O velikánech tvorstva

25. prosince 2017 v 18:01 | Misantrop

U nás na sídlišti zase porážejí další stromy. Staré mohutné modříny už holt narostly do nebezpečné výše - přerostly takříkajíc lidákům přes hlavu. Je zajímavé, že mně ani ostatním zvířatům tito ušlechtilí a němí velikáni tvorstva v ničem nepřekáželi - jen zvrhlé povaze zlověka...


Nablízku nebylo jediné vyšlapané cesty; a kdo by se chtěl dostat k našemu šťastnému domovu, byl by se musel prodírat listovím tisíců lesních velikánů.


Neznám triumfálnější pocit štěstí a svobody, než odpočívat v korunách lesních velikánů.


Hluboko v téměř neproniknutelném pralese stál obrovský smrk, určitě dvacet sáhů vysoký a s kmenem o průměru čtyř stop. Trůnil tady u kolébky naší rázovité řeky jako strážce z pradávných dob a vzdoroval všem vichřicím a bleskům. Kolem něj stály těsně vedle sebe jeho století druhové - všichni podlehli maličkému hmyzu, který tu příšerně řádil. Obrovští velikáni podlehli nicotným trpaslíčkům; nebylo to osudové znamení?


Štíhlé stromy - velikáni, jež rostly po staletí na kopcích a horách, brzy pocítily na svém těle sekyru.


Kácení pralesních velikánů je líčeno jako zápas s nepřítelem pokroku a jako porážka nějakého zlého obra, což je provázeno vítězoslavným křepčením černochů a pochvalným uznáním bělochů.


Jeden každý je věrný obraz všech ostatních - teprve pak jsou všichni šťastní, protože tu nejsou žádní velikáni, před kterými by ses cítil bezvýznamný nebo podle nichž by ses mohl měřit.


Už nebude géniů, už nebude velikánů. Je po všem.


Všechny ty krásné vynálezy a objevy, na něž je nezaslouženě pyšný i ten nejposlednější idiot, všechna ta vyšší kultura, jíž beztak průměrný člověk nerozumí, byla vytvořena duševními velikány, génii vyššího rozumu a nedosažitelné inteligence. A i oni "stáli na ramenou obrů", jak se dvojsmyslně vyjádřil Isaac Newton. I oni jen špatně kopírovali přírodní jevy nebo zvířata. Ti že by mi mohli být adekvátní společností? Zprostředkovaně snad ano: skrze jejich knihy, skrze jejich hudbu, skrze jejich důmyslné stroje a přístroje, které jsou však také příliš "náladové" jako oni.


Když padne zmínka o jménech impozantních intelektuálních velikánů této rasy, lidská srdce se dmou pýchou, lidé milují pohádky o jejich skvělých výkonech. V žilách všech lidí přece proudí tatáž krev a tím, že se vzdává úcta velikánům, vzdává se vlastně úcta i tomu nejposlednějšímu člověku.


Nejhorlivějšími zastánci humanismu bývají vždy lidé po všech stránkách malí a nejmenší a stejným dílem nejchudší i nejbohatší (chudí duchem a bohatí neřestmi), lidé zoufale obyčejní a prostřední, to jest opět žádní velikáni svého druhu, zato však patřící k těm nejukřičenějším, pokud něco není podle jejich vysokých nároků - kterým ovšem jaksi nedorostli.


Malí lidé uhodnou slabosti velikánů, jako děti uhodnou slabosti učitelů.


Jak se jen posunul celkový ráz morálních soudů! Největší velikáni antické mravnosti, jako Epiktétos, nevěděli nic o dnes tak obvyklém velebení myšlenek na druhé, života pro druhé; podle naší morální módy bychom je museli nazvat přímo nemorálními, neboť oni se ze všech sil zasazovali za své ego a proti soucítění s druhými (zejména s jejich utrpením a mravními přestupky). Snad by nám odpověděli: "Když jste sami sobě tak nudným či ošklivým předmětem, pak tedy myslete na druhé více než na sebe! Dobře činíte!"


Ve starověku by se Hitler zařadil po bok takovým velikánům, jako byli Ašóka, Alexandr Veliký, Caesar, Démosthenés, Periklés nebo Lykúrgos, v novověku po bok Friedricha II., Napoleona či Bismarcka.
(Misantrop: Předmluva k Hitlerovu boji)


Samozřejmě že tito velikáni jsou maratónskými běžci dějin; vavřínový věnec současnosti spíš spočívá na spáncích smrtelných hrdinů.


Mezi neprávem opomíjené velikány dějin, kteří byli vegetariány, patří bezesporu i Adolf Hitler. Většinou mírumilovní a humanističtí vegetariáni tzv. "válečného zločince" Adolfa Hitlera ovšem odmítají (nebo snad pouze "zapomínají") mezi sebe řadit, byť určitý způsob nenávisti, ať k nepřátelským národům, nebo k celému lidstvu, je rozhodně mnohem důslednější a implicitnější postoj než humanismus ve spojení s láskou ke zvířatům.
(pozn. Mis. k Vegetariánství)


Z Napoleona udělali zločince, povýšence s komplexem méněcennosti. To samé se stalo později i Hitlerovi. Proti oběma se spiknul celý tehdejší svět. Zajímavé je také to, že Stendhal naznačuje možnost, že Napoleon mohl být ve vyhnanství na Svaté Heleně buď pozvolna utýrán k smrti, nebo otráven. Druhou možnost ostatně připouštějí i nejnovější bádání těmi nejnovějšími kriminalistickými metodami - pravdu se beztak asi nedovíme, stejně jako se nedočkáme pravdivého rozboru tehdejší politické situace a odpovědí na otázky typu: kdo a proč a komu to prospělo - v obou případech a u obou těchto velikánů dějin!


Nad těmito věcmi, možná dobrými, možná špatnými, ale vždycky podivuhodnými a zvláštními, by byli nemálo žasli Aristoteles, Polybios, Augustus a všichni ostatní velikáni starověku, a já mezi ně bez váhání řadím zcela moderní charakter dona Juana.
(Stendhal: Italské kroniky)


Stendhal není jen výborný spisovatel, ale i vynikající filosof. Můj osobní názor, dojem a poznatek je takový, že jeho všestranný um se stal podstatným inspiračním zdrojem pro jiného mého oblíbeného myslitele - pro Friedricha Nietzsche. Je to požitek číst takové velikány ducha.


A umělci, ta obrovská nedotknutelná jména z dějin umění, ti posvátní velikáni se pomlouvali, nenáviděli, pobíjeli pro křivé slovo, pro přízeň panovníka, pro zakázku... Dělali si co mohli nejhoršího a nemohli si navzájem přijít na jméno.


Slavní lidé, všeobecně považovaní za největší velikány, jsou ve většině ti největší blbci.


Oni takzvaní čeští "velikáni" jsou vůbec povedená čísla: Komenský zase jako nezbedný školáček nestydatě opisoval z latinských mouder, která pak vydával za svá, a jeho slavné heslo "škola hrou" je u někoho, kdo odmítal odložit pro "lepšie chápanie" lískovku a tvrdošíjně lpěl na starém dobrém bití žáků jako na prověřené vyučovací metodě, u takového "dobráka od kosti" je, opakuji, jakékoli spojení školy a hry jen pustým nedorozuměním. Věru pěkně drsná hra!


Nesudiž mne doba vaše podjatá,
že mé spisy útkem zášti stkány;
vaším svědkem sprostá je holota,
mně na súd povolejte velikány!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm