Víra se drží jako jarní sníh

24. dubna 2017 v 20:58 | Misantrop

Půda pomalu vysychá. Poslední zbytky sněhu se ještě tu a tam drží jako křesťanská víra na zastíněných místech.


Jsou tu všelijaké staré mrtvé myšlenky a všemožná stará mrtvá víra a podobně. Nežije to v nás, ale vězí to v nás a my se toho nemůžeme zbavit.


Kdo má v těle bohosloveckou krev, staví se ke všemu předem křivě a nepoctivě. Patos, jenž se z toho vyvíjí, říká si víra: zavřít oči jednou provždy před sebou, aby nebylo nutno trpět obrazem nezhojitelné falešnosti.


Čichám, čichám člověčinu
Všechny ty věřící
Mění víra v špínu
Protože dokud jsem schopný milovat,
budu tuhle chamraď nenávidět!


Dráždila ho neznalost, z níž pochází absolutní víra, tak zvané nesmrtelné zásady, všecky konvence, všecky předsudky a celý sklad obecných nebo společenských názorů.
(Maupassant: Studie o Gustavu Flaubertovi)


Křesťanská víra je od samého počátku obětováním: obětováním veškeré svobody, veškeré hrdosti, veškeré sebejistoty ducha; zároveň zotročením a sebevýsměchem, sebeznetvořením.


Končí poezie, víra v lidi, co zbývá navíc, co trans, plivanec a odvaha vyslovit ono podezření, že Bůh je totiž darebák. Lidé ovšem rovněž, ale zejména on - jen to s ním trvalo příliš dlouho a najednou to prasklo.


Nebude ve cti, kdo stojí v slovu, a spravedlivého
ani dobrého muže si nebudou vážit; to spíše
násilníka a zločince; stud se ztratí, i víra v rukoudání.


Potřeba víry, něčeho rozhodného v ano nebo ne, je důkazem slabosti; všechna slabost je slabost vůle. Člověk víry, člověk věřící, je nutně člověk malý. Z toho plyne, že "svoboda ducha", tj. nevíra jako instinkt, je podmínkou velikosti.


Ten, kdo váhá uvěřit všemu, je obdařen značnou inteligencí, neboť víra v jeden falešný princip je počátkem vší pošetilosti.


Vidíte-li před sebou člověka, který se bez obav kochá bohatstvím současné hlupákovské civilizace a žehná osudu, jenž ho stvořil právě hlupákovským - je to kapoun. Hlavní v tomto případě je víra v neomylnost špendlíkové hlavičky.


Citové sny a šero víry jsou nepřekonatelné, a není to rozum, který vládne lidmi.


Až dosud nám na všechny otázky dávala odpověď víra. Ale ta se rozplynula s Darwinem a s Freudem. Byli jsme a pořád ještě jsme ztracení lidé.


Humanistická víra v pokrok je jen světská verze křesťanské víry. Ve světě, který nám ukázal Darwin, není nic, co by se dalo nazvat pokrokem, a to je nesnesitelné pro každého, kdo byl vychován v duchu humanistických nadějí. Proto bylo Darwinovo učení postaveno na hlavu a kardinálnímu omylu křesťanství - víře, že člověk se liší od ostatních zvířat - tak byl prodloužen život.


Je komunista. A to znamená, že je v zajetí materialismu devatenáctého století. Člověk nemůže být opravdovým komunistou, není-li vyznavačem mechanismu. Musí věřit, že jediné základní skutečnosti jsou prostor, čas a hmota, a všechno ostatní že je nesmysl, pouhá iluze, a ještě k tomu měšťácká iluze. Chudák! Einstein mu jistě dělá hrozné starosti! A jak asi nenávidí Henriho Poincaréa! Jak zuří na starého Macha! Podkopávají mu jeho prostou víru. Vždyť mu tvrdí, že přírodní zákony jsou jen užitečné konvence, výlučně lidské vynálezy, a že i prostor a čas a hmota, celý vesmír Newtona a jeho následníků jsou prostě naším výmyslem. Tyhle myšlenky ho jistě zrovna tolik pohoršují a přímo bolí, jako kdysi křesťana pomyšlení, že Ježíš vůbec neexistoval. Jeho zásady ho nutí, aby potíral každou vědeckou teorii, která není stará alespoň padesát let. Je to nesmírně komické.


K smíchu, co si ta pakáž lidská navymýšlí! K smíchu, povídám, všechny ty absurdní malé i velké lidské iluzorní představy o světě i o sobě samých, všichni ti bůžci a Bohové, věštci a mágové, mistři a guruové, jasnovidci a psychotronická média, duchové a andělíčci, stěhovavé nesmrtelné dušičky, záhrobí, zásvětí a život po životě, všecka ta víra a pověrčivost a praštěné náboženské rituály, všechny ty důvěrné pohledy kamsi do nebes, to neutuchající úsilí o zalidnění, vedoucí k dobytí a rozšíření veliké říše lidí na Zemi i ve vesmíru, a nakonec i všechny ty následné omyly, katastrofální krachy a ztracené naděje, jež z nich vyplývají, zkrátka všechen ten lidský spirituální krám, brak a šmejd, jemuž se zdravý zvířecí rozum cynicky směje! - Jenže tento pobavený smích brzo zmizí ze rtů, když si misantrop uvědomí, že právě celá tato duchovní zastavárna je to, co nejjistěji pohání lidstvo vpřed za novými, jakkoli nepravými obzory, tvořenými mihotavou fata morganou.


Přísně vzato neexistuje vůbec žádná věda "bez předpokladů", myšlenka takové vědy není myslitelná, je paralogická: vždy tu musí být nejprve nějaká filosofie, nějaká "víra", aby z ní věda mohla čerpat směr, smysl, mez, metodu, právo na existenci.


Žádná víra nesmí být přijímána na základě "božské autority".


Sami jste se ještě nehledali: tu jste nalezli mne. Tak se vede všem věřícím; proto má veškerá víra tak málo ceny.


Ze všeho vyčuhuje stále to smířlivé a zhoubné přesvědčení o nutnosti nápravy a zachování Rakoviny na této Zemi; dětinská víra v možné dobro člověka - rakoviny Země.


Víra v nesmrtelnost duše je civilizaci třeba. Bez ní by se nešťastníci neodevzdávali svému osudu. Víra v příští život je nutna armádám. Pravda je, že lidé oživení společnou vírou nemají na nic tak nakvap jako na vyhubení těch, kdož smýšlejí jinak, zvláště když odchylka je hodně malá.
(France: Ametystový prsten)


Cizím rozumem ten pohrdá,
kdo již sedlou v sobě víru má.


Někteří říkají, že jejich náboženská víra či politický systém potřebují víc členů, aby udělali svět lepším, ale není žádná záruka, že potomstvo bude pokračovat v tradicích rodičů. V moderní společnosti je spíš obecnějším pravidlem opak. Mimoto, kdyby se rodili do určitého věroučného systému pouze lidé, kteří jej akceptují, musela by v takovém systému tkvět nějaká závažná chyba.


Schopenhauer dospívá k objevu, že teismus, mylná víra v to, že všechno má svůj počátek a cíl, pochází od Židů. Východní prastaré nauky podobný koncept nemají nebo ho dokonce i odmítají. To je pravda. Na počátku nebyl počátek ani Bůh, nýbrž koloběh všech stálých věcí.


V buddhismu odpadá samozřejmě většina, ne-li všechno z toho, co vytváří život náboženský: nejen jakýkoli kult, ale i prostá modlitba, upření citu (ať už lásky nebo pokory nebo palčivého volání svědomí) k čemukoli i komukoli, stejně tak se systematicky odmítá víra i naděje v náboženském slova smyslu a zůstává jen klidné a čím dál tím uklidněnější upnutí pozornosti k cíli, jímž je vyhasnutí všech životních procesů.


Buď láskou žhoucí kleta hruď,
zhyň naděj, víra - před jinými
však trpělivost kleta buď!


Vědění, absolutně přesvědčené o své neomylnosti, je víra. Měl jsem skálopevnou víru v sebe. Věřil jsem, že znám o sobě všechno. A teď...


Dosud žije ve mně víra,
že jsem se nedal nadarmo v nebezpečný zápas,
a že chci-li zvítězit, jen musím vytrvat!


Zpívají prameny tvé, tvá tvárná krása,
tvá pokorná, věřící touha,
tvá nezmarná hrdost, tvá víra jásá
v konečnou spravedlnost.
(Sova: Česká země)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm