Ponuré čtení o našich šancích

12. prosince 2017 v 16:10 | Misantrop

Svět podle Misantropa; ponuré čtení o propásnutých šancích.


Jedinou povinností člověka je být sám sebou. Kdyby se podařilo, a všechna výchova posledních tří století směřuje proti tomu, kdyby se podařilo v těchto intencích vychovat lidi, tak by šance na nějakou světovládu byly prostě neuskutečnitelné.
(Miroslav Dolejší)


Vyskytne-li se dnes, byť i jen v náznacích, nějaký politik s vizí, nemá šanci se prosadit a je bit zprava i zleva.


Toho, co je svrchované, se může člověku dostat pouze na základě jisté svévole, jako určitá šance.


Kdo volí primitivní prostotu, má jednoduchou možnost změřit své šance na úspěch; jsou nepřímo úměrné množství a síle všech jeho nenapravitelně zakořeněných zvyklostí.
(London: V odlehlých končinách)


Těším se na konec světa, na zánik civilizace, na vyhlazení lidstva! Dovedu si totiž živě představit ty nekonečné možnosti, ty druhé a třetí šance, tu neomezenou svobodu!


Má-li kdo přežít chvalitebné lidské zhroucení, největší šanci budou mít tvorové divocí a osamělí, kteří si udržují své zdravé instinkty živé a obnažené.


I kdyby byly naše šance jen jedna ku stu, neměli bychom se o to přestat snažit.


Máme šanci nedělat to; byť v té či oné podobě už to děláme: odsuzujeme své děti k mukám života i smrti už jen tím, že je tak nerozvážně zplodíme a přivedeme na tento bídný svět.


Vážně míněná dramata nebo psychologické filmy nelze brát vůbec vážně; hodnotu mají jen jejich sarkastické parodie a občas ironický smích komedií; těm ještě dávám šanci.


Ty a tví přátelé nemáte nejmenší šanci. Násilí nevede k ničemu, pořád to říkám.


Jestliže osoba O je napadána celkem C + osobami P při každé příležitosti, den co den, jaké má asi šance na přežití?


Harfeníka i Mignon, pějící své k uzoufání tklivé a smutné písně, musí Goethe stůj co stůj zavraždit, neboť v novověkém světě nemají šanci přežít bez úhony.


Každý den se probouzím s tím, že možná lidstvo přes noc vymřelo. To je jediná moje šance. Poslední šance odsouzence na smrt.


Došla jsem k závěru, že již nemám žádné šance najít si jiný způsob života, který by mi vyhovoval, protože takový neexistuje.


Jen jako nenápadný, bezvýznamný "bezdomovec" mám šanci jim uniknout z jejich společenské mašinérie!


Co je člověk člověkem, především civilizovaným člověkem, není šance, že bych si dovedl vybrat ideální čas a místo pro život v lidské kůži.


Můj jemný sluch už slyší rašit pupeny, jež se hrnou vzhůru za světlem, v šanci využitkovat pro sebe ten podivný, neviditelný a všezaplňující zákon rovnováhy a pohybu či času. Jen jestli už není pozdě...


V říčním orlu a jeho počínání se nám zjevujeme my sami, naše propasená šance a ono strašné: jaké to mohlo být, a ono ještě strašnější: je pozdě!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm