Zatímco byl jsem blažen...

15. listopadu 2017 v 15:23 | Misantrop

Muži blažený, kníže nám bohy souzený, buď zdráv a vítej! Pusť voly, rouchy změň, na kůň se rač posadit a s námi jeti.


Zatímco jsem snil, byl jsem silou své iluse vskutku pánem lidstva, větším než kdokoli přede mnou, neboť prožíval jsem zcela vše, co bych mohl prožívat, kdyby se sen můj uskutečnil - a byl jsem blažen...


Pozdvihl ruce k nebi, měl pocit, že má všechno za sebou a pod sebou; ode všeho se odpoutal. Vznášel se v bezpočtu nadějí, a jen volání ponocného mu někdy připomínalo, že dosud chodí po této zemi. A my se ještě ptáme, zda byl šťasten, ba blažen!


Toto pak jest mé žehnání: nad každou věcí buď vlastním svým nebem, svou okrouhlou střechou buď, svým azurným zvonem a věčnou jistotou: a blažen, kdo takto žehná!


On, blažený, přešťastný a přebohatý - jde žebrat. Žebrá o vaši přízeň, vy unuděnci!
(Wagner: Umělec a veřejnost)


Kdo vpravdě blažený, má doma zůstávat.


Jak blažen Misantrop, jenž všech lidí vzdálen je.


Ach, jak je blažený, kdo nenávist k lidem poznal!


Tak volný náhle, blažen tak v té deštné slavnosti,
Já slavím v dešti volnost svou, zbavený vší lidskosti.


V tmě zář kdo vidí, je blažen!


Posedím tam u ní
pěkně v trávě blíž,
až srdéčko zavzdychá,
šťasten, blažen jen,
vždyť prvosenka jarní
je můj první jarní sen.


Jsem blažen, šťasten v lese: každý strom promlouvá tebou. Ó jaká nádhera!


Les se stále mění, jsa vždy jinak nasvícen zdánlivě po obloze putujícím sluncem. Ve vánku se také neustále hýbou stromy a větve a listí, vlní se tráva a další rostliny v podrostu a v něm se hemží broučci a mušky a jiný hmyz, poletují pestří motýli, kteří usedají i na mne, a Já je blažen nechávám.


Je jasno, zapadá slunce. Jsem blažený, naprosto spokojený. Je tu tak krásně...


Ty tedy, blažený starče, zde uprostřed potoků známých,
uprostřed posvátných zdrojů si v stinném pohovíš chládku.
(Vergilius: Zpěvy pastýřské)


Věru, jedině šťastného mezi samými bídníky jsem stvořil,
toho, jenž vůkol jediným blaženým jest v hoři věčném moři.


Věřím, že skrze umění budou všichni spaseni, a proto že je každému dovoleno, aby pro ně umřel hlady; - věřím, že smrtí budu nejvýš oblažen; - věřím, že jsem byl na světě disonančním akordem, jenž se smrtí naráz čistě a nádherně usmíří.


Který, který že lidský tvor
získá ze všeho blaha víc
než pouhé zdání, že blažen je,
a náhlé zhroucení snů svých?


Já dávno soudím, že vše lidské jest jen stín,
neb žádný člověk není blažen na světě.
Kdo nabyl statků, moci, je snad šťastnější
než jiný, ale vskutku blažen nikoli!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm