Věčně tak v tichu a sám

3. prosince 2017 v 16:48 | Misantrop

Nikdo z lidí neví
Kde tu v horách domov mám
Uprostřed bílých oblak
Věčně tak v tichu a sám


A já, co tak dávno k slavným horám vydávám se sám
Tváří v tvář tomuto divu náhle teď pokojné srdce mám


Obláčků stádo teplý vítr shání,
sám toulám se u řeky lučinami.
Dí lidé: Ten se má, ten starý pán!
A nevědí: jdu k štěstí - smířen, sám.


Jsi sám. A čím více vstupuješ do této osamělosti, tím více vstupuješ do meditace. Meditace znamená schopnost být sám - nejen schopnost být sám, ale mít z té samoty požitek; být tak sám, že druzí úplně zmizí, že druzí nejsou; být tak sám, že se začneš propadat sám do sebe.


Jestliže poutník nenajde na cestě životem někoho lepšího, než je on sám, nebo alespoň někoho sobě rovného, nechť vytrvale kráčí sám; není radno družit se s někým, kdo je nevědomý.


Takhle se má žít. Úplně sám a svobodný na plážovém písku, do toho vzdechy moře.


Ta levá posvátná noha odvedla mě od nich,
a Já teď svobodný a sám žiji si co mnich.


Stojí hruška sama v poli,
ale nic ji tam nebolí.
A Já stojím taky sám,
bolest nemám, nevnímám.

Stojí hruška sama v poli,
a Já stojím taky sám.
Duši moji nic nebolí,
nic nebolí duši tam.


Nikola se podobal rysovi. A ten vychází za kořistí sám, sám se bije a sám umírá buď kulí, nebo bezmocně zalezlý do houštiny.


Jeden druhého z duše nenávidí. To radši budu žít sám.


Po zbytek svého života budu sám, a protože jen v sobě nacházím útěchu, naději a mír, musím a chci se zabývat pouze sebou.


Žil jsem neustále sám, poněvadž ve mně přítomnost jiných lidí budí jakousi tíseň. Jak to vysvětlit? Nedokázal bych to. Neodmítám navštěvovat společnost, pohovořit si, povečeřet s přáteli, ale když je už cítím dlouho ve své blízkosti, i nejdůvěrnější přátelé mě unavují, omrzí, rozčilují a já mám čím dále tím větší, neodolatelnější chuť, buď aby odešli, nebo odejít pryč, být sám.


Sedím tu sám.
Kde lepší společnost mám?


Jak se vám líbilo v té společnosti?
Odpověď: Moc, skoro jako když jsem sám doma.


Odložil jsem doma veškeré šatstvo, až na "povinné" slipy, protože nebydlím v bytě sám, a žiju po způsobu indických digambarů, světců "oděných vzduchem".


Dnes jsem sám doma. Žádná televize, žádné rádio, žádná přítomnost někoho, kdo by rušil moje myšlenky.


Jsem sám, vzdálený, nejasný, nepochopitelný, neuchopitelný.


Od desátého roku trávil jsem celé dny sám v polích a lesích - a o něco později celé noci.


Ten totiž, kdo se ubírá po vlastních cestách, nepotkává nikoho: tak už to s "vlastními cestami" chodí. Nikdo mu nepřijde na pomoc; se vším, na co narazí, nebezpečím, náhodami, zlobami a nečasy, se musí vypořádat sám.


Můj malý Julián jedná nejraději sám. Nikdy tomu výjimečnému tvoru nenapadne, aby hledal přispění a pomoc u jiných. Pohrdá ostatními a já jím právě proto nepohrdám.


Vyšší filosofický člověk má kolem sebe samotu nikoliv proto, že chce být sám, nýbrž že je něčím, co nemá sobě rovna.


Veliký člověk je vždycky sám.


Užíval pravé a čisté rozkoše, jakou člověk má, když unaven hlukem světských společností, povolání, za volné chvilky sám a sám zasedne do tichého zákoutí, aby se potěšil starým, dobrým známým, autorem zalíbeným, nebo aby seznámil se s novým, jenž mu znova ducha zabaví nebo nové světy otvírá.


Plošinka na svahu nebo na skále, ve výšce pět set šest set metrů, přírodní balkón, zalitý světlem a s výhledem na moře v dálce, vytvářel prostředí, kde se mi dýchalo nejlíp, zvláště když jsem byl sám, vysoko nad lidským mraveništěm.


Přidal jsem do kroku; znepokojen, že jsem v lese tak sám, vyděšen hloupě a bez důvodu hlubokou samotou. Vtom se mi zdálo, že mě kdosi sleduje, že jde těsně za mnou, tak těsně, až se mě skoro dotýká. Prudce jsem se obrátil; byl jsem sám.


Žením se, abych nebyl sám! Nechci už být v noci sám. Chci cítit u sebe, v svém náručí nějakou bytost, tvora, který může mluvit, něco říkat, ať je to cokoliv. Chci mít možnost ji vyrušit ze spánku; zeptat se z ničeho nic na něco, na nějakou pitomost, jen abych slyšel její hlas, cítil bdící duši, pracující mozek, abych mohl náhle zapálit svíčku a vidět u sebe lidskou tvář..., protože... protože... (stydím se přiznat k té hanbě) ...protože mám strach, když jsem sám.


Láska začíná tím, že se člověk cítí sám, a končí tím, že člověk touží být sám.


Stojím prostě sám proti celé té padoušské, chamtivé a utlačovatelské sebrance na Zemi.


Jsem vždy ten, který nic nemůže
Když zůstanu tak zkurveně sám
Kdopak nám z těch sraček pomůže?
Kdopak se přidá k nám?


Mudrc nechť si postačí sám. Byl si vším a nesa sám sebe, nesl s sebou vše.


Cicera nikdy nečtu. Myslil jsem si, že by se mi hodily jeho spisy filozofické, ale když jsem viděl, že o všem pochybuje, usoudil jsem, že toho vím právě tolik jako on a k tomu, abych nic nevěděl, si stačím sám.


Nakonec musí člověk udělat vše sám, chce-li se něco dovědět.


Vypráví se, že Kratés, žák Stilpóna, se zeptal mladíčka, kterého spatřil procházet se v ústraní, co že tam dělá tak sám. "Se sebou hovořím," odpověděl. "Dej si, prosím tě, dobrý pozor," nato Kratés, "abys nemluvil se špatným člověkem."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm