Naše pravá sprostota

20. února 2018 v 17:36 | Misantrop

Naše ubohost a pravá sprostota leží v tom, že čteme ty kundy a prdele, a že neumíme zahlédnouti rojení hvězd, které osvětluje a prozařuje jateční maso, již zítra nevyhnutelně zasmrádlé.


Člověk si sere do huby, sere nejen prdelí, ale sere i hubou. Nenávidím jeho řeč. Jak je nakažlivá sprostota jeho mysliveckých termínů, tak by nakonec našinec přivykl i té jeho necitelné duši, nebo co to má černého uvnitř sebe, co vazce vytéká a leptá každý ušlechtilý soucit.


"Vzájemnost" je velká sprostota; právě že něco, co činím, nesmí a nemůže být učiněno někým jiným, že nesmí být vyrovnání (leda v nejvybranější sféře sobě rovných, inter pares), že v hlubším smyslu člověk nic nevrací, poněvadž je něčím jedinečným a jenom něco jedinečného činí - toto základní přesvědčení obsahuje důvod aristokratického odlučování od davu, poněvadž dav věří na "rovnost", a proto také na vyrovnatelnost a "vzájemnost".


Všechny věci, na nichž křesťanství vybíjí svou nevyzpytatelnou sprostotu, například plození, žena, manželství...


Láska probudí i v tom nejobětavějším mužském srdci malichernost, lačnost, kořistnost a sprostotu... Bojte se ženské lásky!


Láska "jeho a její" často, velmi často, zprvu slibujíc zázraky ráje, rychle se přeměňuje v sprostotu a peklo.


A dusí jakýkoli něžný vztah,
protože utápí se v sprostotách.


Po všech těch sprostotách se ještě angažovat? To je šílenství! Co taky člověk může, než sedět na zahradě a dívat se do stromů?


Pro bohaté je příznačná mrzkost, sprostota a chorobnost. Peníze jako by plodily prohnilou bezcitnost. Je to nevyhnutelné. Ježíš to pochopil. Metafora s velbloudem a uchem jehly je pouhé konstatování faktu.


Na tomhle světě je všechno jen sprostota, špatnost a špína! Všechno! Samá sprostota... samá špatnost... Ano, sprostota, špína... Hluboká, nemilosrdná, drásavá pravda!
(Čechov: Darebák Platonov)


Mstím se jim, kurvám, co tam ze mne udělali, a nikdy se nezměním. Je to jediná možná odpověď, jediná slušná a případná odpověď na jejich tichošlápkovskou, bezpodmínečně prolhanou sprostotu.


A drtivá sprostota působí zhoubně na děti, jiskra boží v nich uhasíná a stávají se z nich stejně ubohé tuctové mrtvoly, jako jsou jejich otcové a matky...
(Čechov: Tři sestry)


Nesnáším to pokrytectví dospělých, kteří kvůli "dětem" a za "děti" skrývají svou sprostotu.


Protrpí, propijí a promrdají se životem, aniž by se ptali proč a nač to všechno. Z toho můžu usuzovat na jejich celkovou nízkost a sprostotu.


Jen během mého dosavadního života se množství mých nepřátel více než zdvojnásobilo. Mám z toho pocit lepkavé špinavosti a sprostoty. Nenávidím vše, co je svou očividnou, všudypřítomnou sprostotou špinavé a nízké. Nenávidím tedy i lidi.


Lidstvo je schopno přecházet ze vznešenosti do nejhrubší sprostoty.


Jaký klid, jaká noblesa a ohleduplnost "bláznů", a jak se má snoubit se surovostí, udavačskou mánií a nedopočitatelnou sprostotou "lidí normálních"?


Ani thajská pijavice thák se Člověku nevyrovná v jeho neobyčejné sprostotě!


Sprostotu nemám rád. To vysvětluje, proč jsem zůstal v životě jakožto člověk mezi lidmi sám jako kůl v plotě. Lidé jsou nekonečně, nepředstavitelně sprostí: v mluvě, v hlavě i při veškerém svém konání. A nenávidíte-li tuhle sprostotu, nesnášíte i lidi - jako já je nesnáším.


Zůstal jsem naprosto konsternovaný - jako vždy, když se neočekávaně setkám se sprostotou. S některými lidmi je opravdu lepší nezapřádat žádné složitější rozhovory - ostatně zdá se mi, že ani ty nejjednodušší.


Ve světě nejde tolik o nic, jako o volbu mezi osamělostí a sprostotou.


Nikdo ať mi netrne
nad sprostotou světa;
věř si, poutníku, či ne:
v ní je moc, v ní meta!
(Goethe: Nevzrušený poutník)


Zabočit vně parlamentu na dráhu sprostoty svědčí o malé inteligenci.
(Hašek: Rady pro život)


Rozdíl oproti dnešním filmům je takřka roven rozdílu doby, ve které vznikaly. Ve starých filmech chybí na první pohled především výrazné popředí jakékoli hrubosti, násilí a sexu. Tyto věci jsou tam sice v náznacích také, ale jsou upozaděny. Nejhrubší nadávkou je v nich asi "Vy protivo!" Staré černobílé filmy jsou všechny ještě jaksi idylické a čiší z nich jistá naivita, bezproblémovost, optimismus a touha se bavit a milovat. Šarmantní pánové ve fracích líbají krásným dámám v přepychových róbách ruce, všichni pijí šampaňské nebo koňak, tančí, zpívají, tvář jim neustále ozařuje široký, zubatý, rozesmátý škleb a všichni kouří, až se z nich hulí. Pánové jsou k dámám dvorní a milí, všichni jsou zamilovaní, všichni jsou až dojemně a na dnešní dobu až neuvěřitelně úslužní a zdvořilí. Ze všeho jsou cítit ještě staré dobré mravy, jež se zhlédly v nápodobě vzorů nejlepších dvorských způsobů šlechty. O pár desetiletí později, hlavně po válce a ještě více po komunistickém převratu, už všemu začne vládnout lidovost, sprostota, vulgarita a celková obhroublost.


Pryč, ušlechtilejší, vyšší plány! Bez konce naše usilování, všemu učiní konec sprostota.


Ať žije vítězství, kterého naše vyšší vědomí dobývá nad ničemností sprostoty!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm