Přijměte tento list

31. října 2017 v 15:10 | Misantrop

Vážení,
prosím, abyste přijali tento list jako dokument. Byl napsán na obranu proti případnému znevážení a zesměšnění mého činu; také jako poukázání na to, že jsem člověk pohybující se dosud v mezích duševní normy (v případě, že bych byla - samozřejmě nedopatřením - odstavena někam, kde se zabývají odstraňováním politických vězňů).
Přecházím k věci.
Dnes, dne 8. 7., ukradnu autobus a plnou rychlostí vjedu do davu lidí. Zaviním smrt x lidí. Budu souzena a potrestána.


Jednoho dne se prý konala na Cetinji rada třicíti knížat a mnoha mužů z lidu, když bylo vladykovi doručeno psaní. Vzal je, rozpečetil, četl a v jeho tváři se snažili číst přítomní. Co je v tom nevelikém listě, že vladyka chmuří čelo, že bledne a slzy mu vytryskly z očí?
"Oj, vladyko," řekli, když mu ruka s papírem klesla, "dříve jsi také dostával psaní, ale žádné tě tak nerozesmutnilo jako dnešní. Od kterého krále přišlo?"
"Bratři moji, milí Černohorci," pravil vladyka, "nepíše mi král, ale paša Bušatlija. Shromáždil jsem, oznamuje mi, devadesát devět tisíc vojáků. Pusť mne s ním přes Cetinji. Chci táhnout na Dubrovník a podrobit si jej."


Neblahý list ovšem přikvačil dnes a večer po šichtě na mne čekal doma. List s nechvalně známou hlavičkou takzvané "Zdravotní pojišťovny". Po roce si nějaký ouřada svým chorým mozkem vymyslel, že jsem prý nezaplatil poslední samostatnou splátku výpalného a nyní ji chtějí mít vyplacenu - i s patřičným penále.
Inu, zaplatím. Co jiného mi zbývá? Hodím jim do chřtánu těch těžce vydřených 1086,00 Kč, abych měl od těch kurev pokoj a aby mi pro ten nepatrný obnos nesebrali všecko.
Ale nepřestanu nikdy tvrdit a do světa rozhlašovat, že jsou to bezectní vydřiduši, zloději, násilníci, mafiáni, parchanti a hajzlové, kteří rádi někoho ponižují. Nejde totiž ani tak o ty peníze, ty vem ohnivý čert; tady jde hlavně o to ponížit vás a dát vám znát, že nejste nic jiného než poddaný jeho veličenstva státu.
To penále by mi prý mohlo být milostivě prominuto, kdybych o to kdesi na dalším úřadě poníženě zažádal. To tak! Ještě se budu pro pár korun před někým plazit a prosit za odpuštění, lítat a shánět, jako kdybych se dopustil nějakého zločinu. A co bude dál? Mám ještě prosit prezidenta republiky o amnestii, že jsem včas nezaplatil výpalné?
A jiní lidé jsou stále ještě spokojeni s tímto světem a s tímto stavem. Jsou dokonce tak spokojeni, že jsou schopni plodit a rodit další děti na tento prohnilý svět, od nějž se Já s hnusem odvracím. Ano, tento jejich svět, tento výplod jejich chorých mozků chtějí ještě odkázat a předat dál svým vlastním dětem! V Mauthausenu byli vězňové také ještě spokojeni. Také tam, v koncentračním táboře, se milovali a rodili dál děti pod heslem Arbeit macht frei...


Chtěli je k práci donutit, chtěli je také ztrestat a pokořit. I psali, rychle psali a listy pečetili, královští úředníci i šepmistři, a listy jízdním poslům dali, kteří na bystrých koních je roznášeli v různé strany.
Havíři oklamáni, uvěřili, a rozžehnavše se s druhy na brzkou a bohdá již lepší shledanou, vydali se na cestu. Netušili, že se s ostatními již neshledají, že jejich průvodce veze o nich purkrabí křivoklátskému Uriášův list (podle starozákonního Uriáše: podstrčený dopis, který je svým obsahem nebezpečný tomu, kdo jej předává. - Vysv. Mis.), že mají na Hrádku býti popraveni, a že proto vzal s sebou do vozu tři popravní rubáše.
Hejtman, drže list v rukou, oznámil přísně havířům, že Jeho Milost král ráčil již svou vůli oznámiti a poručiti, aby všichni, jak tu stojí, i ti, kteří na Křivoklát byli posláni, byli, jelikož buřiči, na hrdle trestáni.


Salomé šla prosit úřady o důchod. Vzala si na to můj rodný list (který jsem ještě nestačil spálit), aby jí mohlo být přičteno k dobru, že dala státu vojáka a dělníka.


List Sancha Panzy Tereze Panzové, jeho ženě:
Za pár dní odjedu, abych se ujal toho vladařství, a toužím teď ve dne v noci po tom, abych si tam nadělal brzy hodně peněz, řekli mi tady, že každý, kdo se má někde ujmout vlády, myslí nejvíce na tohleto.
Tvůj muž
VLADAŘ SANCHO PANZA


List poctivého občana

Svět špatný je i lidi na něm,
dnes neváží si vrchnosti víc,
dnes vrchnost světská a též kněžská,
ta za terč vtipům slouží mnohým,
jež slzu v oči vloudí jistě,
kdo není dosud zkažen zcela.
Neb lotr taký zapomíná,
že od Boha jest vrchnost dána
nám lidem, bychom nezbujněli
a navzájem se nepobili.

A jaký život bez daní je?
Tu každý by hned zpyšněl, věru,
stal by se z něho fláma také,
bez daně žil by, a též v Boha
by přestal věřit, neboť jistě
pro radovánky čas by neměl
na Boha myslet, hojnost maje
těch peněz, které dneska dává
ne státu, by stát mohl klidně
zřít do budoucna, nemusel se
tu dlužit tam, tu dlužit tady.
Daně jsou tedy požehnáním,
a božím k tomu, věřte, lidé,
neb pracovat tu člověk musí,
by zaplatit moh svoje daně,
kdo pracuje však, nemá času
na radovánky, požitkářství,
jež ničí lidi v mladém věku
a nevěrce, jež tvoří z lidí.


LIST JEREMJÁŠŮV
Nejsou bohové; nebojte se jich.

LIST JAKUBŮV
Jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.


Egyptský král pozdravuje Polykrata.
Velmi se raduji, když slyším, jak se ti výborně daří. Ale mně se, milý příteli, tvé štěstí ani dost málo nelíbí. Slyšels někdy o závisti bohů? Já ji dobře znám. A proto přeji ze srdce sobě i svým milým, aby naše štěstí nebylo trvalé, aby se střídalo i s nehodami a s neštěstím. Ještě jsem nikdy neslyšel, že by nějaký člověk v nadměrném štěstí žil a také v něm i zemřel. Pokud já vím, každý takový šťastlivec velmi bídně skončil život. Varuji tě jako přítel přítele. Poslechni mne, co ti radím. Podnikni něco proti svému štěstí. Přemýšlej, co je v tvém paláci nejcennějšího. Mám na mysli nějakou věc, jejíž ztráta by tě velmi bolela. Až na takovou přijdeš, ať je sebevzácnější, odhoď ji od sebe, aby ji už nikdy lidské oko nespatřilo. Snaž se ze všech sil, aby sis přivolal nějaké neštěstí.
Když Polykratés králův list přečetl, dlouho o něm uvažoval. Poznal, že mu Amásis dává dobrou radu. Proto přemýšlel, který klenot je mu nejdražší, pro jehož ztrátu by se nejvíce rmoutil. Za takový klenot pokládal svůj zlatý prsten s pečetí, kterou vyřezal ze smaragdu proslulý umělec a zasadil ji do prstenu. Rozhodl se, že se tedy tohoto prstenu zbaví, aby od sebe odvrátil závist bohů.


Výuční list
Umění je dlouhé, život krátký, úsudek těžký, příležitost prchavá. Jednat je lehké, myslit těžké; jednat podle myšlenky je nepohodlné. Každý počátek je veselý, práh je místo nadějí. Chlapec nade vším žasne, dojem je pro něj rozhodující; učí se hravě, vážnost ho překvapuje. Duch nápodoby je nám vrozen, co však máme napodobovat, nesnadno poznáváme. Vzácně nalézáme znamenité věci, ještě vzácněji si jich vážíme. Výšiny nás vábí, nikoli stupně k nim. Zrak upřený k vrcholu, rádi putujeme nížinou. Jen části umění lze se naučit, avšak umělec je potřebuje celé. Kdo se mu naučí jen zpola, bloudí a mnoho mluví; kdo je má celé, nechce než tvořit a mluví zřídka nebo až k posledu. Kdo se mu naučí jen zpola, nemá tajemství ani síly, jeho nauka je jako upečený chléb: chutná a sytí jediný den; avšak mouku nemůžeme zasít a obilí, které má být zaseto, nesmíme semlít. Slova jsou dobrá, nikoli však to nejlepší. To nejlepší slovy neozřejmíš. Duch, ve kterém jednáme, je to nejvyšší. Jen duch je schopen pochopit a zobrazit jednání. Nikdo neví, co činí, jedná-li dobře: špatného však jsme si povždy dobře vědomi. Kdo působí jen znameními, je pedant, pokrytec nebo břídil. Těch je mnoho a je jim dobře, když jsou pohromadě. Jejich žvanění učedníka zdržuje a jejich vytrvalá prostřednost právě nejlepším nahání strach. Výuka pravého umělce však odkrývá smysl, neboť kde chybí slovo, tam mluví čin. Pravý učedník se učí neznámé vyvozovat ze známého a blíží se mistrovi.


Miloš byl jat a vsazen do žaláře. I stával u okénka a díval se, kdo půjde mimo. Dočkal se Kosty Ciganina - dal mu tři dukáty a požádal, aby mu donesl papír. Když se Kosta vrátil, napsal vězeň svou krví list caru Lazarovi. Tam všechno vypověděl, co a jak bylo. I sedl car Lazar a poslal Latynům rozkaz, aby hned mu odvedli povinnou daň, pro kterou zetě poslal, aby Miloše propustili a dali mu slíbených tisíc dukátů. Neučiní-li tak, zdvihne se car proti nim, poplení jejich vlast a domy srovná se zemí. I běželi, sotva psaní přečtli, Latynové vězně vysvobodit a všechno mu vyplatili, jak car Lazar žádal. -


Ve vězňově komůrce blikotala svíčka. Na stole, na dvou židlích a na koberci kolem stolu leželo plno rozevřených knih. Za stolem seděl bez hnutí člověk málo podobný normálním lidem. Byla to kostra potažená kůží, s dlouhými ženskými kadeřemi a huňatým plnovousem. Pleť měl žlutou až nazelenalou, tváře hluboce vpadlé, záda dlouhá a úzká, a ruka, kterou si podpíral vlasatou hlavu, byla tak tenká a vyzáblá, že z toho mrazilo v zádech. Ve vlasech se mu už třpytily šediny a nikdo by při pohledu na ten stařecky sešlý obličej nevěřil, že tomuhle muži je teprve čtyřicet let. Spal... Před jeho svěšenou hlavou ležel na stole list papíru popsaný drobným písmem:
"Dávám na vědomí, že opovrhuji jak svobodou, tak životem i zdravím, prostě vším, čemu se ve vašich knihách říká dary života.
Patnáct let jsem bedlivě studoval vezdejší život. Neviděl jsem sice svět ani lidi, avšak ve vašich knihách jsem sahal na křídla krásných ďáblů... Ve vašich knihách jsem dělal zázraky, zabíjel, vypaloval města, dobýval celá království...
Díky vašim knihám jsem moudrý. Všecko, co po staletí vytvářela neúnavná lidská mysl, je zhuštěno v malou hrudku v mé lebce. Vím, že jsem moudřejší než vy všichni.
Proto opovrhuji vašimi knihami, opovrhuji všemi krásami života i moudrostí. Všecko je nicotné, pomíjející, neskutečné a ošidné jako přelud. Jakkoliv jste hrdí, moudří a krásní, smrt vás setře z povrchu zemského stejně jako polní myši a vaši potomci, vaše dějiny i nesmrtelnost vašich géniů zmrznou nebo shoří i s celou zeměkoulí.
Pomátli jste se a jdete po nepravé cestě. Lež pokládáte za pravdu a hnus za krásu. Divili byste se, kdyby z nějakého důvodu na jabloních a pomerančovnících místo jablek a pomerančů vyrostly žáby a ještěrky nebo kdyby růže začaly vydávat pach zpocených koní; zrovna tak se divím já vám, kteří jste vyměnili nebe za zemi. Nechci vám rozumět!"
(Čechov: Sázka)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm