Vy, co rozmařilostí trpíte

16. ledna 2018 v 15:57 | Misantrop

Vy, co rozmařilostí neb žalostnou pověrčivostí
trpíte neb jinou snad chorobou ducha: sem ke mně blíž pojďte,
po řadě poučím vás, že všichni jste blázni.


Sybaríťanům, kteří tonuli v rozmařilosti a zahálce a nebyli schopni ušlechtilých vznětů a ctižádosti, se pochopitelně zdálo, že všichni, kdo se nebojí smrti, nenávidí život, kdežto Lakedaimoňanům dávala statečnost oboje, radost ze života i ze smrti.
Jakmile se do Sparty vkradla žárlivá láska ke stříbru a zlatu a nabývání bohatství začala následovat hrabivost a lakota, jeho pak užívání a požívání rozmařilost, změkčilost a přepych, Sparta ztratila většinu svých předností a setrvávala v nízkém a nedůstojném stavu.
Lykúrgos se více než na cizince v obcích horšil na ty, kteří se zaměstnáním a životosprávou odlišovali od svých rodáků. Neboť ty vyháněl, ne že by je byl osobně stíhal, ale proto, že se bál, aby jejich způsob života a jejich chování nevzbudily u občanů horlivé napodobování rozmařilosti, změkčilosti a hrabivosti.


Rousseauovi je zřejmě starověká Sparta sympatická tím, že se vyznačovala výjimečnou rovností svých občanů. Lykúrgovy reformy zahrnovaly např. rozdělení pozemkového vlastnictví na stejně velké díly (kléros) pro každého, zákaz veškerého přepychu a rozmařilostí, zákaz užívání zlatých a stříbrných mincí, a mimo jiné též na dnešní dobu značně pitoreskní zákaz písemných zákonů.


Odysseus vešel do hodovní síně. Sedl si na práh a díval se po všech hodovnících. Bylo všechno tak, jak mu pastýř i syn vyprávěli. Vládla tam rozmařilost, zpupnost a bezohlednost.


Antonius byv přijat Kleopatrou do královského paláce, podnítil město k hostinám, pitkám a rozdílení obilí. Oni sami pak rozpustili sdružení lidí nenapodobitelného života a založili nové, jež nijak onomu nezadávalo rozmařilostí, hýřením i přepychem, a jež nazývali sdružením kandidátů společné smrti. Zapisovali se totiž do něho přátelé s úmyslem zemřít společně a trávili svůj život poživačně na hostinách, jež pořadem za sebou pořádali.


LUXURIES PRAEDULCE MALUM
(Claudianus, Chvála Stilichona 2,132)
Přesladké zlo je rozmařilost


Ve všedním životě Indů hraje jídlo zcela obyčejnou úlohu pouhého přijímání potravy. Žádná rozkoš smyslů, žádná rozmařilost, mlsounství a pochutnáníčko, kdepak! Pokrmy jsou prosté, téměř jednotvárné, den co den totéž jen s malými obměnami.


Byl nám dán dost dlouhý život, který by bohatě stačil na vykonání největších činů, kdyby byl celý dobře využit; když se však rozplyne v rozmařilosti a nedbalosti, když není vynaložen na něco dobrého, tu nakonec pod tlakem krajní nutnosti cítíme, že život přešel a my jsme si ani nevšimli, jak ubíhá.
(Seneca: O krátkosti života)


Vše nepřítomné, minulé, budoucí působí na ženy mnohem slaběji než na nás. Z tohoto stavu vyplývá také právě jejich náklonnost k rozmařilosti a hýřivosti, u nich mnohem častější a někdy až hraničící s duševní pomateností.


Nač hovořit o tom, co všechno lidé podnikají anebo vytrpí kvůli milostným rozkoším? A přece je snadné léčit tuto touhu. Jen kdyby lidé nechtěli rozmařile užívat! Ale zdá se, že jim nestačí, ani když se vyblázní a zničí v tomto směru; dokonce už obracejí naruby užívání různých věcí tak, že užívají každou věc k něčemu zcela jinému, než byla od přírody určena - podobně jako kdyby někdo chtěl místo vozu zapřáhnout postel a jezdit na ní jako na voze.
*
Myslíš, že Héraklés, člověk ze všech lidí nejlepší, božský muž a právem uznávaný jako bůh, bloudil sem a tam se lví kůží na nahém těle a obešel se bez vašich potřeb jen tak z šílenství? Ale on nebyl ani šílený, ani to nebyl chudák: vždyť byl pánem na moři i na zemi! Copak si myslíš, že postrádal přikrývku nebo boty a kvůli tomu se potuloval sem a tam? To by byl nesmysl! Znal však míru a byl vytrvalý; chtěl vítězit, a ne žít v rozmařilosti.


Bezcitnost je vážná povahová chyba, ba neodpustitelná, pokud se snoubí s rozmařilostí, chamtivostí, leností a nepořádností; ale ve spojení s bezmeznou energií a přísným smyslem pro řád a občanskou morálku nabývá docela jiného obsahu. Stává se vlastností božskou.
(Graves: Claudius bůh a jeho žena Messalina)


K poslechu jsem si vzal Tristanii a vyposlechl jsem ji po ten čas tolikrát, že se mi úplně ohrála, leč nikdy plně neoposlouchala. Je to výborné album, komplexní umělecké dílo, které bych přirovnal třebas k Mozartovu Requiem. Jsou to samozřejmě dva zcela odlišné žánry, ale ta komplexnost tam je u obou těchto geniálních děl. Je tam i stejná taková rozmařilost, kdy se doslova plýtvá naprosto skvělými hudebními motivy, jichž se využívá málo, střídmě, přímo se zahazují! Jiní by z nich udělali cajdák na tři minuty, až by z nich šel hnus, ale Tristania má dalších nápadů nepřeberné množství; může si dovolit tu plejádu barev, motivů, zvuků, různých temp, různého zpěvu - od madrigalů přes civilní projev až po vzteklé metalové řvaní, skučení a škvíření. Musel bych popsat dopodrobna každou notu té výjimečné hudby hudeb, protože v jednu chvíli slyšíme ženský alt, soprán, dvojzpěv, duet, šeptání, sexuální hekání, do toho krátké sólo na housle, na flétnu, krátké sólo na zbustřenou kytaru (ale jak!). Všechno je odměřeno ve správných dávkách, které nikdy neomrzí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm