Jsme jeden velký organismus

2. února 2018 v 17:21 | Misantrop

Šestý den Týdne nenávisti, po průvodech, projevech, po všem tom křiku, transparentech, plakátech, filmech, výstavách voskových figurín, po víření bubnů a vřeskotu trubek, dupotu pochodujících nohou, rachotu tankových pásů, po všem tom řevu letadel jednotlivých perutí, po dělostřelbě, po šesti dnech, kdy se velký organismus křečovitě chvěl k vyvrcholení a všeobecná nenávist k Eurasii vyvřela do takového deliria, že kdyby dav dostal do rukou dva tisíce eurasijských válečných zločinců, kteří měli být veřejně oběšeni v poslední den Týdne, byl by je nepochybně roztrhal na kusy - právě v tomto okamžiku bylo oznámeno, že Oceánie vlastně nevede válku s Eurasií. Oceánie je ve válce s Eastasií. Eurasie je spojenec.


Ve vás, ve starých Hlupákovcích, vůbec se nechce zakořenit myšlenka, že žádný organismus nemá právo žít dva věky. My stále ještě umíněně stojíme na svém, stále doufáme a hledáme očima kolem, není-li možno někoho obvinit, jako by celá věc záležela ve výčitkách, pomluvách a obviněních a ne v bezelstném ponoření do řeky zapomnění.


Ozbrojené musí být srdce, nejen končetiny. Bez končetin může být organismus koneckonců živ, bez srdce nikoliv.


Siddhattha dospěl k závěru, že k tomu, aby člověk mohl dosáhnout duchovního poznání a vykoupení z koloběhu životů, je nutno si zachovat jasnou mysl a plné duševní schopnosti. Za tím účelem je třeba uchovat si zdravý tělesný organismus a náležitě o něj pečovat.
(Úvodem k Dhammapadam)


Pokud jde o otužování celého organismu, je nejlepší najít si nějaký zastrčený kus lesa a tam pobývat nahý, dovolí-li to severské podnebí. V přírodě se organismus otuží lépe než v místnosti, protože v lese je jiná vlhkost než v bytě při shodné teplotě.


Hovění tělu? To není, co provozujeme my, občasní opilci, mikroskopičtí břídilové, nazítří s výčitkami svědomí, které se vůbec nevíží ke včerejšímu konzumu, ale dnešní mozkové chemii - hovění tělu, to jsou patriarchové-gründeři z pražských hospod z konce minulého a začátku tohoto století, kteří se vevalili, jako start vyzunkli tablet, který právě kolem nesla servírka, načež zavolali: paní hostinská! podsypat!, připlatili zlatku nebo pět korun a močili rovnou do pilin pod stolem svých čtyřicet padesát nebo taky sedmdesát piv. Co tomu za dvacet let řekl organismus, je podružné. Podstatná je svrchovanost a neohlídavost těchto vévodů, neotřesitelný jejich klid, bohorovnost, a to i tehdy, když jim mozek - pochopitelně - vysazoval.


Mozek si vede svůj život parazitující na organismu opravdu rozhodně, odděleně, pevně a nezávisle. Tím ovšem může snadno působit na ostatní organismus nepřátelsky a svým zvýšeným životem a neúnavnou činností jej předčasně zničit, pokud organismus sám nemá energickou životní sílu a dobrou konstituci.


Autorská samolibost je bolest, je to duševní katar. Kdo jím stůně, neslyší zpěv ptactva, nevidí svit slunce, nevidí jaro… Stačí se jen zlehýnka dotknout bolavého místa a celý organismus se sevře bolestí.
(Čechov: Z jara)


Nezapomínejme nikdy na výstřední reakce jeho nervů, na ten chvějící se organismus ovládaný duchem.
(Rolland: Goethe hudebník)


Jako aktivní organismus zpracováváme nějakých 14 miliónů bitů informací za sekundu a šíře pásma vědomí je kolem osmnácti bitů. To znamená, že máme vědomý přístup asi k miliontině informací, které běžně denně používáme, abychom se udrželi naživu.


Náš život se po kousíčcích rozpadá. Stát sám se všemi tak zvanými zásadními vymoženostmi, které jsou mimochodem všechny jen podružné a povrchní, je právě takový neohrabaný, přebujelý organismus, přecpaný krámy, lapený do vlastních osidel, zruinovaný přepychem a nerozvážnými výdaji, mizernými rozpočty a nedůstojným cílem, jako milióny domácností v zemi.


Živý organismus má schopnost rychle se přizpůsobovat, zvykat si a učit se dýchat v jakékoliv atmosféře - jinak by člověk musel co chvíli cítit, jak nerozumný základ zhusta mívá jeho rozumná činnost a jak málo vědomé pravdy a jistoty je stále ještě i v tak odpovědných a pokud jde o důsledky tak strašlivých činnostech jako je pedagogika, právo, literatura…
(Čechov: Doma)


Zdá se mi, že tuším jakousi zákonitost v lidském jednání. Není to poprvé, co mohu sledovat jev, při němž se zdá, jako kdyby se lidáci naráz na něčem domluvili a že se pak chovají jako jeden organismus.


Jednotlivě jsou slepí a hluší a tupí, ale v celku se chovají jako jeden zdánlivě uvědomělý organismus. Nejsou si však vědomi ničeho.


James Lovelock napsal: "Lidstvo se na Zemi chová v jistém smyslu jako patogenní organismus nebo jako buňky nádoru či neoplazmy. Rozmnožili jsme se do té míry, že naše přítomnost způsobuje systémům Gaia postřehnutelné poruchy..."


Kdyby se kterýkoliv živý organismus přemnožil tak jako člověk, také by Zemi zničil - o to ani tak nejde -, ale člověk je navíc ještě mimořádně ničivý i v malém, ba nejmenším počtu.


Jen rakovinná buňka pláče nad tím, že nemůže být s ostatními rakovinovými buňkami v rakovinovém prostředí. Imunní organismus naopak chápe svou výlučnou samotu mezi samými nakaženými molekulami jako osvobození.


Čím je organismus nižší, tím je necitelnější a tím slaběji reaguje na podráždění, a čím je vyšší, tím je jeho citlivost vnímavější a jeho reakce na skutečnost energičtější.
(Čechov: Pavilón čís. 6)


Vy moderní léčitelé společnosti, kterak ji chcete vyléčiti, když z daleka se vyhýbáte vyšetřiti a pravým jménem pojmenovati ony šeredné a ohavné nemoci, jimiž lidstvo trpí, když, ač celý organismus churaví a nalézá se v rozkladu hnilobném - stále tvrdíte, že trpí jen - ten žaludek?


Masité pokrmy vytvářejí procesy hniloby v tlustém střevě, odkud hniloba přechází do krve a otravuje celý organismus.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Se stejnou nelibostí reaguje celý můj organismus na další civilizační vlivy. Dokážu si představit, jak musí být takovému Pygmeji nebo amazonskému indiánovi, odvlečenému do civilizace. Na to se i umírá!


Kachny se shlukují vždy na opačném břehu, než jsem Já, jen když se vleže opaluji, připlouvají blíž. Zvednu-li se, zpozorní, postaví se všechny, a když se vnořím do vody, rychle o překot plavou jako jeden cákající organismus na opačnou stranu, odkud mě ostražitě pozorují, dokud nevylezu opět z vody a nelehnu si na prosluněná prkna.


Ono se řekne obyčejná "kytka", co jenom roste a nic nedělá, ale to jsem netušil, jak složitý je to organismus a jak složitý může být její život. A co teprve její duševní život! Dýchá jako my, brání se nepřátelům a spolupracuje s přáteli, přemisťuje se, reaguje citlivě na vnější podněty, v létě se chystá na zimu a i v zimě roste pod zemí a shromažďuje energii na jaro.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm