Se žalem dívám se

30. listopadu 2017 v 16:10 | Misantrop
William Blake: Žal (1795)


Se žalem dívám se na naše pokolení!
Má před sebou buď prázdno, nebo tmu.
A zatím pod tíhou poznání, v pochyb vření
s rukama v klíně stárne pomalu.


Je to tak a tak je to i dál:
člověk stvořen pro radost i žal.
Radost i žal stkány jsou jemně
v háv, který halí duši zevně.


Sám Bůh dech ztajil, vida tě,
a sladký žal ho zmořil:
Co vážíš, splatím ve zlatě,
za to, že jsem tě stvořil.
(Hora: Z díla básníka Aneliho)


Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal.
(Bible: Přísloví)


Jen žal prý má být mistrem moudrého.
(Byron: Manfred)


Velká věda poskytuje jen - žal. Jen zármutek jest - údělem mudrce!
(Arcybašev: Vypravování o veliké vědě)


Znakem štěstí nebývá vždy smích;
i do nejsladší chvíle přimíchá se
kapička žalu, nevýslovně trpká.


Máj v lůně pustých skal;
na tváři lehký smích,
hluboký v srdci žal.
(Mácha: Máj)


Tak jako v etice je zlo následkem dobra, tak v životě radost plodí žal.
(Poe: Berenice)


Žal je nejtrvalejší ze všech citů, jako je cypřiš nejvytrvalejší mezi stromy.
(Poe: Morella)


Kdyby jen dovedli lidé dle toho, jak cítí,
že tíživé břímě a těžké jim na duši leží,
i pochopit, z kterých příčin to pošlo a odkud
se jim na srdci vzal ten žal jako kámen:
pak by nežili tak, jak je vídáme nyní,
kdy nikdo neví, co chce, a věčně se honí
sem a tam, té tíhy se doufaje zbavit.


I nezbude smrtelným lidem
nic než bída a žal - a nebude pomoci od zla.


Smutný Sól, vší úpravy, veškeré krásy
docela prost (tak bývá zachmuřen v čas, kdy se zatmí),
žalu se oddává jen a žal svůj podpírá hněvem:
nechce již sloužit světu.


Je možné pochopit, když někdo trpí žal
větší než možno snést, že život ukončí.
(Eurípidés: Hekaba)


Mnozí by tak rádi potěšili oko své lidským utrpením a vykoupali svůj žal v lidské krvi, avšak nemohou, sami jsouce pouze lidmi, a tak jsou bezradní. Z této bezútěšné bezradnosti se pak rodí zvířecí tragédie namísto lidských.


"Proč trháš mě?" a řine se z ní krev.
"Ty nemáš soucit?" Zní v tom žal i hněv.


Pokud existuje ďábel na této zemi, pak je to člověk, který tento žal způsobuje a dopouští.


Tu stinnou poušť, ty opuštěné lesy snáším líp než města kvetoucí a lidnatá. Zde mohu sedat, nikým neviděn, a ku slavičím teskným klokotům svou ladit strast a zpívati svůj žal.


Ta zvířata mě snad dnes nenechají odejít! Nasypu jim všem alespoň zbylé drobečky, aby ze mne také něco málo měla. Je to i tak stále málo za to, že těší můj žal.


Zorka. To byl hodný pejsek! Zorčino zmizení, to bylo snad moje první setkání se smrtí. Pamatuji si stále ten nesnesitelný žal nad ztrátou někoho blízkého.


Pronášely se řeči se všemi příslušnými floskulemi: "Předčasný skon - věčný žal..." - Hlína promíšená kamínky dopadla; a už se o něm na světě nemusí mluvit.


Kdyby mohl člověk v nejostřejších chvílích hoře a hněvu vidět vše kolem - nebylo by na světě ani hněvu ani žalu, snadno by nastávalo smíření.
(Arcybašev: Lidská vlna)


Žal se zmenší, když už dál růst nemůže.


Člověk v každém vidí upřímného přítele, kdy se zamiluje skoro do každé ženy a každé je ochoten nabídnout ruku a srdce, což se leckomu dokonce i podaří učinit - často k pozdějšímu velkému žalu na celý zbývající život.


Před dávnými časy žily prý na ostrově podivné jednonohé bytosti. Bydlily ve skupinách ve skalních útesech a v pohanských mohylách a skrývaly se před jasným denním světlem. Kdykoliv se jim něco podařilo, co lidem působilo žal anebo strach, zalézali do svých děr, odkud potom zazníval hlasitý výsměšný chechtot.


Neexistuje žádný lidský žal, jenž by mě nedovedl obšťastnit.


"Podívejte, je to netvor, kráčí sám. Podívejte, vytahuje něco z kapsy. Hodil to na zem. Pojďte se podívat, co to je. Je to černá krabička, otevřete to... tak dobře... podívejte. Je to žal, neštěstí a bolest. Je to samota a toužení. Páni, ten bude litovat, že je ztratil."


Ten muž je zřejmě chorý, neb žal ho jímá,
když má před očima to, co dříve provedl.
(Sofoklés: Aiás)


Ty nejsi Héraklés a nemůžeš vyhladit špatnosti jiných a nejsi ani Théseus, abys očistil od špatností Attiku: své vlastní špatnosti vyhlaď! Odtud, ze své duše, vyhosti žal!


Není hodno ani radostí ani žalem kormoutit jasnou mysl. Její lhostejnost a necitelnost je nejlepší pomstou za ošemetnou klopotivost našeho světa.


Sám si broukám svoje verše, nevím, co je žal
Pramen prýští, sladká voda sama věčně plyne dál
(Chan Šan: Harmonie)


Solón skládal básně, v nichž činil Athéňanům výčitky:

Jestliže stihl vás žal jen pro vaši povahu špatnou,
nesmíte na bohy přec svalovat tento svůj hněv!
Sami jste ochranou svou přec povznesli mocné ty muže;
proto vás postihla teď neblahé poroby tíž.


Vy, kterým žal se v srdce vkrad,
když viděli jste, kolikrát
za krev a zlato kupčili
vám s vlastí, již jste ztratili -
svolejte jeden velký sněm
a slavnou výzvu dejte v něm,
že všichni jste, jak v onom dni
vás Tvůrce stvořil - svobodni!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm