Ve shodě s duchovním rádcem

21. února 2018 v 17:34 | Misantrop

Ve shodě s duchovním rádcem mé knihy Henry Davidem Thoreauem zajímám se jen o to, kdo tehdy pyramidy nestavěl, než kdo je postavil.


Podle Cicerona Thalés tvrdil, že voda je počátek všech věcí a také věřil v nenáhlý vznik všeho bytí z vody, což ho zde, v Goethově Faustovi, předurčuje stát se rádcem Homunkulovi, človíčku vzniklém z vody ve zkumavce při vědeckém pokusu.
(pozn. k: Goethe: Faust)


Když jakýsi škodlivý rádce,
nechať to kdokoli byl, se bohům jal závidět jídlo,
a když masitou stravu si v hltavý žaludek spustil,
zločinu otevřel cestu.


Hlad je špatný rádce.


V bajce je mangusta sama doma s nemluvnětem v kolébce, když vtom se připlazí had. Mangusta hada zabije, ale když se žena vrátí domů a vidí všude krev, v první chvíli se domnívá, že mangusta zabila dítě. Vezme těžký kámen a v návalu nerozvážnosti milou mangustu usmrtí. Když pak najde na podlaze roztrhaného hada a dítě živé, sezná svůj omyl i hřích, kterého se tak nerozumně dopustila na nevinném zvířeti, ale to je už pozdě litovat svého zbrklého činu. Poučení z této bajky tedy zní: Ukvapenost je špatný rádce.


Spěch je špatný rádce.


Kolikrát jsme svědky situací, při nichž se používá rozumu, ačkoli by bylo výhodnější využít instinktu, a zase jinde, kde by bylo lepší si vzít na pomoc rádce Rozum, necháváme se svést do slepé uličky instinktem!


Domnívá-li se někdo, že vypravuji o svých životních příhodách jen proto, abych čtenáři ukrátil dlouhou chvíli anebo abych po způsobu šprýmařů a vtipkařů ponoukal lidi k smíchu, velice se mýlí! Neboť mně samému se smích protiví, a kdo nechává nenávratný čas uplynout neužitečně, ten plýtvá nadarmo oním darem, který nám byl poskytnut. Jak bych tedy sám mohl k takové ztřeštěnosti ještě ponoukat a být bezdůvodně kratochvilným rádcem jiných lidí? Nejmilejší čtenáři, to bych si rozmyslil, abych se k něčemu takovému propůjčil.


Já nejsem, jak svět ví, tak směšně bláhový
a dávám za pravdu jednomu Řekovi,
jenž jako zkušený, na výsost moudrý rádce
svým žákům zakázal hned chlubně číst své práce.
(Molière: Učené ženy)


Při satanském magickém obřadu si účastníci nevybírají "svatého" za osobního rádce a pomocníka při řešení svých problémů! Protože - toto není způsob, jakým provádět satanskou magii. Pokud se nedokážete zbavit pokryteckého sebeklamu, nikdy nemůžete uspět jako magik, a tím méně jako satanista.


Kněžna Marja z popudu zlých a lstivých rádců usmyslila si podlou věc, že uloví knížete jako v lese ptáka a upeče ho; byla to zmije lítá, s pohledem zlým jako rys, jako šelma. Ďáblovi radost se tak chystala, satanovi nevěsta.


Bořivoj byl dobrý křesťan, více myslel na Boha než na knížectví. Se souhlasem rádců a vznešených pánů odevzdal knížectví Vratislavovi. Ten si vzal ženu zlou a krutou, jež porodila syna Václava, jehož potom zabil bratr Boleslav.


"Rádcové mne svedli," omlouvával svůj čin, "sám bych byl na tu myšlenku ani nepřipadl." Věděl však, že tím jeho vina není menší, trápil se stále dál.


Chtěl jsem říct tomu otrokovi - jenž se přede mnou tak licoměrně přetvařoval, snaže se do mé přízně vlichotit s nasazenou falešnou maskou "přátelského rádce" - chtěl jsem mu říct, že Já se nebojím ničeho a nikoho a na jeho "přátelské rady" zvysoka kálím, protože si vždycky budu dělat, cokoli se mi zamane.


Zřídkakdy ujde zkáze, kdo věří špatným rádcům.


CONSILIUM MALUM CONSULTORI PESSIMUM
(Marcus Terentius Varro, O zemědělství 3,2,1; A. Gellius, Attické noci 4,5,5)
Špatná rada se nejvíce vymstí rádci


Svět se nyní podobá onomu pohádkovému Půlnočnímu království: slabošský a nerozhodný král je jen bezvládná loutka v rukou vládnoucích rádců, který chce-li dát někomu svobodu, přinese mu místo ní pilník na přepilování mříží.


Lešek jim byl tím, čím Krok byl kmeni Čechů. Spíš moudrým rádcem, nežli vládcem.


Kroisos, který byl rádcem Kambýsova otce a nyní i samého Kambýsa, uznal za nutné pokárat krále: "Pane, nepovoluj tak své vášni a kroť sebe sama. Buď prozřetelný a opatrný, to jsou vlastnosti moudrého muže."


Jednou se stalo, že Periklés, maje plnou hlavu důležitých prací, dočasně zanedbal péči o Anaxagoru. Ten už byl velmi stár a síly ho opouštěly. I zahalil svou tvář a vyčkával smrt. Když se o tom doslechl Periklés, rozrušen přiběhl k filosofovi, úpěnlivě mu rozmlouval jeho úmysl odejít ze světa a víc než jeho litoval sám sebe, že má přijít o takového státnického rádce. Tu prý Anaxagorás odhalil tvář a řekl: "Perikle, kdo potřebuje svítit, musí přilévat olej."


Když král umíral, zašeptal: - "Rádče, řekněte mi jedinou větu, která shrne všechno vědění a všechnu moudrost. Jedinou větu, než zemřu!" - "Pane, pravil rádce, celá moudrost světa spočívá v těchto slovech: Žít a prožít každý okamžik." ...Jako by byl poslední, carpe diem, chtělo by se říct s římským básníkem Horatiem.


Představil jim Vasilije jako svého nástupce, vyvolil pro něho rádce z nejzkušenějších mužů, a rozloučiv se se všemi, tiše skonal. Peruti Orla vysoko létajícího klesly.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm