Stále jakoby "na hraně"

6. prosince 2017 v 14:53 | Misantrop
Eculeus ("koníček") byl mučící nástroj, jehož hlavní součástí byl vodorovný trám s ostrou hranou, na nějž byl mučený posazen a přivázán.


Sebevražda se mi vždycky líbila. Je to důstojný a čestný odchod. Udělat to dřív, než se dostaví bolest, nemoc a nemohoucnost. Nedopustit Klímův "vyhazov ze života jako z hospody". Nemohli jsme si vybrat okolnosti našeho narození, a tak aspoň zemřít máme možnost podle svého. Už ve dvaceti jsem si sliboval, že až mi bude třicet, opiji se a skočím po hlavě do kanálu. Dnes je mi čtyřicet a jsem tu pořád. Nejsem zrovna hrdý na to, že jsem nedodržel své předsevzetí. Snad je to tím, že žiji stále jakoby "na hraně", stále s břitvou pod krkem, ve stavu permanentní sebevraždy, stále na útěku, stále na odchodu s provazem do lesa. A pořád mi do toho plánu něco leze. Pořád v boji s větrnými mlýny; s lidskými mlýny, které melou rychle a nejistě, kdežto moje pomalu a jistě; zadrhnout se ten rakovinový mechanismus může a musí kdykoliv; jako kdybych na něco takového čekal. Jako kdybych ten slavný lidský pád už viděl a tušil a předjímal. Jako kdyby mě Příroda nechávala naživu jen proto, aby mě jednoho dne mohla překvapit velkým genocidálním dárkem na usmířenou. Jaké děkovné obřady ve smyslu Te Deum Naturalis by byly dost dobré? Nevím, jak dlouho vydržím ještě čekat, dá-li se ovšem to, co dělám, vůbec nazvat "trpělivým čekáním". Nu, při dobré vůli snad ano. Řekl jsem přece, že mou jedinou nadějí je pád lidstva... Každý den se probouzím s tím, že možná lidstvo přes noc vymřelo. To je jediná moje šance. Poslední šance odsouzence na smrt. Takový jsem Já nenapravitelný bláznivý snílek. Optimistický pesimista.


Je ve mně něco zarputile zlého, něco krajně lhostejného a opovážlivého, něco rozhodného a melancholicky znepokojivého, co při pohledu na mne přiměje ostatní lidi zvolat: "Co tam provádíš! Nedělej to! Jdi odtud!" kdykoli stojím nad propastí či nad hlubinou vod. Táta s mámou mě vždy úzkostlivě držívali za dětské šatečky a kšandičky, nakláněl-li jsem se přes jakkoli vysoké zábradlí; křečovitě mě svírali, kdykoli jsem se na výletě do hor přibližoval k prudkému srázu. Ne, nemyslím, že by se báli, že přepadnu přes hranu smrti nebo že se snad sebevražedně vrhnu smrti vstříc a že skočím do bezedna. Nikoli. Oni se nebáli, že skočím; nemají strach, že padnu - oni mají ve skutečnosti strach, že se najednou vznesu na perutích pohrdání a odletím do nenávratné dáli...


To takový Konrad Lorenz, etolog a nositel Nobelovy ceny, je jinačí kalibr. Lidé, ubližující zvířatům, jsou podle něj prostě zločinci a kdo to nechápe, ten je "psychisch abnorm". Pikantní je pouze to, že tato dvě mezinárodně zcela jasná slova, tedy "psychicky abnormální", jsou vůčihledě nepřesně přeložena do nepochopitelně mírného eufemizmu "blázen". To je ještě příliš půvabné slovo pro někoho, kdo je duševně vyšinutý a geneticky chorý, čili "psychisch abnorm", což je většina lidí. "Blázen" může být třeba nějaký neškodný snílek, hloupoučký blázínek, který ani mouše neublíží, což by bylo ještě docela roztomilé, ve srovnání s děsivou vivisektorskou stvůrou, jménem "člověk". "Blázen" může být někdo třeba do počítačů, do hudby, i do těch autíček, i když to už je na hraně, ale stále ještě to není tak hrozné jako "psychisch abnorm". "Blázen" se spíš hodí někam do eseje Erasma Rotterdamského Laus Stultitiae, i když ono "stultitiae" se také překládá dosti falešně jako "bláznovství" a přitom to znamená spíše "hloupost".


Nepopsatelně nádherný majestátní prales je pryč. A ptačí hlasy zvonků, pronikající řezavým zimním ovzduším, jako by kdysi tak nádhernému lesu zvonily hranu. Klesl a už asi nikdy, nikdy nepovstane v původní, panenské kráse, ve své zasmušilé majestátnosti.


Budiž proto pěna chvála na lidskou smrt, naši osvoboditelku nejsvětější. A Já, Misantrop a Velký Rakovinobijec, s tou mou hate-edge doktrínou a heslem Menschenhass macht frei! jsem její slavný prorok.
hate-edge znamená odepřít jim každou výživnou substanci. Již nevejdu s nimi v nižádný úchylný kontakt, příčící se přírodě! Stejně bych se jen nakazil v jejich otráveném prostředí, kde existuje na 10 000 neznámých smrtelných chorob. Jejich rukou se vše mění v žumpu a chlístanec zhnisaných výtoků. Hate-edge znamená nový pohled na věc. Kardinální se rozejití se vším lidským. Neboť oni jsou Rakovina. A vše, na co sáhnou, co vyprodukují, je jen projev rakovinového bujení.


Hnědákům zazvonila hrana. Jestliže se na ně normální lidi ještě nedávno dívali jako třeba na frajerskýho kuřáka nebo veselýho spiťara (a některým to i imponovalo), dneska pro všechny je hnědák už jen něco nesnesitelnýho, jako travič vzduchu nikotinem nebo ubohá alkoholická troska, která nemá sílu přestat chlastat. A hnědáci, co ještě zbyli (už jen pár posledních), se skrčení sunou podle zdi jako malomocní.


Nepostaví-li si někdo za našich časů památník před smrtí, nepřežije v lidské paměti déle, než hrany dozvoní a vdova se vypláče.


A jako olověná hrana mu v uších zněla slova:

VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm