Myši jsou mé sestry

26. ledna 2018 v 17:39 | Misantrop

"Myši jsou mé sestry. Jestli je zabiješ, zabiješ i mne!" - reakce Miroslava Tichého na sousedčin nápad nalíčit v domě pastičky.


Když promluvil, sklaply v celém sousedstvu samy od sebe pasti na myši.


Vy máte, lakomci, plné sýpky s nastraženými pastmi na myši, ale pro zvěř je vaše dojemná ladovská zimní scenérie smrtonosnou pouští.


Drakula ani ve vězení nezanechal svého zlého obyčeje. Chytal myši a narážel je na kůl.


Ani myši nikdy nebyly tak přemnoženy, jako jsou lidé dnes. Ale kde jsou jejich lovci?


Vyhubit Rakovinu není snadné. Člověk to zná: Sám se pokouší po staletí vyhubit mnohé nevinné druhy zvířat, jako je např. triumvirát myší, krys a potkanů. Představme si nyní, že by se lidé, nedej bože, množili stejně rychle jako ty roztomilé myšky, jež loví každý predátor, který na ně stačí. Úděsná představa! Jenže člověk má tu výhodu, že ho nikdo a nic tak dalece, jako ty chudáky myši, nehoní a nekosí. A to je chyba.


Jakkoliv jste hrdí, moudří a krásní, smrt vás setře z povrchu zemského stejně jako polní myši.
(Čechov: Sázka)


Ti, kdo jedí maso z vepřů a to, co je hodno opovržení, dokonce myši, společně zajdou.
Já zakročím proti jejich činům a úmyslům.


I donesl skýthský hlasatel Dáreiovi myš a pět šípů. Skýthové prý říkají těmi dary toto: "Jestliže nezalezete do země jako myši, nevrátíte se nikdy domů, neboť vás těmito šípy postřílíme."


Činnost takzvaného liberálního tisku byla hrobnickou prací na německém národu a německé Říši. O marxistických lživých letácích by se vůbec mělo pomlčet. Pro ně je lež stejně životně důležitá jako myši pro kočku.


Mám-li být upřímný, tak musím říct, že mi násilné akce ALF připadají, jako kdyby někdo bránil kočce lovit myši. Je v tom viditelný rozpor - chránit všechna zvířata před člověkem. Proč právě před člověkem? Proč nechránit i myši před kočkami?


CATTORUM NATI SUNT MURES PRENDERE NATI
Mláďata koček se rodí k tomu, aby požírala myši


Dnes bude liška lovit myši a potkany v ulicích města. Lidé většinou nemají ponětí, jaká tajemná stvoření plíží se pustými nočními ulicemi, zatímco oni spí nebo sledují blikající modré obdélníčky televizorů.


SCEPTRA GERUNT MURES, UBI CATTUM NON HABET AEDES
Myši kralují tam, kde v domě nemají kočku
Vztahuje se samozřejmě na lidi, jejichž přirozená zpupnost musí být vždy nějakým způsobem umravňována. Srov.: Když kocour není doma, myši mají hody; Kde není kočky, tam vévodí myši. → MURILEGO MURES FIUNT ABSENTE REBELLES - Když kocour není doma, mají myši pré (hody). → QUO NON VERSANTUR CATTI, MURES DOMINANTUR - Kde nepřebývají kocouři, vládnou myši.


V sklepení se začalo líhnout nevídané množství myší. Rozlézaly se po hradě, vrhaly se na jídla, na koberce a jiné tkaniny, všechno kazily a lidem se nijak nevyhýbaly. Lezly jim po nohou i do talířů, v noci nedaly nikomu zamhouřit oka, byly čím dál dravější a drzejší. Kníže je rozkázal horlivě hubit, ale čím více jich čeleď potloukla, tím hustěji se myši hemžily po podlahách, po stěnách, po nábytku, po dvoře, v komorách i v konírnách. Někoho napadlo, kdyby se na nádvoří zapálily veliké ohně, že by se myši udusily kouřem a pohynuly horkem, ale k překvapení všech myši běhaly skrze plameny a nepopálily se. Zločinný kníže, všecek zděšen, sedl s ženou a s dětmi do člunu, aby se dostal po jezeře do dřevěné věže, zbudované na ostrůvku, ale hlodavci plavali za ním, naplnili hladinu, vyšplhali se na věž, prohlodali dřevo stavby s neuvěřitelnou rychlostí a potom rozkousali knížecí rodinu. Po nikom nezbylo ani kostičky.


MAGNA DOMUS MURE VIX EST SINE VEL SINE FURE
Veliký dům sotva bude bez myší a bez zloděje


Meditovat nad svou příští dráhou - dobře bavit myši pod podlahou.
(japonské přísloví)


Kdo nechová myši, špatnou má živnost.


Já jsem velice moderní člověk, a můj ideál, moje svědomí, by měl bejt zase jenom člověk. Ale jakej člověk, když kolem sebe nevidím lidi, ale myši!


QUASI MURES SEMPER ALIENUM EDIMUS CIBUM
Jako myši jíme stále cizí potravu
Příživník Ergasilus představuje v monologu sebe a své druhy.


Svou povahou jak myši hltající otravu se ženem za zlem žízeň budícím, a když se napijeme, umřeme.


I myši často se opily. Sestra známého přírodozpytce Lenze nalezla jednu opilou myš ve sklepě, která pochutnávala si tak dlouho na starém vínu, až se tak opila, že nemohla běžet.


Jednou prý venkovská myš myš městskou přijala ve své
chudobné skrýši - ta stará přítelka starou svou družku.
Šetrná, venkovsky drsná však přece jen otevře hostu
své tak úzkostné srdce: už zkrátka nelitovala
hrachoru uschovaného ni podlouhlých ovesných zrnek.
V tlamičce hrozinky nesla, i slaniny zbytky jí dala:
chtěla tou pestrostí jídel snad překonat hostovu nechuť,
který se panským zoubkem všech pochoutek sotva jen dotkl,
zatímco hospodyně si hověla na čerstvých plevách,
jedla jen špaldu a jílek, soust lepších pro hosta šetříc.
Konečně řekla jí měštka: "Což tohle tě, přítelko, těší
živořit na srázném svahu té zdejší lesnaté hory?
Chtěla bys městským lidem dát přednost před hrozným lesem?
Věř mi a vykroč hned se mnou. A poněvadž pozemským tvorům
osud dal smrtelné duše a nikdo, ať velký či malý,
nemůže uniknout smrti, žij proto, dokud je možno,
blaženě v radostech jen, žij šťastně a pamatuj stále
na krátký života úděl." Ta slova dojala mocně
venkovskou myš. Hned vyskočí z úkrytu hbitě a obě
spěchají vytčenou cestou, neb toužily v ochraně noci
vplížit se do městských hradeb. Již doprostřed nebeské dráhy
dospěla bohyně Noci, když zastaví obě dvě myši
v bohatém domě, kde pokrývky zbarvené doruda nachem
na lůžkách ze slonoviny se leskly a přehojná jídla
z včerejší hostiny skvělé tu zbývala, složená stranou
v košících po okraj plných. Když na onen nachový přehoz
uloží městská myš svou venkovskou družku, hned sama
podkasána jak domácí paní sem tam se jen míhá,
jídlo za jídlem nosí a koná tu službu jak otrok,
olízne napřed všechno, co předloží družce. Ta leží,
těší ji změněný osud, jak host má radost z těch dobrot,
když tu najednou skřípot a hrozné vrzání dveří
z lehátek obě dvě zle vyplaší. Zděšené hrůzou
běhaly po celé síni a třásly se strachem tím více,
když tím vznešeným domem se rozlehl příšerný štěkot
molosských psů. Tu zvolá myš venkovská: "Nemusím přece
takhle já žít! Nuž sbohem! Můj lesní venkovský úkryt,
bezpečný před nástrahami, mě odškodní za skrovnou vikev!"


Byl kdysi dávno jeden kupecký syn, jemuž z otcovského majetku zbyly jen váhy zhotovené z tisíce palů železa. Svěřil je do rukou jiného kupce a odešel do cizího kraje. Když se však odtamtud vrátil a požadoval své váhy zpět, řekl mu onen kupec: "Myši je sežraly. Je to pravda - železo těch vah bylo velmi sladké, a tak je pozřely myši." To mu pověděl ten kupec a v duchu se smál. I požádal ho kupecký syn o trochu jídla a on byl ochoten s radostí mu je dát. Kupecký syn se pak šel vykoupat, vzal s sebou malého chlapce toho kupce, tomu dal trochu ovoce, a když se vykoupal, ukryl chlapce v domě kteréhosi přítele; sám se pak vrátil ke kupci, neboť byl chytrý. "Kde je chlapec?" tázal se ho kupec a on odvětil: "Z povětří se snesl sokol a odnesl ho." Tu ho kupec v hněvu obvinil, že mu chlapce schoval, a odvedl ho před královský soud, kde kupecký syn opakoval totéž. "To je nemožné, jak by mohl sokol odnést chlapce?" pravili soudcové, ale kupecký syn jim odpověděl: "V zemi, kde mohou myši sežrat železné váhy, může sokol odnést i slona, tím spíše chlapce."


Mým "myšičkám" chutná, ale budu je muset trochu vyhladovět, protože jinak by se tak často a tak dychtivě neukazovaly. I když dnes, tak jako jindy, jsem měl znovu možnost zblízka a z otevřeného stanu pozorovat tyto roztomilé tvorečky. Zbytek skývy chleba se jim podařilo dostrkat až k jedné z jejich děr v zemi, takže mohou libovolně z bezpečí své nory ukusovat, aniž by musely riskovat výstup na povrch. Chytrá a šikovná zvířátka! Jak se něco kde šustne, okamžitě střelhbitě mizí v podzemí. Jíst z ruky je asi nikdy nenavyknu, i když to není zrovna mým cílem; stačí se jen dívat, jak se čile mají k světu, to úplně stačí. Cvičená zvířata nemám rád. Jsem radši, když zůstávají divoká a nespoutaná a s instinktivním strachem z člověka. Ani Já bych nechtěl být jiný.


Pravil jsi, že nemáš krkavčí srdce; věřím ti, ale tím, že se zbavuješ krkavčí přirozenosti, urážíš bratry a sestry své a popuzuješ je proti sobě i rozněcuješ oheň nenávisti proti mně. Neboť mne budou vinit, že jsem příčinou změny, která se stala s tebou. S potupným smíchem budou krákat za tebou: "Hle, hle! Ten má rád myši!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm