Havrani - věštcové neštěstí

13. prosince 2017 v 16:55 | Misantrop

Byl orel, sedící v klidu o samotě na strmé skále. Všichni měli o něm stejné mínění. "Ten je postrachem města," pravil chraptivý havran.


Bratří, knížata ruská! Jsme jedno hnízdo velikého knížete Vladimíra Kyjevského, po rodu nejsme na kořist ani černému havranu, natož tomu Mamaji pohanu!


Veliký kníže Andrej podobaje se vznešeností hvězdám vyhýbal se zlu, přebýval v ústraní jako noční havran v úkrytu. Ale to vše nebylo vhod jeho ženě, neboť byla žádostiva rozněcování a tělesných rozkoší.


Obarvil jsem si vlasy. Několik let jsem to nedělal, ale povedlo se. Jsem zase fešák s hárem havraním jako za mlada.


TAM SUBITO CORVUS, QUI MODO CYGNUS ERAT
Havranem náhle se stal - nedávno labutí byl
Martialis se vysmívá tomu, kdo dohání mládí barvením šedých vlasů. Užívá se také obecně o změně názorů.


Hejna havranů se tu slétala a jejich skřek neumlkal a křičíce vyčkávala den, v němž budou padat lidské trupy a krev se bude valit jako voda v moři.


My pobíjíme v řádné nebo méně řádné bitvě své sousedy a za mizernou odměnu zásobujeme kuchyni havranů.


Je tedy lépe své nepřátele jíst než nechat ovoce svého vítězství napospas havranům.


Vlastně i v havraním hejnu se vyskytují skupinky jedinců, kteří se zabývají výhradně krádežemi toho, co ostatní sami nasbírali. I zvířata tedy mají cosi jako své "politiky". Jenže u zvířat je všechno dobrovolné a komu se to nelíbí, může jít. V lidské společnosti je naopak všechno povinné a zakázané - a nikomu není dovoleno odejít.


Havran zakrákal lítostivě: "V srdce bodá mě nedůvěra tvá a zlořečím oděvu svému a havraní podobě, neboť jen pro tu se mne štítíš. Ubezpečuji tě, že srdce mé krkavčí není."


Jako by se mi usadil černý havran na levém rameni. Vtírá se do duše ono Poeovo never more, "už nikdy více", tak ten havran kráká.


Pokračuji v četbě úchvatného Poea. Nejvíc se mi od něho líbí povídky, které nejsou příliš známé, zatímco notorická Jáma a kyvadlo, Vraždy v ulici Morgue nebo americká čítanková četba, báseň Havran, mi nepřipadají až tak skvělé. Ony sice skvělé samozřejmě jsou, ale často se jim dává neuměřená přednost před ostatními, což je škoda, nebo spíš prostá neschopnost "normálního uživatele" rozumět dobré literatuře a umět ji ocenit.


Jste lidé a obdivujete se havranu, o němž Plútarchos svědčí, že naházel do nádoby jen z polovice naplněné vodou tolik kamení, až voda vystoupila tak, že se mohl pohodlně napít.


Opravdu si to zasloužíš, abys byl větší ubožák než havrani, kteří si mohou létat, kamkoliv chtějí, a svá hnízda přemisťovat a křižovat mořem, aniž při tom vzdychají nebo touží po svých někdejších domovech.
(Epiktétos: Rozpravy)


Lékařské konzilium u lože těžce nemocného: Havrani v bílých pláštích.
(Václav Dušek)


Vejdete do města, jež je jakýmsi pařeništěm moru, v němž nejsou leč mrchy, které jsou trhány, anebo havrani, kteří je trhají.


Měla jsem v noci na dnešek těžké sny. Viděla jsem krev. A ráno nad hradem krákali havrani.


Nářek zněl opodál za skálou; pak náhle zmlkl. V ten okamžik vznesl se nad Ctiradem havran, a poletuje nad ním, zakrákal svým chraptivým hlasem. Ani vladyka, aniž kdo z jeho družiny, povšimli si černého ptáka, varovného znamení.
Leželi na slunci, zbodaní, mrtví; roje much sedaly na ně, a z výše nad nimi se ozýval havran, jehož prve nedbali, a krákavě svolával druhy na hojnou pastvu. Tak zhynula Ctiradova čeleď, tak ve zkázu upadl jejich vladyka.


Pěkné počasí skončilo v noční bouři. Z tropů Indie jsme zase skočili rovnou doprostřed Čech. Dokonce přilétl i pár havranů, který krákorá cosi do zamlklého ticha, byť nikolivěk jistě ono bezútěšné poeovské "nevermore", neboť není ještě všem veselým dnům konec, nicméně tito ponuří černí ptáci jako by svým nenadálým příletem spolu s ponurými mračny ohlašovali a dotvrzovali nadvládu Severu.


Krákavý zpěv se mění některým ptákům zároveň s povětrností;
prý havrani věští deště a volají vodu
a někdy předpovídají i větry a vichry.


Havran se přiznal, že řečnické krákání jeho rodu obecně více škodí než prospívá.


Děsivá znamení se opět objevují a neustávají vojsko provázet. Místo slavičího zpěvu slyšet zlověstný krákot havranů. Ruská země, jsi v nebezpečí!


Nespjala určité tvary
příroda s určitou barvou a všemožné formy
prvotních semen se tají v odstínu každém:
proč tedy podobně nejsou i atomů shluky
v kdekteré odrůdě skropeny barvami všemi?
Tak by měl totiž vrhat i letící havran
bílý záblesk co chvíli z bílého peří.


Černí havrani krákají podle Donu v očekávání vašich busurmanských mrtvol.


Havrani noci se rozlétli, aby přivolali Lokiho, který podpálil Valhalu žhnoucím trojzubcem Inferna.


A havrani, věštcové neštěstí, krákali celou noc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm