Když jsem byl mladík

23. října 2017 v 14:37 | Misantrop

Candide byl mladík, kterého příroda obdařila neobyčejně jemnými mravy. Jeho duševní hodnoty mu bylo možno vyčíst z obličeje: myslel prostince, své názory vykládal bez oklik - mám takový dojem, že právě pro tyto vlastnosti mu začali říkat Candide (Prosťáček).


"S poctivostí nejdál dojdeš!" pravil mladík. "Peníze svedly už mnohého, peníze jsou jed člověčenstva a touha po nich hříšná..."


Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně, a protože Pavel mluvil dlouho, přemáhal ho spánek. Usnul a spadl z třetího poschodí.
(Bible: Skutky apoštolů)


Buddha je jedním z největších a nejvlivnějších myslitelů lidstva. Jako aristokratický mladík se probral k otázce problematičnosti lidského života a odešel od své rodiny do "bezdomoví", jak to tehdy nebylo nic zvláštního, ani nic zvlášť obtížného (klima, relativně malé zalidnění, bohatá příroda).


Opravdovou radost ze života jsem poznal až coby mladík po vojně, a to v lese, pod stanem. Jako teď.

Ztratí-li tělesně mladý člověk svou svobodu (ženitbou, prací) či ztratí-li svou mladou mysl a začne myslet podle toho, tedy jako nesvobodný stařec, pak i tento mladík, ač dosud fyzicky mlád, v duchu již zestárl víc než svobodný pán, jemuž je třebas dvakrát tolik let.


Jsem zdravý, štíhlý, dobře rostlý a tělo mám stále mladé a krásné jako dvacetiletý mladík, ač je mi už padesát let. Inu, je-li mladý a krásný duch, je mladé a krásné i tělo.


Mladík je hrdinou, umí-li život prožít.


Dnes jsem se praštil přes kapsu a v levném obchodě "vše za 39 Kč" jsem pořídil barvu na vlasy. Moji oblíbenou černo-modrou sice neměli, ale obyčejnou černou ano, a tak jsem ode dneška zase jako mladík s havraními vlasy. Těch stařeckých šedin jsem měl už dost, vypadám s nimi jako nějaký usedlý starý pakokot.


Mladý muž, nevolnický syn vychovaný k úctě absolutně ke všemu, k tomu, aby líbal popské ruce, skláněl se před cizími myšlenkami, mladík, který trápil zvířátka, bez sebemenšího důvodu poklonkoval před Bohem i lidmi, jen z vědomí vlastní nicotnosti... tak tedy tento mladý muž ze sebe postupně, kapku po kapce vyždímal otroka a... když se jednoho krásného rána probudil, náhle pocítil, že v jeho žilách už nekoluje otrocká, ale skutečná krev...
(Čechov: Zápisník)


Skutečná rebelie se označí jako "podivínství". Když byla před dvěma lety (r. 2003) ještě povinná vojna, odmítal jakýsi mladík z Krnova nastoupit a zcela správně a logicky přestal komunikovat s okolím. Mám ten článek z novin pořád ještě schovaný, kde o této "kauze" psali! POLICIE STÍHÁ PODIVÍNA, KTERÝ NECHCE NA VOJNU, tak zněl titulek. Ne tedy už žádný sympatický a mediálně vděčný "rebel", nýbrž "podivín", který by měl být zkoumán psychiatry a stíhán policií!


Život není nikdy krásný, takové jsou jen obrazy života, totiž ve zjasňujícím zrcadle umění či poezie; zvláště v mládí, kdy jsme to ještě nepoznali. Mnohý mladík by dosáhl velkého uklidnění, kdyby si mohl pomoci k tomuto náhledu.


Ať hlad a strázně snášet se naučí mladík
a v nebezpečích, pod širou oblohou, ať dlouho žije.
(Horatius: Ódy)


Vše, co jsem jako mladík od života chtěl a očekával, bylo, abych mohl v klidu sedět někde v koutě a dělat svou práci, aniž by si mě kdokoli všímal.


Mezi těmi kamennými srdci se jen jediný mladík, zabraný do snění, zdá soucítit s neštěstím. Ostatní naň vrhají pohrdlivé a velitelské pohledy, on pak ví, že proti všem nic nezmůže. S lokty opřenými o kolena a s hlavou v dlaních se v duchu užasle ptá, je-li tohle opravdu to, čemu se říká lidské milosrdenství. Tu si uvědomí, že je to jen prázdné slovo, které se již nenajde ani ve slovníku poezie, a upřímně přizná svůj omyl. Zmítá se, leč marně, ve století, do něhož byl vržen; cítí, že tam není na svém místě, avšak nemůže z něho uniknout. Hrozné vězení! Ohavný osud! Mladík v návalu pohoršení vstane a chce odejít, aby neměl ani nedobrovolnou účast na zlém skutku. Prchá...! Prchá...!


Všechno mizí. Také Já už dávno nejsem ten "bezcitný a bezohledný mladík", který se toulal po světě, s ničím si nedělal hlavu a do všeho se vrhal po hlavě, nemysleje na následky, poněvadž si byl jistý, že je neporazitelný a nesmrtelný a že ho nikdo a nic nemůže nikdy natrvalo připravit o tu nesmírnou, až nelidskou, ano nadlidskou zvířecí svobodu, již si sám dal.


"Když sem byl mladík, tak pinta desítky, říkali sme tomu bahno, stála čtyři pence. To bylo samozřejmě před válkou."
"Před kterou válkou?" zeptal se Winston.
"Před všema válkama," začal starý neurčitě. Zvedl sklenici a zase se napřímil v ramenou. "Na vaše zdraví!"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm