Vrabci se rozkřičeli

2. dubna 2017 v 18:38 | Misantrop

Slunce pálí a jeho paprsky se úsměvně a skotačivě koupají s vrabci v kalužinách.
(Čechov: Z jara)


Nejkrásnější je na tom to, že na jaře a v létě přivádějí vrabci na mé okno svá již odrostlá "kuřátka", avšak s těmi dosud širokými věčně otevřenými žadonícími zobáčky, která tam krmí mými drobečky. Divocí ptáci přilétají beze strachu a s důvěrou na mé okno a tam krmí svá mláďata. Může být něco krásnějšího?


Vrabci cvrlikali a poskakovali. Seděl jsem na prahu dveří a vytíral si spánek z očí; bylo mi blaze na vlahém sluníčku. Tu vyšel z domu otec, který již od božího rána hlomozil ve mlýně, se šikmo nasazenou noční čepicí a spustil na mne: "Jsi ty ale kus darmošlapa!"


Hraboši řekl vrabec: "Na orla tam hleď!
Hleď, dokud vidíš jej! Připravuje se již
ten bratr slunce, blesků, na svůj smělý let,
výš, trůnu Jova blíž.
Vsaď se však, - že jsem orlu podoben -
vzlétnu jak on." - Myš vzkřikla: "Vzlétni jen!"
Tu vzlétl orel směle na peruti,
po něm se vrabec k letu nutí.
Sotvaže však nerovný let
je ke korunám stromů zved,
už oba ztratili se z očí hloupé myši,
jež myslí: oba jsou teď v nekonečné výši.
(Lessing: Vrabec a hraboš)


Balbín uvádí příhodu s vrabcem, jenž právě, když hodiny bily a kostlivec dásně otvíral, vletěl náhodou do otevřených dásní kostlivcových. Ale ty se v ten okamžik sklaply. V tom bezděčném vězení zůstal vrabčík celou hodinu, až stroj zase spustil, až kostlivec opět dásně otevřel. A tu vrabec vesele ven vyfrčel.


Pastýři, jak uviděli loďstvo, úžasně se lekli a rozprchli se jako hejno vrabců. Domnívali se, že se jim zjevily nějaké mořské obludy, neboť až do toho dne nikdo z nich nespatřil námořní loď. Argonauti jako hejno vrabců se rozlétli a hurá do města.


Některým rodům prý zvláštní znamení hlásila, že někdo z nich odejde cestou všech lidí. Tak měl-li kdo ze zemanů Strojetických zemříti, uviděl bílého vrabce.


"Vrabec by mé jmění unesl."
"Nehřeš," napomenula ho jeho žena, když to jednou pronesl nahlas, "máme, z čeho bychom žili, a nádhery nám netřeba."


Gramatikové byli ještě docela malí; jejich kapsy byly věčně napěchovány všelijakými krámy a někdy dokonce i maličkými vrabčáky, z nichž pak některý znenadání zašvitořil uprostřed hrobového ticha při vyučování, což jeho patronovi obvykle vyneslo pořádný "nářez" pravítkem přes obě ruce nebo také výprask metlou.


Připomínal jsem si živé vrabce, které kluci oškubali do hola a pak házeli do vody - a dlouhou, nepřehlednou řadu krutých, pomalých trápení, která jsem viděl v tomto městě od samého dětství; i bylo mi nepochopitelné, čím žije těch šedesát tisíc obyvatel, proč čtou evangelium, proč se modlí a nač čtou knihy a časopisy. Jaký užitek jim přineslo všechno to, co se až dosud psalo a mluvilo, jsou-li stejně duševně zatemnělí a stejně nepřátelští k svobodě, jak byli před stem i před třemi sty lety?
(Čechov: Můj život)


Slunce zapadá, vrabci se rozkřičeli.
(Zřejmá metafora pro společenský rozvrat - s úpadkem [slunce zapadá] si dodali odvahy malí lidé podřadných schopností a všedních povah, "vrabci".)


Bernard: "Když ptactvo své hnízdo dodělá, tu pěje píseň Hospodina a stará se o rodinu, kostelník sypaje vrabcům leze na zvonici..."
Halibut: "...a tu kouká, co je to za sklenici. - Symbol!"


Když jsem porozuměl jejich řeči, slýchal jsem lesní zvířata povídat si o smrti člověka a také vrabci na střeše o ní vesele štěbetali.


Už i ti vrabčáci jsou ohroženým druhem, tak jako Já.


Jak tak koukám, za chvilku zajde nejenom ptactvo, ale i všechno ostatní. Člověk žasne! Kam se to jenom všechno podělo? Jak dlouho je to - dvacet let - pamatuji, že tady lítalo vrabčáků, nepočítaně! A kde to všechno je?
(Čechov: Píšťala)

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm