Jako divoký hřebec hryžeš uzdu

28. října 2017 v 15:21 | Misantrop

Nebuďte jako kůň či mezek: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení.


Dobrý kůň v zeleném poli
sám, bez uzdy, běh svůj volí.


Takové zvíře kdyby vyšňořili uzdičkou ze zlata, kdyby je krmili těmi nejsladšími pochoutkami, tím víc bude vzpomínat na hluboký les a myslit nepřestane na žírná luka.


Jelen, zdatnější v boji, se snažil z pospolné pastvy
zahánět koně, až ten, když podléhal v zápase dlouhém,
člověka o pomoc žádal a za to se podřídil uzdě.
Ale když potom jak vítěz se zpupně z bojiště vzdálil,
nikdy už nepozbyl uzdy a se hřbetu neshodil jezdce.


Jako hřebec, zapřažený poprvé,
se vzpínáš, hryzeš uzdu, střásáš otěže.
(Aischylos: Upoutaný Prométheus)


Ubohá kobylko v postroji
Copak si myslíš, že ti tu uzdu povolí?


Hříbata plaší první dotek uzdy nezvyklý.
Však já pod tíhou běd už dávno otupěl.


Pomni, že první ctností je držet na uzdě jazyk!


Fuj! Stejně se chvílemi neudržím a popustím uzdu nenávistným výlevům, jež mě tak hrdě odlišují od člověka.


Stojí před starožitnictvím, kde si koupil svůj deník. Zachvěl se strachem. Už to, že si sešit koupil, bylo opovážlivé. Přísahal si, že se k tomu místu nikdy nepřiblíží. A přece, ve chvíli, kdy popustil uzdu svým myšlenkám, ho tam nohy samy zanesly.


Být šťastný, to je zločin, proto musí být štěstí drženo na uzdě.


Je snadnější spravovat obec, jež, zdrcena pohromami, z nutnosti poslouchá rozumného muže, než udržet na uzdě zpupnost a smělost lidu, jenž zpychl a zbujněl štěstím.


Tvrdíš: "Já nejsem zloděj,
moudře když stříbrné nádoby míjím." Však nebezpečenství
odstraň - a vyrazí volně pud vrozený, zbavený uzdy.
(Horatius: Šťavnatý dialog)


Splašená lidská "spřež".
Na uzdě dosud - a co tropí!
Lze udržet ji stěží! -
Přes škarpy letí - příkopy -!
Což - až tu káru vyklopí -
a - bude bez otěží?! -


Jedině neustálá práce a povinnosti drží tu lidskou sebranku jakž takž na uzdě.


Ne svoboda, ale bázeň, strach drží lidi na uzdě, a proto je zapotřebí, aby dodržovali zákony.


Zákony, většinou slabší než vášně, drží lidi na uzdě, ale nemění je.


Každý moralista či zákonodárce, ať už se prohlašuje za lidumila, nebo ne, celou svou bytostí dokazuje, jak lidský rod musí být držen na uzdě etických příkazů či omezován strachem ze zákonného trestu.


Proč je, dejme tomu, takový nacismus zakázaný a trestný, zatímco jiné podobně zločinné humanismy, ideologismy a církve jsou povoleny? Protože nacistů je nyní tak málo a byli kdysi hned po jejich porážce včas zakázáni. Proto lze tuto hrstku fanatiků držet na uzdě, poněvadž jich je málo.


Co lidé nazývají obecně zbožností a svatostí, to je lživý výmysl podvodníků a sofistů nebo zákonodárců, kteří chtějí zastrašit a držet na uzdě lidi páchající bezpráví.


Ostrý mráz tuho spoutává vodstvo
a řeky nedočkavé jak na uzdě drží -


Opatrnicky nastavujeme uši a zaostřujeme oči nad tím, co vidíme a co slyšíme, stydíce se za počestnost či nepočestnost našich vlastních myšlenek a přání, a tak jen neustále tratíme dokonalou radost přítomných let a ani na hodinu si nedovolíme popustit uzdu, jaký je pak rozdíl proti tomu, kdyby nás uvázali v tom nejtěžším žaláři?


- On uzdou je tvé vůle, moje milá.
- Jen osel uzdě té se poddává.


Velikost charakteru není v tom, že nemáme afekty - naopak, máme je v nejstrašnější míře -, ale že je držíme na uzdě.


Je to prašť jako uhoď - blázinec a společnost. Naše bludy držíte na uzdě silnými dávkami léků, jež vážou proteiny a ovlivňují signály vysílané do mozku, a národy se před šílenstvím ve světě brání zbraněmi.


Původně na koňský hřbet si oděnec sedal,
zvíře obracel uzdou a pravicí sekal.
V bitevním poli to také zkoušeli s býky
a zkusili pustit i kance na líté vrahy.
Podobně mohutné lvy asi pustili napřed
i s krutými krotiteli a biřici s biči,
aby je mohli řídit a podržet v poutech -
marně: rozohněni v tom krveprolití
děsili zběsilí vlastní i protější tlupy,
hroznou hřívou své hlavy vlajíce všady;
jezdci pro samý řev své splašené koně
nemohli upokojit a usměrnit uzdou.
(Lucretius: Bitvy)


Instinkt dravého zvířete, který rozum nikdy zcela nedokáže udržet na uzdě, nás nyní může - zbavené všech zábran - hnát do nekonečných konfliktů, až druh homo sapiens zcela zanikne.


Splašenec je ten dnešní lid!
Volnost chce a - okovy chrastí! -
Tomu tak uzdu povolit:
a - strhne všechno s sebou do propasti!


Ale dovolte, copak je zde tahle lůza od včerejška? Byla zde odedávna, jenže si s ní věděli rady a dovedli ji držet na uzdě. Ale dnes?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm