Tak tady je ta vytoužená demokracie

17. listopadu 2017 v 17:25 | Misantrop

Tak tady je ta vytoužená demokracie a mnohým se určitě splnil jejich životní sen. Ale Já jsem už dlouho předtím, než vyrukovali s heslem, že demokracie není anarchie, věděl, že to nebude ono. Pro mne se nezměnilo nic.


Ani dneska není demokracie, humanita
Žádná z těch pyšných chloub našeho moderního světa

Demokracií by se mnohé zlepšilo
Ale ani tohle by pro mne nebylo
Byla by to snad spravedlnost pro jiný
Ale pro mne jen tyranie většiny


Demokracie je vláda lidu. Ještěže tady něco takového není, přes všechny hlasité proklamace. Kdyby tady totiž byla pravá demokracie, pak by to byl ten nejotřesnější fašistický teror.


Nazývám totalitářským státem takový stát, který ovládá všechny důležité oblasti života, což dělá v současnosti každá, i ta nejliberálnější demokracie na tomto lidmi zpotvořeném světě.


Křesťanství, komunismus, demokracie, stát jako takový vůbec, kolektivismus a vláda lůzy, to je obecně lidská choroba.


Komunismus jako názor a nákaza je vždy přítomen již v "učení" asi nejznámějšího podvodného iluzionisty všech dob, Ježíše Nazaretského, s tím svým "poslední budou mezi prvními", a je součástí každého typu státu. Nezáleží, jestli tomuto jevu říkáme "křesťanství", "bolševismus", "stalinismus", "socialismus", "sociální demokracie", "sociální stát", "levičáctví", "anarchismus" nebo prostě a jednoduše "humanismus" - názvů pro jeden jediný zarytý názor si můžou vymyslet kolik chtějí. Můj pohled na celou problematiku se tím ani trochu nerozostří!


Někdy je docela odporné číst, s jakým nestydatým pokrytectvím se kritizuje a odsuzuje to, co dělali v "milovaném" Sovětském svazu také a co se stalo běžnou praxí vládnutí též u nás po takzvaném "osvobození". Ba kritizují se a odsuzují i ty věčně platné principy moci, jež nepřestaly platit ani dnes, v současné "liberální demokracii" po konečném globálním vítězství mezinárodních "pokrokových sil" totálně zbolševizovaného a zfašizovaného světa.


Korunu všemu hnusu nasazuje moderní doba tzv. "české samostatnosti". Její mocipáni byli všichni bez výjimky rovněž naprostými hovady! Ano, HOVADY, pěkně prosím! - se všemi významovými nuancemi, jež toto krásné české slovo má! A to nemám na mysli jen komunisty nebo jejich přímé ideové následovníky naší tzv. "polistopadové demokracie".


Když je nějaký ušlechtilý tvor nucen pracovat s chátrou nebo dokonce otročit tvoru tak neušlechtilému a zkaženému, jako je člověk, pak je to čirý komunismus; nebo demokracie, již Platón řadí v pořadí společenských zřízení na druhé nejhorší místo, hned po tyranii.


Dión měl v úmyslu zrušit neukázněnou demokracii, jež podle Platóna není vůbec ústavou, nýbrž jakousi jarmareční směsí všech možných ústav.


Máme zpoplatnělou pakulturu, která už ani nežvaní o svobodě, nýbrž jen o demokracii, ačkoli ta "demokracie" může znamenat tu nejdespotičtější tyranii - a když může, tedy i je a bude.


A tak se zrodila demokracie, kdy už není u moci hrstka urozených nebo silný jedinec. A protože každá nová vládní forma zpočátku vzbuzuje naděje a jistou úctu, po nějaký čas se udržela. Nikoli však nadlouho. Když vymřela generace, která ji vyvolala v život, zavládla brzy bezuzdnost, nevázanost, nedisciplinovanost a volnost mravů. Občané přestali respektovat jeden druhého i úřady. Každý si žil podle svého bez ohledu na ostatní. A tak když nastala chvíle nejvyšší nouze, navrátili se lidé na radu moudrého a klidného muže zase zpátky k monarchii, protože toužili skoncovat s nesnesitelnou anarchií. Monarchie pak opět dovedla společnost zákonitě k anarchii a v tomto začarovaném kruhu se dosud točí všechny státy na světě.


Smysl pro umění, ten jemný, citlivý, neuspokojitelný a nepostižitelný čich je svou povahou darem vnímavé šlechty; demokracie ho téměř nemá.


V demokracii je vlastně každý den saturnalia, kdy si otroci vymění místo s pány.


Už si tolik neříkají "pán tvorstva", to není v dnešní socialistické demokracii právě košer být "pánem"; takže si říkají na dnešní dobu lépe znějícím termínem "dobří hospodáři". Jenže ono je to totéž!


Hlavním cílem demokracie se stalo počítat hlavy, ale nedbat mozků.


Slovo "demokracie" překládá jako "démonickou vládu", i když řecké "démos" = "lid" a "daimón" = "duch, dobré či zlé já" jsou co do významu dvě naprosto odlišná slova! Řecky tedy pan Horák také neumí.


Mnoho slov, jako například demokracie, přestalo prostě existovat. Nahradilo je několik všeobecných výrazů a tím byla sama o sobě zrušena.


"Demokracie" je takový malý nevinný podvůdek artističtějších vládních vrstev, "zednářů", chcete-li.


Nebezpečí je v tom, že lidé, kteří vládu demokraticky volí, jsou dost náchylní být vládou manipulováni. Protože věří, že když si vládu, ať už je jakákoliv, zvolili, tak cokoliv tato vláda udělá, je vyjádřením jejich vůle. Jenže vláda má své vlastní důvody něco udělat nebo ne. Demokracie je tedy takový trik, jakým vláda lidi přesvědčuje, že je nikdo neřídí nebo nenutí něco dělat proti jejich vůli.


Nejniterněji však odpovídá tento vynález demokracie jedné naší vlastnosti, jež přerostla v poslední době v ostudu, totiž zbabělosti.


Mein Kampf: Přečetl jsem toho hodně, ale lepší kritiku demokracie a parlamentarismu jsem nikde jinde nenašel.


Kvůli nadhodnocování lidského života se běžně porušují i základní principy demokracie! Trest smrti je vyškrtnut z právního řádu, i když je 80% občanů pro jeho zachování! A v médiích je tato převažující poměrná většina kulantně formulována jako "určitá část společnosti"!


Vzpomeňme na řeckou demokracii, kterou si teď berou všichni neprávem do huby jako svůj vzor, aniž vědí, o co tehdy šlo. Jenže tehdy, ve starém Řecku, to byly malé samosprávné obce, ne miliardové státy či dokonce soustátí, jako dnes! Řídit miliardovou obec nejde pravidly převzatými z malých starořeckých obcí, kde si opravdovou demokracii ještě mohli dovolit, zatímco my ne. Pak musely vypuknout války a otroctví a vykořisťování člověka člověkem, jež léty, ani koncem ani nástupem demokracie nezmizelo.


Mysl mu sklouzla do zmotaného světa dvojmysli. Věřit, že demokracie je nemožná a že Strana je strážcem demokracie.


Politického smýšlení byl sice radikál a demokrat, ale to jenom proto, že lidi s penězi vůbec nemohl vystát. Do smrti už věrně stál při praporu demokracie a radikalismu.


Novináři jsou prý hlídací psi demokracie. Psi ale nikdy nic neřeknou, jenom na každého vrčí a štěkají.


Byly to odbory, které udělaly z pojmu demokracie odpornou a směšnou frázi, nesmrtelně zhanobily svobodu a bratrství větou "nechceš-li být soudruhem, tak ti lebku rozbijem".


Kapitalismus čili demokracie je už minimálně sto let v bezvýchodné krizi. A dnes, stejně jako tehdy, je demokracie v kritickém stavu.


Úterý, 27. června 51
Dnešní den je významným dnem památky obětí komunismu. Jednou si budeme podobně připomínat nějaký Den památky obětí islámu nebo možná Den obětí liberálního kapitalismu či Den obětí demokracie anebo dost možná Den obětí nového světového řádu.


V dosud ještě vzdálené budoucnosti budou existovat pouze dvě možnosti: buď bude svět řízen podle představ naší moderní demokracie, čímž padne těžiště rozhodování ve prospěch početně silnějších ras, nebo bude svět ovládán podle přirozeného řádu sil a zvítězí národy s brutální vůlí, tedy nikoliv národ sám sebe omezující.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm