Co je tu příčin k záští!

2. května 2017 v 21:35 | Misantrop

Dostal jsem zase jednou chuť procházet se mezi lidmi. Zajít do města, plného ruchu pracovního dne, a kochat se a ošklivit si všechen ten shon kupčíků, kramářů, lidských trosek, pokrytečků, hulvátů, utahaných manželských kurev a numismaniaků, a svou přítomností vyvolat jejich neklid, vzbudit jejich nenávist, neurotickou zášť, podobnou té, již pociťuje stařec při pohledu na veřejně se líbající milence, nebo té, již pociťuje chudý žebrák při pohledu na slavnostní banket boháčů. Neboť vím, že v té verbeži mimoděk můj zjev vyvolává pocity, jaké dal Stevenson prožít lidem, kteří se někdy setkali s jeho panem Hydem.


Není snad hlubší záště než zášť skutečného otroka ke skutečnému pánu, nenávist nízkého k podstatně vyššímu. Velká je už zášť proletáře k boháči, - ale čím je proti zášti obyčejného vzdělance ke géniovi!
(Klíma: Podivná příhoda)


Všichni lidé planou nízkou záští ke všemu, co je přirozeně nad nimi, a proto chtějí srovnat každý rozdíl, každou nejednotnost, každou výjimku.


Nic není průměrným lidem tak nepříjemné, jako když někdo nad nimi má duševní převahu: v našem dnešním světě je to pramen nenávisti. Pokud tato situace někdy plodí zášť, pak jedině proto, že lidé, které staví proti sobě, nejsou nuceni žít společně. Co z toho však vznikne v lásce?


Je zášť, je láska, co se na nás řítí
a slastmi nás i hrozným bolem daří.


Proto si také hrdina, jehož uvádím na scénu, přivodil nesmiřitelnou zášť, když na lidstvo, považující se za nezranitelné, útočil průlomem absurdních lidumilných tirád.


Ba nikdy neměli by muži rozumní
svým dětem dávat příliš velké vzdělání!
Vždyť vedle hany pro svou nečinnost
i zášť a závist klidí u všech občanů.
(Eurípidés: Médeia)


Králové pronásledují své šašky jen z konkurenční zášti.


Je nutno žít nějakou dobu mezi těmi pány tak, jak jsem žil já, aby bylo lze pochopit, jak hluboký může být pocit nenávisti a záští! Co je tu příčin k záští, o jakých se ani nesnilo vám, kteří se díváte na tento hnusný svět ze své nádherné osamocenosti!


Nebo lidé ve městech. Řeklo by se: Radují se z míru, kvete tam umění - ale lidi zatím sžírá zášť, starosti a takový neklid, jaký nevznikne ani v městě obleženém pohromami.


Nechcete-li být za blázna celému domu, nechcete-li si naopak vysloužit svým kacením jejich další sprosté naschvály a nízkou zášť, pak je lepší nic neříkat, nereagovat, stavět se netečným, zavřít okno, nahlas si od plic ulevit v soukromí domova - a vypadnout co nejdřív na celý den pryč, do lesů, kde je od lidí aspoň trochu pokoj.


Mezi sousedy vládne stará, ba prastará zášť.


Z občanských válek si shrabují jmění, své statky
na vraždu vršíce vraždu si zdvojují chtivě,
při smutném bratrově pohřbu se radují krutě
a pokrevný stůl v nich vzbuzuje bázeň i záští.


Své kšefty se záští nikdy neskončili,
oči si jedem mamonu oslepili,
a ve shodě od východu k západu
šíří jen zášť a mstivou náladu.


Necítím zášť k penězům, ale k boháčům.
(Čechov: Ze zápisků starého muže)


Kdo moci, zlatu otročí,
jen k němu přilni zvlášť!
Spíš jej tvá láska ochočí,
než vzruší mě tvá zášť.
Cit, jímž jsem plál a budu plát,
ten nelze rozdělit.
Nenávidím tvůj klam, tvůj chlad -
jak zášť mám k tobě mít?
(Shelley: Verše kritikovi)


Vy, trpící bratří ve všech částech společnosti, kteří v horkém záští hloubáte, jak se z otroků peněz stát svobodnými, pochopte náš úkol a pomozte nám povznést umění k jeho důstojnosti!
(Wagner: Umění a revoluce)


V jeho srdci němě kypěla bezmocná nenávist, nesmiřitelná, mstivá zášť otroka, kterého kdysi mučili nadějí na svobodu.


Nuže ten Timón
v pustině býval
vypuzen záštím.


Pýthagorás byl muž, jenž ze Samu pocházel, prchl však z něho
před pány, tyranskou vládu měl v záští a z vlastní své vůle vyhnancem byl.


K čemu mám skrývat to,
co z mé hrudi se dere s úsilím?
Jak nepříznivý vítr,
proti korábu vanoucí,
v mém srdci se hněv bouří,
záští nezkrotné.
(Aischylos: Oresteia)


Eulálie, Eulálie, Eulálie má,
i ona lidi v zášti má, stejně jako Já.


♫ "Můj sestup každý člověk zná
Jsem temno, svízel i zášť zlá..." ♫


Břitká čepel zášti mé ocelové proniká hluboko do zkažených vnitřností člověka.


Jaká, ó Misantrope, lidská stvůra by zadržet mohla tvoji zášť?


Po výčtu své děsné četby jednou napsal: "Konečně vydechnu svou zášť, vychrlím nenávist, vyplivnu žluč, vyčistím se ze svého pohoršení."
(Maupassant: Studie o Gustavu Flaubertovi)


Ach, kdo vyléčí toho,
komu se balzám zvrátil v jed?
když mu z lásky nadměrné
v číši zbyla k lidem jen zášť!


Byl naprosto přesvědčen, že ze samého záští, které mám k těm hovadům, nedám se jimi zkazit.


Kdyby lidé bojovali jen tehdy, když se jich zmocní zášť - tak vás ujišťuji, že by se náš svět mnohem víc podobal království božímu než teď v našem křesťansko-intelektuálně-vědeckém systému.


Zášť jsem přísahal křesťanstvu nejnesmiřitelnější...
(Lessing: Moudrý Nathan)


A tak zatímco ostatní obyvatelé mého životního prostoru jsou si jisti mým nehynoucím respektem, jímž se jeden bůh prokazuje jiným bohům, k lidské verbeži chovám jen nesmiřitelnou zášť a neuhasitelný hněv!


Žaludku se příčí všechna taková zlost a zášť a takové překypování pěn. Tvému žaludku chce se mírnější potravy: nejsi řezník.


Nepějem hluchým ten zpěv, les na vše nám odpověď dává.
Stály i ovečky kol - nás nemají ovečky v záští,
pročež, básníku božský, ni ty jich nechovej v záští!
(Vergilius: Zpěvy pastýřské)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm