Všichni budeme mrtví

7. května 2017 v 19:54 | Misantrop

Někdy si představuji, že jsou lidi mrtví, když s nimi mluvím. Až tohle skončí, všichni budeme mrtví.


Z gymnosofistů zajal Alexandros deset. Prvního se tázal, co myslí, zda je více živých či mrtvých. On odpověděl, že živých; neboť mrtví už nejsou.


Zamysli se nad mnohým nápisem na hrobech: "Poslední svého rodu!" Kolika starostmi se trudili předkové těch mrtvých, aby po sobě zanechali nástupce, ale koneckonců někdo musil být poslední! A tu se opět zamysli nad zánikem celého rodu!


Všichni lidé, kteří kdy žili, jsou již mrtví a také my všichni jednou zemřeme. Z toho vyplývá, že bychom neměli pozvedat obočí ani nad vyhynutím lidského rodu.


Ať si jen káží odvrácení od života a sami ať si zahynou! Rádi by byli mrtvi a my bychom jejich vůli měli schvalovati! Střezme se probuditi tyto mrtvé a porouchati tyto živé rakve!


Příroda je silnější a mocnější. I kdyby ji zničili, nepřežijí své vítězství. Ona se pak zase prodere z betonového sevření, vstane z popela, ale oni už budou naštěstí mrtví.


Zabte všechny lidi! Oni budou mrtví a Já svoboden.


Když mrtví bílých odcházejí, aby se toulali pod hvězdami, zapomínají na zemi svého narození. Naši mrtví na tuto divukrásnou zemi nikdy nezapomenou, neboť ona je rudému muži matkou.


Kdybych pavoučí rodinu zašlápl, neprovinil bych se na své rodné zemi? Vždyť jejich předkové jsou také dávno mrtví a já jsem musel některého sníst, proměněného v kousíček chleba, protože každá hrouda je plná zaniklých životů.
(Vodička: Pavučinolezci)


V poledne klopýtáme, jako když se stmívá, mezi zdravými jsme jako mrtví.


"Jsme mrtví," řekl.
"Ještě nejsme," řekla Julie prozaicky.
"Fyzicky ne. Šest měsíců, rok - pět let, řekněme. Já se smrti bojím. Ty jsi mladá, tak se jí asi bojíš víc než já. Je jasné, že ji budeme oddalovat tak dlouho, jak budeme moci. Ale to nepomůže. Pokud lidé zůstanou lidmi, život a smrt budou splývat v jedno."


Sami se připravujeme o život. Žijeme v mlze, jako ve snu. A jsme mrtví.


Je velmi dobré snít, i když je to zlý sen... Jen mrtví už nesní.


Dospět k pravému opaku duchovního směřování, tedy k uctívání zvířat živých a svobodných, namísto mrtvých a zotročených, vyžaduje zřejmě mnohem vyššího ducha, ačkoli je to tak prosté a přirozené. Alespoň pro mne.


Vegetariáni dovolávají se i přírodního instinktu člověka, který se rád dívá na ovocné sady, dozrávající ovoce, což u něj vyvolává pocit krásy, zatímco kusy masa mrtvých zvířat dávají pocit nelibosti, snad i lítosti.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Lidé maso mrtvých vepřů jídají
Lidé dokonce, že maso vepřů voní, říkají
Jedno druhé nemá pohlcovat
Lotosový květ rozkvétá, kde vyvěrá pramen všeho živého


Všimněte si, že v květinářství plném řezaných květin - už mrtvých - to páchne vlhkou prstí úplně stejně jako u čerstvě vykopaného hrobu. Příznačné.


Není nám vskutku třeba žádných mrtvých, jestliže se nechceme sytit jejich masem jako masem obětí, ale je nám třeba dobrých mužů, vy ničemové.


Nějakých tři tisíce mrtvých - co to je! Denně je vražděno nespočetně větší množství zvířat, a přesto lidem chutná.


Leč o mrtvých dobře, říká se - i když nevím proč.


Šetříme mrtvých více nežli živých. Měli bychom šetřiti těch i oněch.


Musím k obžalobě uvést, že vy vidíte osm mrtvých těl. Ale já také vidím osm mrtvých těl, nebo osmkrát deset mrtvých těl..., ale co je to za lidi? Jsou to takzvaní prügelknabe. I já jsem podobný prügelknabe. A chci vás nyní požádat, abyste si takové lidi nepěstovali, protože když je nebudete pěstovat, nebudou myslet jako já a také tím pádem neudělají to, co jsem udělala já.


Lidi se zabíjejí, až jsou úplně mrtví; žádný "vole, padni"...


Páni, jak jste jednou mrtví, tak jste opravdu usazený.


Mnoho mrtvých mohlo - a to navíc v pověrčivé době - zhoršit lékařovu pověst. Vzpomeňme si při té příležitosti na zvyk, dodržovaný dlouhou dobu v Číně, nutící lékaře, aby za každého mrtvého zavěsil na dveře své ordinace lampion.


A jestliže mrtví nemohou povstat z hrobu, nemusíš se ničeho bát.


Nebojím se mrtvých - jsem přesvědčen, že každý zemřelý zmizí nadobro.


Když jsem při cestě přes jednu vesnici četl nápis "Ježíš vstal z mrtvých, aleluja!", přišlo mi to už jen směšné. Lidé budou do smrti čekat na nějakého spasitele, ale pak poznají, že jediná jejich spása je smrt.


Pavel logizoval toto pojetí, tuto necudnost pojetí s onou rabínskou drzostí, jíž se vyznačuje ve všem, takto: "Pakliže Kristus nevstal z mrtvých, je naše víra lichá."


Vstanou z mrtvých především sebevrazi, které kurva církev házela ke hřbitovní zdi a odepřela jim svá posraná svěcení.


Kde vaše věčnost jde do hrobu, tam teprve vstává z mrtvých moje nesmrtelnost.


Tvůrče, nemluv a tvoř. Pravé tajemství bytí
ve veteši mrtvých pojmů se nikdy nezachytí.


Poznáš dobrotu země i slunce,
nic pak už nevezmeš z druhé a třetí ruky,
ani se nebudeš dívat očima mrtvých.


Do světa vidin mých, země mé, mojich lidí,
mrtvých i živoucích lásek i nenávistí mých,
lidí mých, toužících po duši -
smály se oči mé a cos je konejší, osuší.
(Sova: Vidění)


Kdo to volá? Kdo to pláče? Kam to jdem?
Vstanem z mrtvých? Zemřem? Zahynem?


Objal svou samotu; náhradu za živé, a dokonce i za přátele má v mrtvých: v těch nejlepších, jací kdy žili.


Rád poslouchám hudbu mrtvých. Mrtví spisovatelé mi otevírají dveře do jiného světa. To je ono, v mém světě jsou mrtví. Mrtví vám nemohou ublížit.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm