Kde se stala chyba

17. ledna 2018 v 18:01 | Misantrop

Nikdy si člověk netvoří vlastní soud o životě, ale omezuje se na víru, a v důsledku toho chyba přecházející z jednoho na druhého námi kymácí a sráží nás do propasti.
(Seneca: O blaženém životě)


Kdyby se rodili do určitého věroučného systému pouze lidé, kteří jej akceptují, musela by v takovém systému tkvět nějaká závažná chyba.


Každý, kdo věří v lepší posmrtný "život" vlastně dokazuje, jak málo si váží pozemského života. Život mu musel strašně ublížit! Ale je to vždycky jenom jeho chyba: Proč nežije lépe, proč nevychutnává život (jediný život!) plnými doušky; proč neužívá všech rozkoší, jež i na bolest dávají zapomenout?


Život ve vesmíru je neustálý koloběh tvoření a ničení, oboje je spolu tak spojeno, že jedno neustále slouží druhému a tím i zachování světa; kdyby se jedno či druhé zastavilo, svět by se musel rozpadnout. A tak by to byla jen chyba, kdyby se cokoliv na světě mohlo trápení zbavit.
(Leopardi: Islanďan)


Kněží a duchovní kráčejí v prvních řadách mírových demonstrací a lehají si před vlaky s válečným materiálem se stejnou horlivostí, s jakou jejich řádoví bratři z týchž seminářů žehnají kulkám, bombám a vojákům. Někde se musela stát chyba. Je možné, že Satanovou rolí je vyslovit obvinění? Rozhodně ho do této funkce jmenovali!


Naše víra v život byla otřesena. Díky člověku začínáme vidět, co se skrývá pod povrchem: že život je jedna velká blbá, náhodná chyba. Tedy hlavně lidský život je tím kardinálním omylem. Neboť co si myslet o něčem, jako je život, co umožnilo vznik zrůdné stvůry jménem "člověk". Díky člověče! Díky za prozření, že lépe by nám bylo nebýt, než sdílet s tebou tuto planetu. Život je skutečně možná velká chyba, osudný omyl, prokletí, choroba, která nakazila mrtvou hmotu, ale jen vinou člověka začínáme tuto objektivní skutečnost pociťovat jako problém, který by měl být vyřešen a napraven jednou provždy.


Bezcitnost je vážná povahová chyba, ba neodpustitelná, pokud se snoubí s rozmařilostí, chamtivostí, leností a nepořádností; ale ve spojení s bezmeznou energií a přísným smyslem pro řád a občanskou morálku nabývá docela jiného obsahu. Stává se vlastností božskou.
(Graves: Claudius bůh a jeho žena Messalina)


Je chyba, že se tolik lidí docela marně snaží směšovat řeč hudební a řeč básnickou a doplňovat či nahrazovat jednou z nich to, co podle jejich omezeného názoru zůstalo v té druhé neúplného. Pravdou zůstává jednou pro vždy: tam, kde přestává lidská řeč, začíná hudba.


Principál se ke mně chová jako dozorce k muklovi! - Chvíli se mi zdálo, že dlím ve stánku umění; a vida - ona jsou to kasárna. Na okamžik jsem zapomněl, kde žiju. Moje chyba.


Lidé si stále myslí, že musí být všechno podle nich a cokoliv si vymyslí, že to tak i bude. Jenže chyba lávky.


Pravda je jednoduchá, chyba je složitá a pohybuje se nejistě po cestě plné zákrutů.


Základní chyba otců: Očekávají od svých dětí, že jim budou dělat čest.
(Bertrand Russell)


Počáteční chyba se už jen těžko napravuje.
(Misantrop: pozn. k: Molière: Don Juan)


První chyba, jíž se bůh dopustil: člověk neshledal zvířata zábavnými, - panoval jim, nechtěl ani být "zvířetem". - Tudíž stvořil bůh ženu. A vskutku, dlouhé chvíli byl nyní konec - ale také ještě jiným věcem! Žena byla druhá chyba, jíž se bůh dopustil.


LUXURIOSUS ADOLESCENS PECCAT, SENEX LUXURIOSUS INSANIT
(Seneca Starší, Kontroverze 2,14)
Když bujně dovádí mladík, je to chyba, když stařec, je to šílenství


Základní, tragický omyl muže, fatální chyba: vyznávat ženě lásku, celá obrovská zásoba "milostné" poezie, nesmysl, dokonalý fiaskální debakl. Vždy to musí být ona, která projeví zájem, zájem erosexuální, vždy to musí být ona, která jemu zajede do poklopce. Jakmile se tak stane a jemu vstane, stane se ona od jeho ptáka odvislou jako od drogy; pak je věc v cajku. Běda muži, který dá ženě najevo, že o ni stojí. Ihned se ta persona napýří jak pávice - a ovládne ho. Není-li muž ženiným pánem, pak jsou celé civilizace v hajzlu.


Připadám si, jako bych cestoval letadlem se samými roboty, načasovanými na samozničení. Stačí jediný výbuch a letadlo se zřítí. Nejhorší, a vlastně jediná chyba na tom je to, že se s nimi můžu zřítit i Já.


Úterý, 13. června 51
Svátek slaví Bogija. Dnes si připomínáme také jedno neslavné výročí: první den lidového hlasování o vstupu do Evropského svazu v roce 2003. To se nemělo stát. Osudová chyba českého národa. Začátek našeho konce. Já pro to nehlasoval, tušil jsem, jak to skončí (viz Škarohlíd 1., září 37 nebo Rakovina na kůži Země 8.), ale pokud někdy budu smět, budu hlasovat za vystoupení.


Jsem člověk, jenž zůstává nejhůře pochopen. Ale to není ničí chyba, za to si můžu sám. Biju "blázny" právě přesně tam, kde to bolí, na jejich lebkách. A nezapomeňte, vždy dotáhnu vtip ke skutečnému konci, k jeho skutečné pointě!


Existuje jediná chyba, kterou má vtipný spisovatel společnou se spisovatelem dočista špatným, že totiž obvykle svůj předmět vlastně neosvětluje, nýbrž potřebuje ho jen k tomu, aby ukázal sebe sama. Poznáváme spisovatele a jinak nic.


Pohoršovat se nad tím, že se tepe ta nebo ona chyba, znamená veřejně se ke jmenované chybě hlásit.
(Molière: Kritika Školy pro ženy)


Chválíš-li něco, čemu dobře nerozumíš, je to chyba, ale horší je, když to haníš.


Když žvaní lidé, je to jako kdyby se jim v obličejích otevřelo samo vyjící peklo, a ne jemně vykrojená ústa stvořená k tichému šepotu, melodickému zpěvu a přednesu poetických básní. Navíc je lidem rozumět; to je ta největší chyba.


Ach, odpusť; chyba, synu, vládne člověkem.
(Eurípidés: Hippolytos)


Všichni milovníci lidského masa pochutnávali si vlivem křesťanství na misionářích. Ovšem způsob úpravy misionářů byl velice různý. Chyba ovšem je, že všechny skupiny lidožroutů nevydávají časopisy, ve kterých by byla zavedena pravidelná rubrika "Jídelní lístek na týden pro pořádnou rodinu".
(Hašek: Lidožroutská historie)


"Život nejde podle té tvé vědy." To ovšem není chyba vědy. Stačí se podívat z okna na to hnědé nadělení - a kolik let nás právě věda varovala před ekologickou katastrofou?


Teprve jako zvíře jsem plně pochopil, co jsou lidé zač, jak funguje svět, jak vypadá a jak by vypadat měl - a kdo je na vině, že tak nevypadá. Nikterak přitom není chyba ve mně, že jsem po tom poznání zcela zanevřel na lidstvo a odvrátil se od něj s nenávistným šklebem a nesmiřitelnou záští a pohrdáním až za hrob.


Včera večer vypadla elektřina asi na dvě hodinky. Už jsem se chtěl radovat, že je po civilizaci a že ráno nebudu muset do práce, ale chyba lávky: zase to někdo spravil a jede se dál. Škoda.


Agésiláos už nemohl pozvednout z úpadku moc a slávu Sparty, ale tak jako u zdravého těla, které bylo po všechen čas příliš zvyklé na přesný a do maličkostí upravený pořádek, jediná chyba jako přidané závaží způsobila, že štěstí města začalo klesat. A je to pochopitelné. Vždyť k ústavě nejlépe sestavené pro potřeby míru, ctnosti a svornosti připojili panovačnost a násilnou vládu, o nichž Lykúrgos soudil, že jsou naprosto nepotřebné pro obec, která chce žít ve štěstí, a proto to s nimi špatně dopadlo.


Ekonomové a historici (například A. J. Toynbee a jiní) hledají, kde se stala chyba, a dospívají k tomu, že lidé jsou prostě špatní, neschopní jako živočišný druh žít jako ostatní zvířata v rovnováze a harmonii se svým životním prostorem. Konečně na to kápli!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm