Slepice zakokrhala

16. února 2018 v 15:18 | Misantrop

Slepice zakokrhala
O znepokojivě neobvyklém jevu; Terentius uvádí jako jedno ze tří špatných znamení: Had, který spadl do dvora, černý pes, který přeběhl přes práh, a slepice, která zakokrhala.
(Terentius: Formio)


Deset minut před tím zemětřesením celá příroda ztichla: Psi přestali štěkat, slepice kdákat, kohouti kokrhat. Jenom lidé neztichli. Ti snad nikdy neztichnou.


Když holandský mořeplavec Jacob Roggeveen objevil na velikonoce roku 1722 ostrov Rapanui, žilo tam asi 2 000 lidí a nebyly tam žádné stromy ani keře nad tři metry výšky. Žádní netopýři, ptáci, ještěrky nebo suchozemští plži. Měli jen slepice, jejich jediné domácí zvířectvo. Nebylo na ostrově vždycky takhle zle.


Můj "ostrov" je pustý, duše má však přetéká bohatstvím. Z okolních vsí dole v úvalech zaznívá kdákání slepic. Já jsem svobodný, volný jako divoké zvíře.


Nechoval jsem si ani slepice, takže byste u mne domácí zvuky podle všeho postrádali. Kohouti nekokrhají, slepice nekdákají na dvoře. Kdepak dvůr! Jen neohrazená příroda sahající až k samému prahu.


Ještě se tu podobám kohoutu na cizím dvorci, po němž i slepice klovnou; proto však se na tyto slepice nehněvám. Jsem k nim dvorný jako ke všemu malému pohoršení.


Být kohoutem musí být příjemné, jenomže jedna věc by mi na tom vadila a kvůli tomu jsem kohoutem, bohužel, nikdy nebyl a nebudu - vadily by mi slepice.


Ledi bojují za takzvaná "práva zvířat", to je podivné, vždyť sami nejsou zvířaty a brání se tomu, aby je někdo považoval za zvěř. Na jejich činnost padá stín pochybností a podezření. Filmová režisérka Chytilová, ačkoliv její hlas zní jako kdákání slepice, má do skutečného zvířete hodně daleko.


Onehdy se stalo, že jsem Gnekkera dlouho s opovržením pozoroval, a pak jsem na něj zničehonic vyštěkl:
Orlové níž než slepice se někdy snesou,
však slepice se k nebi nikdy nepovznesou.
(Čechov: Ze zápisků starého muže)


Opovržení byl by zajisté hoden orel, jenž by místo co by sedal na skále v sousedstvu oblaků, v hnoji by se hrabal jako zotročilá slepice.


Mám se měřit v letu se žlutým jeřábem,
či se o zrno rvát se slepicemi?


Pán s černým vousem dal se na útěk, pan Čaboun za ním volaje: "Račte dovolit..." - Na rohu stál strážník a pán s černým vousem jako kuře ke slepici ukryl se pod jeho ochranná křídla.


Mnohé Setonovy eskapády připomínají řádění nevychovaného spratka, který je každému protivný. Už v dětství "se projevoval"! Jednou pobodal, nebo snad ubodal k smrti, to není jasné, hejno vyděšených slepic. Já jsem v podstatě pokojný "člověk", kterému je cizí jednání volné, ale když jsem jednou viděl, jak jakýsi kluk, spratek nezvedený, zrovna jako byl Seton, házel po slepicích kamením, okřikl jsem ho vztekle, a kdyby toho nenechal, byl bych ho věru zfackoval za takové zlomyslné spratkovství!


Ví ďábel, že by mě těšilo, kdyby nad vůdci ohnivých protestních shromáždění náhle vybuchlo pár tříštivých granátů. Myslím, že když se liška dostala mezi houf slepic, že by nebylo kdákání slepic horší a úprk do bezpečí jednotlivých slepic rychlejší, než u toho skvostného protestního spolku.


Ty kreatury, co Ti tolik ubližovaly, teď kdákají jako poděšené slepice a dohadují se o úplně okultních věcech, ačkoliv pravda je jiná, ale tu nechtějí znát.
(Z dopisu Olze Hepnarové)


To by nesměl být člověk člověkem. Najednou vidím vnitřním zrakem všechna "domácí" zvířata zcela volně venku, všude kolem nás. Měli bychom v přírodě znovu krávy a ovce, stádečka koz a hejnka slepic, jichž kohout by kokrhal v lesích - utkvělá to představa též Thoreauova! Jak by to bylo krásné a rozmanité! Ale člověk, ta nenasytná bestiální zrůda, by je stejně zase brzy buď vyvraždil, nebo znovu uvrhl do otroctví...


Rozhodně musí též dítě umět podřezávat slepice. Matka se štítí zabít drůbež, statečný hoch milerád zastoupí matinku.


Slepici scípne kuřátko, ony si pokdákají, a žijí dále. Ale u nás se dítě rozstůně. Co to je? Jak je léčit? Kde léčit? Kterého doktora pozvat? Kam s dítětem zajeti? Nu, a když zemře, kde jsou nožky? Kde ručky? K čemu to všechno bylo? Nač ta muka? Jenom si všimněte: slepice vždycky zůstane ženě nedosažitelným vzorem zvířecí lásky. Což, je to snad proto, že žena stojí níže než zvíře?


Kdyby všemu kurníku povědělo se o nožích, o plamenech pece, o mísách, z nichž zítra budou hltány jejich strnulé, znetvořené údy, jaká panika, jaký strach a šílenství by jím ovládlo!... Slepice by lítaly, naplňujíce dvůr svým peřím. Ale ony o tom ničeho nevědí, a hle, slunce svítí, slepice hrabe běháčkem... život, prostý, jasný a světlý, blaživě naplňuje svět.
(Arcybašev: Zločin dr. Luriera)


V USA bylo v roce 2008 zavražděno na jatkách přes 18 miliard slepic a kuřat. Tomu už se nedá říkat ani hekatomby, ani holocaust...
(pozn. Mis. k: Vegetariánství)


A vy slepice, kolik vajec jste loni snesly a z kolika se mohla vylíhnout kuřátka? Většinu jich odnesli na trh, aby si Jones a jeho lidi vydělali.


Otázka, co bylo dříve, zda vajíčko nebo slepice, vám dělá potíže jen proto, že vycházíte z předpokladu, že živočichové byli od počátku takoví, jací jsou dnes. Jaká pošetilost! Nevíme právě tak, jací byli, jako nevíme, jací budou. Pranepatrná dešťovka, která se svíjí v blátě, se možná vyvíjí k velikému živočichovi. Obrovský živočich, který nás děsí svou velikostí, se možná vyvíjí k dešťovce a je možná jenom zvláštním, přechodným výtvorem této planety.
(Denis Diderot)


Co však nyní slepice za zprostředkování orgánů je schopna ve vnějším světě vykonat, jako zprostředkované něčím sekundárním, je nekonečně menší než to, co vykonala ve své původnosti, když se sama stvořila.


Jednou jsem pozoroval slepice. Jedna z nich vyhrabala nějakou dobrotu. Když to ostatní uviděly, hnaly se po ní a praly se mezi sebou a strkaly se a klovaly do sebe, jen aby získala každá slepice pamlsek pro sebe. Přesně tak se chovají lidé.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm