Před nelehkými dilematy

15. února 2018 v 17:05 | Misantrop

Když někdo začne vzpomínat, znamená to, že už před sebou nic nemá
Nebo má před sebou dvojí budoucnost a dilema: správná je která?


Pro mne neexistuje dilema, jestli mám litovat víc lidi, nebo zvířata. Nejvíc lituji sám sebe. Až potom zvířata a úplně naposledy lidi, jestli vůbec. Neboť lidská pakáž žije přítomnou chvílí jen málokdy a svoje utrpení se buď snaží přemáhat, místo toho, aby je vykořenila, nebo je pokládá za dar nebes a k smrti má vlažný poměr, protože věří v posmrtný život, kdežto zvířata trpí a umírají pouze v přítomnosti, poněvadž jenom přítomností žijí a utrpení a smrt jsou pro ně skutečné, to znamená "zlé". Proto když už mám někoho litovat, budou to především zvířata - lidé jsou v rukou božích, netřeba být k nim citlivý.


Většina lidí považuje nadále, i přes všechny důkazy o opaku, zvířata za méněcenné bytosti. Představme si však klasickou situaci - situaci hypotetického morálního dilematu: topí se člověk a vedle něho tone také zvíře, jakékoli, ať je to myška nebo muška. Pro koho z těch dvou skočíš do vody, pro koho se víc zmácháš, abys ho zachránil? Pro člověka, nebo pro zvíře? Přece pro toho, koho život považuješ za cennější a jejž ti tvůj cit poukáže k záchraně. Já, i kdybych někdy teoreticky přestal nenávidět lidi, což se však nemůže stát, přece bych vždy upřednostňoval kteréhokoli živočicha před pouhým člověkem, jenž je podle mého méně hodnotný než nejtitěrnější hmyz, ba hodnotu pro mne nemá nikdo z lidí vůbec žádnou, leda snad záporně vyčíslenou. Nejde navíc jen o to, pro koho z těch dvou typů bytostí bych se mravně a s citem rozhodl skočit do vody, zda pro člověka nebo pro zvíře, ale i o to, na koho bych se víc štítil sáhnout. Ale jelikož nenávidím všechny lidi bez výjimky, morální dilema nemám ani byť jen teoretické: zvíře bych zachránil, ale člověku bych leda tak ještě podržel hlavu pod vodou - pokud bych se ovšem neštítil vůbec se té lidské obludy dotknout.


Morální pojem a morální problém zvaný "kanibalismus", jakož i mravní dilema z toho vyplývající, by se mělo vztahovat i na náš vztah ke zvířatům. A jestliže by shodou okolností bylo mala fide shledáno, že není prakticky možné a záhodné zahrnout i zvířata mezi své bližní, neměly by být jakoby "nalezeny" a "objeveny" též ty samé důvody pro opuštění našeho příliš citlivého přístupu k člověku - a vposled i k jeho masu? Nebesa by se nezhroutila nad tím "zvráceným záluskem", kdyby kupříkladu taková cikánská pečeně byla "vyrobena" ze skutečné Cikánky, tatarský biftek ze skutečného Tatara, anglická slanina ze skutečné Angličanky nebo čína ze skutečné Číňanky. Jsme v tomto směru zbytečně upejpaví. Víme, že v Číně popravují drogové dealery. Jejich mrtvá těla, plná chutné svaloviny, vnitřností a různých "tradičně léčivých" žláz jdou přitom neužitečně vniveč. Já osobně bych takový nezdravý člověčí hnus nežral, ale jsem si jist, že by se našlo mnoho bohatých zhýralců, kteří by nelitovali jakkoli vysokých finančních prostředků na takovou exotickou krmi s příměsí zakázaného. Určitě lepší než kvůli této snobské prostopášnosti vybíjet gorily, tygry, medvědy, velryby a jiná vzácná zvířata. Takových "volně se pasoucích lidských dobytků" je všude dostatek; a když ne, stačí si dát inzerát a zájemců, kteří se nechají samou láskou sežrat, je také přehršel.


Zinstitucionalizovali všechno, na co kdy dosáhli: pohlavní lásku a rozplodňovací pud spoutali manželstvím a rodinou, vše pod bedlivým vševidoucím okem státu se všemi jeho manželskými poradnami, kojeneckými ústavy, spermobankami a klinikami umělého oplodnění. Všechny tyto navýsost přirozené instinkty zpotvořili a zesměšnili svými zákony a ustaveními. Přikovali k nim přírodě naprosto cizí olověné přívažky v podobě odpovědnosti, zletilosti a uměle vytvořených společenských konvencí, takže je tím prakticky odtrhli od nás, kdož si za všech okolností a za všech dob hrdě stojíme za svým. Prakticky nás tím vykastrovali a sterilizovali! Znemožnili nám těmi svými zlotřilými lidskými institucemi podílet se na našich přirozených právech! Postavili nás před nelehká dilemata. Často nemáme jinou volbu než volit svobodu a čest, zatímco ti méně hrdí svou bezectnost a nedůstojnost prodávají za prchavé okamžiky nízkého chlévského štěstí.


Nehodlám nikomu zvedat jeho sebevědomí. Dokonce kde je nutno zvedat sebevědomí, tam žádné nemůže ani být! Lhát a počínat si netaktně, toť dilema. Domnívám se, že zbavovat někoho jeho iluzí není vůbec netaktní, ale jen prospěšné. Především pro mne: nelžu (a tak je pro mne snesitelné dívat se na sebe do zrcadla); a taky pro postiženého iluzemi (neboť iluze jsou postižením): odkrývá se mu realita. Cítí-li někdo moji pravdomluvnost jako nehoráznou neurvalost, nemohu s tím nic dělat. Ale člověk, jenž snese pohled na skutečnost, je natolik sebekritický, že jej nelze ničím urazit. - Člověk je příliš psychicky zranitelný. Vezměte například standardnímu občánkovi jeho ranní noviny, a kvůli takové maličkosti si začne počínat přesně jako narkoman při abstinenčních potížích: stane se rozháraným, upadne do existenciální deprese, do hlubokého splínu anebo začne vyvádět jako pominutý, zdivočí, stane se agresivním hrubcem a podobně. - Celý svět je bohatý na takové ubožáky, jejichž celý život, tvořený podobnými událostmi, je pro ně jedním velikým problémem. Nevěříte? Tady je víra doporučena, protože skepse je dost nebezpečná. Kdo by chtěl prověřovat třeba takhle?: Přistoupit na ulici k neznámé ženě středních let a bez obalu jí říci: "Ty jsi kurva!" aby to slyšeli i kolemjdoucí. Myslím, že by si nenechala vysvětlit, že jde o vědecký pokus pro dokázání nelehkosti prověřování stavu sebevědomí obyvatelstva.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm