Šaty dělaj člověka

10. září 2017 v 15:15 | Misantrop

Jak jsou rolníci šťastni, když vlastní výhody znají!
V nich nebudí touhu zlatem vyšité šaty,
třebaže fénický nach jim nebarví bělostnou vlnu.
(Vergilius: Zpěvy rolnické)


Chci se tedy řídit příkladem těch dávných lidí a chci je napodobit; nezávidím však současníkům jejich velké štěstí, které prožívají nad krásnými šaty.
(Lúkiános: Kynik)


Jeho šaty jsou rozedrány, jeho vnější zjev je úplně sešlý. A přece působí výsostným a nádherným dojmem.
(Bettinin dopis o Beethovenovi)


Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky.


Poustka byla plna kajícníků. Šaty z lýka se podobali stromům.


Rovná si šaty. Odpusťte, nejsem na to oblečen, abych byl středem harmonie sfér.


V sondě Voyager je to poselství mimozemšťanům falešné. Ukazuje jen to, jak lidé vidí sami sebe, ne jací jsou doopravdy! Dvě lidské ztepilé postavy, muž a žena, navíc na sobě nemají žádné šaty, což je přece také zavádějící! Takhle vypadají jen jednou či dvakrát za den v koupelně, běžně bývají oblečení!


Jako se naše tělo zahaluje v šatech, tak náš duch ve lži; a teprve přes tento obal se občas může ukázat naše pravé smýšlení, jako přes šaty tvar těla.


Ať se raději stydí ti oblečení, kteří zřejmě pod šaty skrývají nějakou tělesnou vadu, tak jako kazatelé morálky skrývají za svou upjatou morálkou vady charakterové.


Moudrost sama je prostá; ale jaké posunky, šaty a znaky vídáme na těch, kdo sami nazývají se strážci nebeských pokladů, majiteli světla a udělovači spásy! Již na první pohled do tváře moudrého Kebarijuna poznávám, že lež byla, co oni mně pravili.


Dnešní hlasatelé pravdy tak buď nazývají lež, anebo pravdu, zahalenou do neprůhledných šatů, sice čistých, ale přece jenom šatů. Tyto šaty jsou čisté, nažehlené a voňavé, a takové kreatuře říkají čistá pravda. Záhy jsem poznal, že tato pravda nemůže být pravá. Strhnul jsem z ní šaty a spatřil jsem nahé tělo tak nové a nepoznané, že to byl zprvu šokující a přímo odporný zážitek. Toto byla tedy pravá, nahá pravda! Ale našli se nepřátelé pravdy a spílali jí do pornografie. Já však volám: "Nechte ji! Ona se v šatech dusí!"


Jakmile začnou nosit šaty a tím se podřídí mravnímu zákonu, zmocní se jich bezměrná pýcha, podlé pokrytectví a zbytečná krutost.
(France: Ostrov Tučňáků)


Příroda nezná žádné šaty, skutečný člověk je nahý.


Šaty před tebou jen stále schovávají tvé tělo.


Šaty dělají člověka, kdežto misantrop se cítí dobře jen ve vlastní kůži.


Je to pravda odvěká,
šaty dělaj člověka,
kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká.

Je to pravda odvěká,
šaty dělaj člověka,
kdo čeká v hadrech na štěstí, ten se načeká.


"Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka." - Možná. Zcela však pomíjím význam tohoto pořekadla, jaký mu dali už adamité, že totiž podle šatů lze poznat bohatce od chuďasa; a proto, aby si byli všichni boží lidé rovni, měli by být všichni nazí jako Adam a Eva v ráji. To skutečně, jak víme, prosazovali adamité - a potíral s důsledným zápalem sám Žižka. Já však naopak tvrdím, že právě oděv srovnává všechny rozdíly mezi lidmi a že teprve v nahotě se lidé od sebe nejvíc odlišují. V uniformách - a každé krajové či módní oblečení je vlastně uniforma, neboť nevelké odlišnosti v barvě a střihu jsou zcela zanedbatelné - jen v uniformách vypadají všichni lidé stejně; teprve nahota odhalí skutečné rozdíly mezi lidmi: tu odhalí škaredý převislý pupek a zchátralou postavu, onde naopak krásné ztepilé tělo. Chudák se může lehko přestrojit za boháče a boháč v hadrech může snadno předstírat chudého; ale nahý obézní stařec nemůže nikdy předstírat, že je mladý štíhlý atlet, zrovna jako si mladá kyprá dívka - i kdyby chtěla - nemůže hrát bez šatů na postarší ženu povadlých vnad, a právě tak nahá stařena si nemůže hrát na svůdnou mladou krasavici. Jejich nahota je prozradí. K předstírání, ba i k přetvářce, potřebují vždy lidé právě nějaký druh zástěrky, tedy nejčastěji šaty. Teprve bez šatů, úplně nazí, jsou lidé skuteční, takoví, jací doopravdy jsou, a nic jim také krom těch šatů nepomůže dělat ze sebe něco jiného - málo pak zmůže dokonce i řeč, která bývá jindy tak účinná v schopnosti zastřít pravdu. Šaty skutečně dělají člověka. Jakékoli, třebas sebeskrovnější - a třebas i sebenestvůrnější.


Soukromí hledáme jenom v cizím prostředí. Kde jsme doma, tam se nestydíme. Lidé se nestydí svléknout šaty doma mezi svými blízkými, venku jsou podstatně ostýchavější. Podle tohoto poznatku by lidé museli být rudí studem v přírodě, v jejich nejcizejším prostředí.


Ženy v Egyptě nosily typické dlouhé šaty na ramínkách s velice hlubokým a odvážným výstřihem, který sahal až pod prsa, takže ňadra zůstávala odhalená. Pěkná móda.


Slýchala, jak jsou víly krásné; oblečeny v průhledně zelenavé šaty s pásy stříbrnými.


Měla šaty, které jí pěkně slušely, zahalovaly každý úd, aniž jej tísnily, a hojné řasení látky opakovalo jako tisíceré echo rozkošné pohyby bohyně!


Poznal jsem bytosti všech stavů: nesetkal jsem se s tvorem tak ubohým, jako je mladá a hezká žena ze společnosti, která utrácí v Paříži ročně padesát tisíc franků za své šaty. Toť stav, který vede k nezhojitelné nervóze.


K čemu jsou všecky ty mé krásné šaty, když je ze mne teď otrok?
(Shaw: Pygmalion)


Ješitnost žen, i kdyby nebyla větší než ješitnost mužů, je špatná v tom, že se vrhá na zcela hmotné věci, totiž tělesnou krásu, a potom na cetky, šaty a nádheru.


"Dámské fialové šaty, červená rádiovka, dederonová halenka, tři přadena vlny," zaklíná je Médea. A starostlivý otec tahá svršky ze skladiště, dokud je čas.


Nezatěžujte se příliš úsilím získat nové věci, ať jsou to šaty nebo přátelé. Prodejte své šatstvo a zachovejte si své myšlenky.


V robotné kazajce své bídy
já všivácky se ošívám
a šaty z ohnivzdorné slídy
v neštěstí krásném přeji vám.


Holič Čandu přišel v krásných šatech, jaké nosí padre sáhib z misijní školy.
"Ten prasečí potomek! Opováží se mi přinést do domu kabelu z kravské kůže, plášť z kostí bůhvíjakého zvířete a černé anglické boty! Táhni! Táhni odtud, ty ďáble! Znečišťuješ moje náboženství!"
"Ale já jsem se přece oblíkl jako doktor, pane statkáři," bránil se Čandu.
"Jdi pryč, prase, jdi pryč a vem si na sebe něco, co odpovídá tvému nízkému postavení holiče! Okamžitě pustíš z hlavy ty svoje novoty, nebo ti dám napráskat! Ven! Ven, ty ničemo!" křičel statkář. "Neopovažuj se ke mně přiblížit, nebo budu muset dát celý dům vyčistit posvátným kravským trusem."
Čandu honem pospíchal k hokynářství. Kupec mu spílá:
"Ty čuníku, běháš si tu jako šašek, místo abys trochu hleděl na svou důstojnost! Nosíš nečisté šaty špitálníků! Táhni odtud a vrať se ve svém vlastním oblečení!"


Šaty, které nosíme, vše, čím tělesně žijeme, je v moci ďábla.
(Lutherův komentář ke Galatským)


Strhla ze sebe šaty, a nožky vyprošťujíc z bílého prádla, stála tu pojednou nahá v celé své rusé kráse, jak ji stvořil Bůh.


Je krásně teplo a slunečno, pročež se radujme a užívejme ach tak krátkého času léta. A strhněme ze sebe šaty, ať i tělo může nahotou oslavit ten vroucný hodokvas a potěšit se z volnosti, jakou v jiném ročním období nepozná.


Civilizace člověka svazuje, šaty jsou na obtíž, nic se nemůže vyrovnat životu v divočině.
(Burroughs: Tarzan, syn divočiny)


Rozdíl mezi mnou a dnešním přírodním člověkem nebo nějakým troglodytem je ten, že oni směřují ke svému zcivilizování, zatímco Já dělám všechno pro to, abych se civilizace zbavil. Trávím většinu času v přírodě; pokud to jen teplota dovolí, rvu ze sebe šaty.


Člověk pohrdl srstí a vyměnil ji za šaty, které jsou nepohodlné, nepraktické, musejí se prát a když v nich promokne, jsou jen na obtíž. Nuda-pláže a to, že se ženské koupají a opalují nahoře bez, považuji za pokrok, a určitě nejsem sám, jenže Já k tomu mám úplně jiné důvody. A zas: jedině v tropech nejsou šaty nutné.


Víš, Pierre, že jsem si v tvém věku trhala šaty na cáry? Jezdila jsem v lese na koni, bez sedla a bez šatů. Raději jsem byla sama, sama jsem jezdila po lese, nahá, bez jediného hadříku na těle. Dala jsem ti to, co ve mně bylo nejčistšího a nejsilnějšího, touhu milovat jen to, co ze mne strhává šaty.
(Bataille: Matka)


Jakoby jediným pohybem ze sebe strhla šaty a s opovržením je odhodila. V tom okamžiku ho zaplavil obdiv nad gestem, s nímž šaty odhodila. Jeho půvab a bezstarostnost jako by odepsaly celou kulturu, celý systém myšlení, jako kdyby se Velký bratr a Strana a Ideopolicie dali smést ze světa jediným nádherným pohybem paže. I to gesto patřilo do dávných časů.


V jednom šíleném pokusu se vědátoři pokoušeli geneticky pozměnit šatní moly tak, aby ze všech byli teplouši a nemohli se tudíž dál množit. Říkám: "Nechte je. Ať jen rozežerou všechny šaty světa!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm