboha! Hudba!


Generace tvých rodičů je pro tebe symbol přizpůsobivosti
"Vypni ten kravál a běž se učesat, za chvíli mají přijít hosti!"


Staví se další úsek dálnice, která naruší a posléze i zničí (už jen tím nepřestajným kraválem z tisíců projíždějících motorek, aut a kamionů, který se chladným vzduchem ponese na hony daleko) další část dosud jakž takž zachovalé přírody.


Deset minut před tím zemětřesením celá příroda ztichla: Psi přestali štěkat, slepice kdákat, kohouti kokrhat. Jenom lidi neztichli. Ti snad nikdy neztichnou. A když přece nějaký člověk ztichne navždy, ostatní za něj začnou řvát dvakrát tolik. Ach ne, tolik hluku, co se kolikrát nadělá kolem jediného lidského hajzla, jenž už sám nikdy žádný rámus neudělá. Kdybychom měli dělat takový povyk nad každou zemřelou či brutálně zavražděnou živou bytostí, byl by z toho tak ohlušující kravál, že by musel veškerý život na Zemi zaniknout.


Můžete od lidí utéct co nejdál to jde, avšak jejich kravál si vás najde všude.
Ten kravál, co lidáci venku nadělají, se nedá poslouchat. Celý den někde štěkají nějací psi, vrčí nějaké motory, zaznívá zřetelný hovor pitomců.
Ve všem tom kraválu však lidé zapomněli na to, že život se udržuje také v naprosté tichosti, v němotě, v klidném růstu a bujení, ve skrytu a tajně, nepozorovaně, to jest znovu hlavně a především v tichu. Lidé zapomněli, při všem tom "zahánění zlých sil" ustavičným kraválem, že hluk je jen projevem života, kdežto ticho je života podmínkou. A zapomněli také, že přílišný hluk může přivodit zánik veškerého života - rozhodně veškerého vyššího, kontemplativního života.
Ale snad je ten vzrůstající celosvětový kravál jen projevem lidské agónie na tomto světě a nakonec přeci jen převládne tichý ševel větru, šumění deště a pípání vznešených muzikálních tvorů.


Konečně se nad lesem opět rozhostilo hojivé ticho. Ptáci se rozezpívali o poznání hlasitěji. Skutečně prý bylo změřeno, že ptáci s celosvětově přibývajícím lidským hlukem přizpůsobují mu také svůj hlasový projev a zpívají nyní hlasitěji než dříve, kdy ještě lidí a tím i kraválu nebylo tolik jako dnes. Je to ostatně dost pochopitelné i bez měření a dokonce i celkem přirozené. Snad smím říct, že i Já jsem ohlasem tohoto jevu a že se i Já s rostoucím lidským kraválem ozývám hlasitěji než dřív, ač oněmělý jsem. Mým hlasitým hlasem však je psané útočné slovo, jež uráží veškeru lidskost. Ono misantropické slovo je to, co křičí a co vrhá proti lidstvu slinu svou rouhavou!


Po půlnoci, když lidé zalezou domů a ukládají se k spánku, aby byli čilí v nazítřejším jejich nesmyslném shonu, konečně se vydávám na osamělou svobodnou procházku za město do polí, lesů a luk. Chodím takto ven pravidelně, za každého snesitelného počasí, a zásadně a výhradně pouze v noci. Noc je přece tak lidupustá... - a tudíž krásná. Nechápu, že jsem vůbec kdy mohl vyjít ven za bílého dne do toho bláznivého frmolu, kraválu a virválu, jímž se vyznačují lidské dny a lidské bdění.


Usínám za rachotu a dunění stíhaček. Ticho přestalo existovat. Kravál je teď už všude a nelze mu nijak uniknout. Kravál je ve fabrice, kravál je v baráku i před barákem a kravál je už i venku v přírodě. Je to čím dál horší.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm