Literární všehochuť (v citátech)

1. května 2017 v 0:00 | Misantrop

Jsou knihy, po jejichž přečtení mívám neodolatelnou chuť začíst se do mých vlastních spisů. Neboť jsou knihy a lidé, kteří jsou nadějní, avšak tím víc pak zklamou, protože jsou jaksi nedotažení, a moje spisy jsou pak tou pravou náplastí na chybějící místo. Chci říct: kdyby existovaly dokonalé knihy, v životě bych nenapsal ani řádku.


Čtení mých spisů by mohlo zkazit chuť pro duchaplnosti profesorů filosofie. Neboť kdo jednou okusil něco opravdového, tomu už nebude po chuti špásování, obzvláště tak nudné.


Neexistují žádné jiné romány, jen ruské romány. Když je čteš opravdu, máš chuť jít se za dvě hodiny oběsit do koupelny; kde i zoufání je plno šťastlivosti, i štěstí plno zoufalství.


Nikdy jste neviděli člověka, který by měl větší chuť být králem a boháčem než já, aby se měl dobře, nemusil pracovat, o něco se starat a mohl obohacovat své přátele a všechny dobré a učené lidi.


Ale stejně jsem měl chuť spáchat sebevraždu. Vážně. Měl jsem chuť skočit z okna. A byl bych to taky asi udělal, kdybych byl na beton věděl, že mě tam někdo něčím přikryje, až přistanu. Neměl jsem chuť se nechat okukovat stádem nějakejch pitomejch čumilů, až budu ležet v tratolišti krve.


Všecko se neustále a uboze opakuje. Z toho už dostávám chuť skočit z okna a skončit s těmi jednotvárnými událostmi, jimž nikdy neunikneme.


Když si pomyslím, že je zapotřebí snad osmadvaceti formalit, aby se mohla spustit loďka na řeku, dostávám chuť odstěhovat se mezi lidožrouty!


Nechápu, kde lidé berou tu chuť do ženění. Život je tak krátký, a oni se ještě spoutávají.
(Čechov: Bahno)


Slzy dojímají člověka a s jídlem roste chuť.


Chuť zabíjet mnou probíhá skrz naskrz. Dá se to přirovnat k milostné vášni, která člověka mučí ve dvaceti letech.


V knize o Tibetu od Eduarda Tomáše se mluví o domácích kněžích, kteří v bohatých domech odříkávají modlitby za zavražděná zvířata, ale nikomu to zřejmě neubírá na chuti.


Západní člověk s chutí pojídá skopové nebo vepřové maso, což u pravověrného hinduisty - důsledného vegetariána - mohlo by vést až k vrhnutí z ošklivosti.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Jo, já zapomněl, že většina lidí je průměrná, že nevnímají chuť toho, co jedí, a je jim jedno, jaký jedovatý sračky si cpou do těla.


Zlato mívá svůj rub:
starost a stálou chuť ještě bohatším být.
(Horatius: Ódy)


Chuť k jídlu v něm divoce plane,
ovládá lačný hltan a útroby, hořící hladem.
Všecko, co chová vzduch, co rodí země i moře,
chtěl by již mít a na hlad si naříká za plným stolem.


Když máš chuť na kotletu, tak si uřízni svoji, ty sobče!


Konfucius miloval krásu a zejména hudbu. Po poslechu jisté obřadní hudby po tři měsíce neměl chuť na masité jídlo.


Člověk ještě neumřel a stovky Hlupákovců se už na něho sesypaly, rozkošnicky roztahují chřípí, a zdvihnuvše hlavy vzhůru, lačně si pochutnávají... Ó, co se toho týče, jsou Hlupákovci náramně chytrý a důvtipný lid. Chudí na ideály, chudí na obrazotvornost, jsou bohatí na chuť k jídlu a krvežíznivost, a aby ukojili tuto strašnou vášeň, jsou hotovi se kousat, jsou hotovi po sobě šlapat a o sobě klevetit!


Jednou asi tak za dvacet let se v přestrojení za smrtelného člověka vydávám mezi lidi, abych - řečeno s lordem Byronem - "dostal novou chuť být sám".


Jaký nebetyčný rozdíl mezi těmi všemi svobodnými a divokými zvířaty zde a tím chlévským dobytkem, zvaným lidé, tam dole v té jejich chlívárně! Tam mám neodolatelnou chuť mučit, vraždit a vyhlazovat do posledního kolene tu hnusotu, lidé zvanou.


Chuť chaosu cítíme někdy hluboko uvnitř.


Alkohol je bezesporu droga společenská. Po pár pivech má člověk chuť se družit, přátelit, milovat, mnoho mluvit a podobné nechutnosti, zpravidla bez výběru. Ženy se po něm zdají přitažlivější. Ale je po něm špatně od žaludku, bolí z něj hlava a ani nechutná právě nejlépe.


Právě tak jako mívají ženy v době těhotenství nepravidelnou a pokaženou chuť, tak je i jejich duševní směr vždycky převrácený.


Nespravedlnost je dědičným hříchem žen. Odtud jejich instinktivní ničemnost a nepřekonatelná chuť lhát.


Měl velkou chuť opatřit mi ženu mé velikosti, abych s ní rozplemenil chov; byl bych však, myslím, raději zahynul, než bych se tak ponížil a zplodil potomstvo, které by chovali v kleci jako ochočené kanáry a časem třeba i prodávali urozeným lidem jako rarity.


"Víte, Švejku, že bych měl chuť poslat vás před polní soud," s povzdechem řekl nadporučík, "ale oni by vás osvobodili, neboť něco tak kolosálně pitomého neviděli ve svém životě."


Někdy má člověk zatracenou chuť dát takovýmu milostpanáčkovi řádně na frak.


Zachází se svými vznešenými příznivci jako despota, a dostanou od něho jen to, k čemu a kdy má sám chuť.
(Wagner: Beethoven)


Starý oceáne, tvé vody jsou hořké. Je to přesně chuť žluči, kterou kritika vylívá na krásná umění, na vědy, na všechno.


Dozrávají borůvky. Není jich mnoho, ale na chuť to stačí, stejně jako jahod. Někdy jím též jetel, hlavně tehdy, když dlouho pozoruji nějakou srnu, která se jím přímo cpe, takže se potom i mně dělají laskominy. Musím uznat, že čerstvý jetelíček chutná i mně.


A když dostal Mauglí chuť na med, vyšplhal se pro něj.


Ovoce nevydává své pravé aróma tomu, kdo je kupuje, ani tomu, kdo je pěstuje na prodej. Je jen jeden způsob, jak chuť i vůni plodů vychutnat, jenže jen málokdo si jej zvolí. Chcete vědět, jak opravdu chutnají borůvky? Zeptejte se pastevce nebo křepelky. Nehorázně se mýlí ten, kdo tvrdí, že si pochutnal na borůvkách, které sám nikdy netrhal.


Vzduch nevoní, nemá chuť destilátu, je bez pachu,
je však navždy určen mým ústům a já po něm prahnu.


Nevím, jak to přišlo - ale najednou mě jala stará chuť po cestování: všechna ta bývalá touha, radost a velké očekávání. - "Ne," zvolal jsem, "musím pryč odtud, jen pryč a tak daleko, kam až sahá modré nebe!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm