Misantrop: Lešij 6.

28. září 2017 v 15:35 | Misantrop |  Lešij

Středa, 31. května 51
Svátek slaví Milomíra. V Polsku se dnes také slaví Den čápa bílého.
V noci lilo jako z konve. Ráno je hezky, neprší, ale les je mokrý, celý podmáčený, plný louží, stružek a tůněk. Zde vládne slovanská bohyně zemské vláhy, mokrá matka Mokoš. Pro les je to dobré. Kořeny stromů teď dychtivě nasávají tuto životodárnou vláhu, všecka lesní zvířata se mohou napít, srnky a zajíčci mohou ve vodě smočit své čumáčky, ptáčkové v ní mohou svlažit svá zpěvavá hrdélka, případně se v ní mohou koupat, čvachvat a cákat.
V jedné z tůněk jsem zpozoroval topícího se bílého motýlka. Musím mu pomoci, musím jej zachránit! Beru do ruky suchou březovou větévku, nakláním se co nejdál nad tůňkou, abych dosáhl záchrannou větvičkou až doprostřed k motýlkovi, který už se sotva hýbe, přitahuji jej blíž ke břehu, on se té větvičky zachytil jako tonoucí pověstného stébla... a už je dobře, už je na suchu, už je zachráněn! Asi se bude ještě dlouho vzpamatovávat, rozdýchávat a sušit svá mokrá jemná křidélka. Mluvím k němu domlouvavě - snad mi rozumí - aby dával lepší pozor a nespadl tam znova. Živí tvorové, včetně rostlin, prý rozumějí lidské řeči. Já tomu věřím. Mnohokrát jsem se o tom sám přesvědčil. A motýlek si teď jistě myslí, že byl spasen nějakým soucitným spasitelem a že k němu právě hovořil nějaký milostivý bůh. Pokud ano, není daleko od pravdy. Nejsem sice bůh, ale jsem duch - dobrotivý duch lesa, duch ochránce. Lešij.
Je poslední den měsíce května čili máje. Přemýšlím nad tím říkadlem "Máj - vyženeme kozy v háj."
Tahle říkadla bývají velmi, velmi stará. I tohle vypadá velice starobyle, nebo bude mít přinejmenším velmi starý základ, nejspíš už v indoevropském povědomí. Je možné, že máj souvisí nějak s Májou, indickou bohyní životní šalby a klamu, jejíž neprůhledný závoj spočívá před zraky všech živých tvorů. Květen je opravdu mámivý měsíc, pln klamavých nadějí a šalebných přeludů. Dále se zamýšlím nad tím, zda místo kozy nebylo dříve krávu. Kráva byla drahá, koza, která rovněž dává mléko, je levnější, pro chudý lid dostupnější. Čímž se dostáváme k možné souvislosti mezi hindským pojmenováním krávy gáj a slovem háj, jejichž příbuznost nebo alespoň slovní podobnost je patrná na první pohled. Co však bylo pojmenováno po čem? Kráva po háji, v němž se pásla, nebo háj po krávě, kde se pásla? Takových příbuzných slov jsou indoevropské (a slovanské jazyky pochopitelně taktéž!) doslova plné. Napadá mi třeba spojitost slov les - dřevo (francouzsky le bois - le bois); strom - dřevo (rusky děrevo - děrevo) a podobné. Původně se tedy mohlo docela pravděpodobně říkat: "Máj - vyženeme krávu v háj."
Vodní nadílka od pečujícího slovanského boha nebes Peruna však jistojistě bude svědčit i bodavým komárům, jejichž pisklavý bzukot mne vyhání nikoli v háj, nýbrž v nějaký ráj nebo kraj (opět ta nepřehlédnutelná významová příbuznost slov háj - ráj - kraj!), kde nejsou; to jsou většinou nějaké světlinky, paloučky či řídký les. Tady je dobře zase mně.

Čtvrtek, 1. června 51
Je první den měsíce června. Chorvaté ovšem mají lipaň (podle lípy) a litevští bratři Slované birželis (podle břízy). Český původ názvu červen je předmětem sporů, zda se jedná o červenání ovocných plodů nebo o červy či červce. Já nabízím další možnost výkladu: je to také podle červenání, ale ne ovoce, nýbrž naší bílé pokožky vystavené letnímu slunci; vždyť dolnosrbsky (lužicky) je červen nazýván smažky (či hornosrbsky smažník) také zřejmě podle toho, že nás letní sluníčko doslova "smaží" do červena! Já jsem červený už teď!
Podle Wlastenského kalendáře má dnes svátek Tvořislav. V Polsku mají dnes Den bez alkoholu. - Jenom jeden? Já mám takové všecky! Staří Slované také nepili alkohol. To naši odvěcí nepřátelé nám vštípili tento zlozvyk, aby nás pomocí něho lépe ovládali a ničili. Z domácích nepřátel to byli vždy především židé, coby majitelé náleven a kořalen, často s požehnáním lékařů, kteří nám tvrdili a tvrdí dosud, že malé množství alkoholu neškodí v jakémkoliv množství. Opak je pravdou: alkohol škodí i v malém množství, natož užívá-li se ho nestřídmě a dlouhodobě. Alkohol ničí vnitřnosti, poškozuje mozek, mění povahu, samozřejmě k horšímu, je zkázou pro mravní uspořádání člověka, je zkázou našeho rodu. Alkohol je největší ničitel mravnosti, spolu s penězi. Lepšího pomocníka si nemohli naši nepřátelé přát. Žel, obojího měli vždy dostatek: alkoholu i peněz. A prostá slovanská duše, která nezná úkladů, vždy tak lehkověrně naletěla na tento podvod. Co nezmohly úklady a vojenská síla, to zmohl alkohol. Když Američané zjistili, že ruský předseda (prezident) Boris Jelcin má zálibu ve vodce, posílali mu jí po bednách, aby si s ním potom, věčně opilým, mohli dělat, co potřebovali, a aby ho mohli vodit jako loutku na provázcích, kam chtěli. Ale Rusko se už zbavilo svých Jelcinů a nyní je opět v čele řízení země střízlivý pevný muž. A Rusko opět povstává! Vstává země ohromná! Mladí Rusové už nepijí; nyní cvičí, posilují, závodí, zápasí a bojují, aby byli silní k obraně vlasti. V Rusku nyní vzkvétá národní sebeuvědomění jako nikdy, lid prožívá návrat ke svým praslovanským obyčejům, pěstuje se vlastenectví a národní hrdost. Rusko může být opět naším velkým vzorem, naším velkým slovanským bratrem, vzorem hodným následování - budeme-li chtít a zbavíme-li se vůči němu předsudků.
Dnes jsem se jel zase koupat a slunit k témuž rybníku, co minule. Jen jsem k němu jel tentokrát kratší cestou, nikoli přes les, jako minule, nýbrž po kolostezce a po silnici přes jednu malou vesničku - Modřec se jmenuje.
Bylo krásné počasí, jen vál dost silný studený vítr, ale když jsem si lehl na břehu do trávy, severák se proháněl těsně nade mnou, ale mne, nízko při zemi, hřálo červnové sluníčko.
Tentokrát jsem si vzal s sebou i malou svačinku: dva chlebíčky se sójovým salámem a lahvičku kokosového mléka s datlemi na zapití, takže mne neobtěžoval hlad a mohl jsem zůstat o něco déle.
Voda byla báječná, nikde ani noha, jen divoká zvířata nenavyklá dávat pozor a skrývat se. Ptáci prolétali těsně nade mnou, tak těsně, že jsem slyšel šustot a tlukot jejich křídel, kachny a lysky se mne nebály, já byl na jedné straně břehu, ony se držely na druhé.
Užil jsem si krásných a příjemných chvil. Ale všeho s mírou, praví moudrost. Hodně jsem se už opálil a zhnědl, ale když kůže začne pálit a červenat, je to neklamné znamení k odchodu.
Po mé bílé pokožce teď není ani stopy. Bílým Slovanem však být nepřestávám. Mé opálení je jen ochranná barva léta. Přechodná a krátkodobá. Pod povrchem zůstávám stále tím starým dobrým bílým mužem. Bílá je nejlepší. Bílá znamená čistotu, hrdost a slávu. Bílý rod je na zemi nejvzácnější. Uchovávejme tu nesmírnou vzácnost jako poklad. A co je vzácné, je i výjimečné. Hlavně my, Slované, jsme výjimeční. Žádný jiný národ, než slovanský, nemá tak překrásnou řeč. Nekažme naši řeč cizáckými příměsemi, zachovávejme ji čistou, nevzdávejme se naší řeči. Nehaňme nikdy náš slavný rod! Nikdy jej nehanobme! Nikdy jej nepošpiňme smísením a zapovězeným stykem s nečistými podlidmi. Važme si našeho pokrevního dědictví. Být bílý, to zavazuje k výjimečným činům. Bílý hýbe pokrokem. Běloši jsou nejschopnější. Ještě nenastala naše poslední hodinka na této zemi. Bílý rod se vždy prosadí. Nikdy nepodceňujte sílu a schopnosti bílého muže! Může být, že občas klopýtneme, že občas nejsme dost obezřelí a že někdy usínáme na vavřínech a pak dlouho spíme. Ale bílý rod se jednou probudí. Promne si oči a povstane. A pak bude zle s našimi nepřáteli! Nás jen tak nepřeválcuje nějaká podřadná spodina, která sotva povstala z opice a jako řvoucí násilnická opice si i počíná. Kdo doufal porazit bílého muže, šeredně se přepočítal!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm